Los Angeles založili v roce 1781 Španělé a dnes je to ohromná aglomerace, čítající 15 miliónů lidí.
Centrum se sice jmenuje Los Angeles a má 4 miliony obyvatel, další části se však chovají jako samostatná města - Hollywood, Santa Monica, Santa Barbara, Malibu a spousta dalších.
Název města někdo vyslovuje "los endžls", někdo "los endželís". Důvod je ten, že až do poloviny 19.století byla celá Kalifornii mexickým územím, takže poangličtěné jméno je zkomoleninou španělského "anjeles" .
Ubytováni jsme přímo v centru, což se ovšem neukazuje jako žádná výhoda. Downtown LA je totiž dnes jen finanční a úřednické centrum a po 16,00 hodině se prakticky vylidní.
Los Angeles vlastně není jedno město. Tvoří jej přes 80 míst, která nemůžeme nazvat městskými čtvrtěmi, protože jsou to navenek samostatná města. Mají svoje starosty a svoje předpisy. Jedním z nich je také Hollywood.
Město Hollywood bylo založeno na sklonku 19.století a původně se jmenovalo Hollywoodland. Také nápis na Hollywoodských kopcích (Hollywood Hills) byl kdysi delší.
První film tady natočil v roce 1913 Cecil B. DeMille a zdejší stodoly se krátce na to začaly měnit ve filmová studia. Nápis vyrostl v roce 1923, je 14 metrů vysoký a 110 metrů dlouhý.
I když je Hollywood stále pojmem a sídlí zde některé firmy (Paramount, Warner Brothers), filmy se tady už víceméně netočí. Většina velkých studií se přestěhovala na sever do Burbanku.
Těmi úplně největšími jsou Universal Studios, která byla částečně změněna v zábavní park a zpřístupněna veřejnosti. Návštěvu fabriky, kde zařezává třeba Tom Cruise, by si neměl nechat ujít žádný filmový fanoušek.
Základem prohlídky je Studio Tour, během níž vás vláček proveze mezi filmovými ateliéry a Whoopi Goldbergová zasvěceně pohovoří o tom, co se zde právě natáčí.
Následuje malá vilová čtvrť. Tyto domečky slouží celebritám k tomu, aby se nemusely převlékat v karavanech.
Řada známých filmových kulis byla po dotočení ponechána na place - pro radost turistům nebo proto, že se počítá s natáčením pokračování.
Některé kulisy odpovídají reálným stavbám, které stojí třeba v New Yorku, jiná města byla vytvořena celá uměle. K nejrozsáhlejším patří náměstí Hill Valley z Návratu do budoucnosti (Back To The Future).
Při bližším pohledu vidíme, že domy jsou dvourozměrné. Mají pouze čelní stěnu, podepřenou trámy, schází jim boky a střechy. Záběr ze správného úhlu a nasvícení potom způsobí, že nám na plátně připadají jako skutečné.
Součástí projížďky studiemi jsou také různé taškařice. Letošní novinkou je King Kong 3D. Vláček zajede do jeskyně, nacházející se uvnitř Ostrova lebek (Skulls Island). Steven Spielberg oznámí, ať si nasadíte trojrozměrné brýle a pak už na vás začnou skákat pravěcí ještěři, utrhnou zadní vagónky a všechny nakonec rozpráší King Kong.
Na parkovišti Picture Cars si můžeme prohlédnout auta z různých filmů - Knight Rider, DeLorean z Návratu do budoucnosti, na závěr autíčko Mr.Beana.
Rovněž další vychytávka má cosi společného s rychlými vozy, konkrétně filmem Rychle a zběsile: Tokijská jízda. Po spršce střel a výbuchů vyletí auta do vzduchu a vesele zatancují.
Následují kulisy z Jurského parku 3. Ukázka povodně může být možná v Kalifornii zajímavá, návštěvníka z České kotliny ale letos určitě nemůže vzrušit.
Westernové městečko je postaveno v poměru 9/10, aby herci vypadali na plátně větší. Mezi dalšími kulisami poznáváme Hyde Park nebo knihovnu z Back to the Future.
K natočení řady velkolepých obrazů ovšem ani nebyly třeba kulisy, postačily miniatury. Záliv z King Konga má ve skutečnosti rozměry větší kaluže.
Prožijeme si ještě zemětřesení v metru, roztrhání potápěče a výbuch benzínek na laguně z Čelistí, a poté už vjíždíme do městečka Wistaria Lane, kde se právě natáčí. Jeden z dalších dílů Zoufalých manželek se bude odehrávat v době halloweenu.
Hned za grinchovými Kdosicemi stojí Batesův motel, hrající v Hitchcockově Psychu. Na velké ploše jsou rozesety trosky boeingu ze Spielbergovy Války světů (War of the Worlds).
Ještě větší prostranství zaujímá louka, určená pro finální scény. Tady se ovšem kulisy mění podle potřeb režisérů a producentů (Spielberga, Scotta, Lucase apod.). Poslední představení je pak spíš zvukové - přes cestující přeběhnou brouci z Mumie.
Součástí Universal Studios jsou rovněž hudební ateliéry, takže na závěr si můžeme poslechnout směs hitů, které dominují bratři Bluesovi (Blues Brothers).
Universal Studios zabírají plochu 168 hektarů a jsou rozdělena na dvě patra. Světelné tabule vás informují, jak dlouho budete čekat na jednotlivé atrakce.
Vodní svět (Waterworld) byl sice jedním z největších filmových propadáků v dějinách, kaskadérské představení s tímto názvem patří ale už léta k nejúspěšnějším číslům filmových studií.
Zásluhu na tom má bezesporu také fakt, že se děj dvouapůlhodinového filmu podařilo vměstnat do necelých 20 minut, aniž by cokoliv podstatného chybělo - souboje vodních skútrů, výbuch těžební plošiny, dokonce zřícení malého letadla.
Na terase uprostřed Hvězdného eskalátoru (Starway), spojujícího obě patra studia, stojí vesmírná kapsle Apolla 13.
Zatímco zběsilá jízda v Návratu mumie je novějšího data, jednou z nejstarších a nejoblíbenějších atrakcí zůstává Jurský park (Jurassic Park). Plavba prehistorickou džunglí a ještěry obsazenou elektrárnou končí 25 metrovým pádem do vodní laguny.
Jednotlivá představení mají spíš charakter zábavné show s populárními postavičkami (Shrek, Simpsonovi), najdeme mezi nimi ale i poučné. V ateliéru Zvláštních efektů (Special Effects Stage) vás seznámí s tvorbou řady filmových iluzí - od těch jednoduchých, založených na "velikosti" blízkých a vzdálených předmětů (tzv. japonské) až třeba po natáčení scén na zeleném pozadí nebo rozpohybování figury druida.
Na závěr jsme si nechali Dům hrůzy (House of Horrors).
Řadu obchodů s tričky a filmovými suvenýry najdeme samozřejmě uvnitř areálu. Další příležitost pak máme na sousední třídě, zvané Universal City Walk, kde si také můžete posedět v cukrárně pod růžovým cadillacem.
Hollywood Boulevard (Hollywoodský bulvár) lemují po obou stranách růžové hvězdy se jmény známých osobností.
Čínské divadlo (Mann's Chinese Theatre) bylo otevřeno v roce 1927 a od té doby otisklo do betonu před ním své ruce a boty téměř 200 slavných herců. Tato tradice prý vznikla tak, že jedna z hereček (snad Mary Pickfordová) tady při odchodu zakopla a spadla do čerstvého betonu.
Čínské divadlo je dnes především premiérovým kinem. Pro předávání Oskarů je příliš malé. Tento ceremoniál se koná v sousedním Kodak Centru. Úplně první sošky se ale rozdávaly v roce 1929 v Rooseveltově hotelu, jehož patro je nyní upraveno jako malé filmové muzeum.
Chodník slávy (Walk of Fame) čítá 2100 hvězd, z nich ale 500 teprve čeká na svého majitele. Pod jménem je symbol oboru, v němž se umělec proslavil - kamera pro herce a filmaře, gramofon pro zpěváky a hudebníky. O jejich oblíbenosti svědčí nával před jednotlivými dlaždicemi. Absolutně nejfotografovanější jsou Myšák Mickey a Kačer Donald.
Sunset Boulevard, lemovaný palmami, nás přivádí do Beverly Hills. Na každém rohu tady prodávají mapy hvězd. Vydat se podle nich hledat domovy svých oblíbenců, je ale zbytečné. Rezidence není přes ploty vůbec vidět a o tom, že by se některá z nich opalovala na terase, si můžete nechat jenom zdát.
Do Beverly Hills se jezdí především nakupovat. Luxusní obchody světových značek sídlí na Rodeo Drive. Tady nakupovala taky Pretty Woman a po požárním žebříku hotelu Beverly Willshire se spouštěl Richard Gere s květinami.
Nejoblíbenějšími sídly jsou v současné době města, ležící u oceánu. Santa Monica patří také už dlouhá léta k nejčastějším cílům nedělních výletů místních rodinek. Auto zaparkují přímo na pláži a vrhnou se do víru atrakcí na mole. Muzejním kouskem je kolotoč, na němž spřádali plány Paul Newman a Robert Redford v Podrazu.
Jelikož v Americe se jezdí autem prakticky všude, jedinou pěší zónu v Santa Monice představuje 3.ulice, zvaná Promenáda. Socha patronky města stojí na křižovatce těsně před oceánem. Ten je pro jistotu označen cedulí, kdyby si toho náhodou někdo nevšiml.
Pokud lze vůbec nějakou část označit za centrum Los Angeles, pak je to oblast kolem hlavního nádraží. Budova Union Station je postavena ve stylu maurské architektury, typické pro španělské misijní stanice. Setkali jsme se s ní rovněž v několika filmech, tentokrát ovšem spíš filmech pro pamětníky, když se v USA ještě jezdilo vlakem.
Na okraji centra se nachází etnické čtvrti (Chinatown, Little Tokyo, Korejská čtvrť). Největší komunita je hispánská, především díky utečencům z Mexika. Paradoxně se tak vrací původní situace. Celá tato oblast byla kdysi mexická a dnes už víceméně zase je.
El Pueblo de Los Anjeles je vůbec nejstarší částí města. Olvera Street lemují stánky s mexickými suvenýry. V mexické restauraci vedle nejstaršího domu Avila Adobe jsme si dali vynikající aztéckou polévku a plněné burritos.
Zpátky do hotelu se vracíme skrz liduprázdný downtown. Na hlavních osvětlených třídách se právě ukládají k spánku bezdomovci.
Radnice (City Hall) byla dlouhou dobu nejvyšší budovou v Los Angeles. Při její stavbě v roce 1928 byl do malty přimíchán písek a voda ze všech kalifornských misií. My ji známe spíš z televizního seriálu Superman, v němž se stala sídlem deníku Daily Planet.
Palm Springs má 42 tisíc obyvatel a bohatí Američané se sem stěhují na důchod. Pokud ale nehrajete golf, tak si tady moc zábavy neužijete.
Nejzajímavější je botanická zahrada, v níž rodina Moortenů shromáždila rostliny z této oblasti, tzn. především ze Sonorské, Mohavské a Coloradské pouště.
Kaktusy saguaro jsou rovné a nejvíce jich najdeme uvnitř Arizony, naproti tomu organ pipe (doslova varhanní píšťaly) jsou rozvětvené jako svícen a rostou na hranicích Arizony s Mexikem.
Kromě vzácných rostlin byly ve zdejších horninách objeveny také stopy dinosaurů.
Slané jezero (Salton Sea) je 60 km dlouhé a leží 70 metrů pod mořskou hladinou. Vzniklo v roce 1905, když se protrhla hráz zavlažovacího kanálu z řeky Colorado. V současné době je to rekreační oblast, není ale moc oblíbená. Pár zaparkovaných karavanů patří spíš ornitologům.
Coloradská poušť (Colorado Desert) zabírá celou jihovýchodní Kalifornii. Tady se jí říká Imperial Sands (Císařské písky).
Colorado už nemá v deltě skoro žádnou vodu, ta se ztratila ve žhavých píscích a přehradách.
Yuma leží na hranicích Kalifornie a Arizony. Za řekou je už Arizona. Dříve to byla významná přepřahací stanice dostavníků, nyní celkem nevýznamné pohraniční město.
V říjnu 1911 přistálo v Yumě první letadlo v Arizoně. Jeho pilotem byl Bob Fowler. Dnes stojí na tomto místě památník a historická restaurace (Yuma Landing Historic Restaurant).
Arizona byla posledním státem, který se stal členem Unii (po ní následovala už jenom Aljaška a Havajské ostrovy). Hranici mezi Arizonou a Kalifornií tvoří Colorado.
Colorado doslova znamená "červená řeka", což už tady není moc vidět. Když řeka protéká kaňony v Coloradu a Utahu, tak skutečně získá červenou barvu. Nánosy se ovšem nyní usazují v přehradách, takže tady je už zcela čistá.
Přehrada Parker Dam vytvořila jezero Havasu, kolem nějž vznikly rekreační resorty. Zdejší kempy jsou oblíbeným cílem tzv. snowbirds (česky stěhovaví ptáci). Tak jako ptáci na podzim táhnou na jih, tak si důchodci koupí karavan a jezdí na jih Států.
Lake Havasu City založil v roce 1964 továrník Robert McCulloch a jeho největší atrakcí je Londýnský most.
London Bridge skutečně kdysi stával v Londýně (v letech 1831-1968). Když tam museli kvůli stoupající dopravě postavit most nový, rozhodli se londýnští radní původní žulový most prodat pomocí inzerátu v novinách.
Na první pohled se jednalo o docela bláznivý nápad, kupec se ale kupodivu našel. Most byl prodán 18.4.1968, první kámen se do Lake Havasu City dostal 9.7.1968 a rekonstrukce byla zahájena 23.9.1968. Slavností otevření mostu proběhlo 10.10.1971.
Oatman je bývalé zlatokopecké městečko, trochu slávy si potom ještě užilo za časů Route 66. Jinak je to ale město duchů, žijící pouze z turistů. Pro ně je tady také každý den připravena přestřelka pistolníků.
Pojmenováno je podle rodiny Oatmanových, která byla vyvražděna bandity. Přežila pouze jedna dcera.
Laughlin je město kasin. Leží v cípu Nevady, sevřeném mezi Kalifornii a Arizonu, což jsou státy, kde jsou hazardní hry zakázány. Nevadská města tohoto faktu často využívají a první kasino stojí většinou hned za hraniční čárou.
Krátce po přejezdu nevadských hranic se nám podařilo spatřit Joshua Tree (Joshuův strom). Tento rozkošatělý strom pojmenovali mormonové, jimž připomínal proroka Joshua s roztaženýma rukama. Z hlediska přírodovědného je to yuka.
Prohlídku nočního Las Vegas začínáme letem helikoptérou, stejně jako v seriálu Kriminálka Las Vegas.
Je to velkolepý pohled, zvlášť, když si uvědomíte, že všude kolem města se rozprostírá pouze vyprahlá Nevadská poušť. V lasvegaských hotelech je přitom nyní celkem 150.000 pokojů a loni jej navštívilo 36 miliónů návštěvníků.
První vesničku tady založili mormoni v roce 1835. Rozvoj ale nastal až po roce 1931, kdy byly v Nevadě povoleny hazardní hry a začala stavba přehrady. Dělníci ve zdejších kasinech utráceli peníze i v době krize.
Zásadní obrat přišel, když mafián Bugsy Siegel na Nový rok 1946 otevřel Flamingo, což bylo první kasino hotelového typu. Hlavní třída Las Vegas Boulevard, zvaná Strip, vznikla, když se ukázalo, že to nebyl špatný nápad.
Na Stripu dnes sídlí všechna vyhlášená kasina a všechna vypadají víceméně stejně - dole jedno až dvě patra kasin, nad nimi hotelové pokoje. Ubytování je levné a pokoje jednoduché. Cílem je, aby hosté strávili většinu času u hracích stolků a automatů. Dokud hrajete, máte nápoje zdarma.
Jednotlivá kasina se snaží zaujmout svým vzhledem, takže Strip je vskutku mezinárodní ulice. Kasino Venetian je například miniaturou Benátek - Benátská věž, Dóžecí palác, Radnice, po Grand Canalu plují hosté na gondolách.
Jiné hotely překvapují doprovodným programem. Na laguně před Ostrovem pokladů (Treasure Island) probíhá každý večer pirátská bitva. Souboj se Sirénami končí potopením jedné z lodí.
Před hotelem Mirage vybuchuje sopka, Césarův palác (Caesars Palace) připomíná svým uspořádáním antické město, včetně Fóra a Kolosea, kde zpívá Cher.
Nejstarším kasinem je Flamingo, dnes už ovšem jenom podle názvu. Původní Bugsyho Flamingo nestálo na Stripu, ale na Farmington Street, a bylo už dávno zbouráno.
Bellagio je proslaven tančící fontánou, naproti stojící kasino Paris je zasazeno do francouzských kulis - Eiffelovka, Vítězný oblouk, balón bratří Mongolfiérů.
New York New York připomíná známé stavby tohoto města - Chrysler Building, Brooklynský most, nesmí chybět Socha Svobody. Excalibur je artušovský pohádkový hrad.
Největším hotelem ve městě a možná i na světě je MGM Grand. Socha lva, kterou má firma ve znaku, hlídá 5000 pokojů.
Třídu pak na jižním konci zakončuje kasino Luxor, zabalené do egyptského hávu. Pyramida je završena svítícím paprskem.
Jelikož je celý Strip dlouhý 6 kilometrů, zpátky do hotelu Stratosphere se raději vracíme taxíkem.
Sratosféra (Stratosphere) je sice díky své observatoři jedním z nejviditelnějších kasin na Stripu, nachází se však až na jeho severním konci a od samotného centra je přece jenom trošku vzdálená. Díky tomu ani výhled z 350 metrů vysoké věže není tolik ohromující. Můžete si ale odtud skočit nejvyšší bungee jumping nebo vyzkoušet jinou z adrenalinových atrakcí.
Zásobování Las Vegas vodou a elektřinou řeší Hoover Dam. Tato přehrada napájí dokonce nejen Las Vegas, ale také 560 km vzdálené Los Angeles.
Přehrada vytváří jezero Mead, které je 160 km dlouhé a 152 metrů hluboké. Kolem se rozkládají rekreační resorty.
Hooverova přehrada byla vybudována v letech 1931-1935, původně pod názvem Boulder Dam, později byla nazvaná po 31.prezidentovi USA. Slavnostní otevření provedl prezident Roosevelt v září 1935.
Přehradní hráz je vysoká 221 metrů, koruna je dlouhá 379 metrů. Na stavbě pracovalo 21.000 dělníků, přičemž 96 jich zahynulo. Kromě technického zázraku je Hoover Dam také dokonalým architektonickým dílem ve stylu art-decco. Autorem okřídleného sousoší Republiky je norský sochař Oskar Hansen.
Přes hráz již nesmí jezdit trucky a autobusy, které si musí hodně zajíždět. Ještě, že máme pouze van pro 10 lidí. Nový most má být dokončen v roce 2012 a potom bude přeprava z přehrady zcela vyloučena.
Přímo uprostřed přehradní hráze se nachází hranice mezi Nevadou a Arizonou. V Arizoně mají o hodinu víc. Protože tam ale neplatí letní čas, je to momentálně stejné a nemusíme přeštelovávat hodinky.
Problémem Hooverovy přehrady je eroze. Řeka Colorado přitéká z Grand Canyonu, odkud s sebou přináší nánosy bahna. Přehrada se tudíž stále zanáší a má limitovanou životnost.
U města Kingsman jsme najeli na legendární dálnici číslo 66. Nejdelší zachovalý úsek leží právě mezi městy Kingsman a Seligman.
Route 66 poprvé spojila východ a západ USA. Dodnes se jí říká Matka Cesta (Mother Road). Její výstavba byla zahájena v roce 1916, první motoristé se po ní projeli roku 1926. Dokončena byla v roce 1938.
Začínala v Chicago a končila u moře v Santa Monice. Měřila celkem 2400 mil (3940 km) a vedla osmi státy. Svoje nejslavnější období zažila v 50. a 60.letech, kdy po ní proudily květinové děti do vysněné Kalifornie.
Řada částí původní "šestašedesátky" se pak stala součástí nových víceproudých dálnic, řada jich už neexistuje vůbec. Tady se kus zachoval díky tomu, že nová dálnice vede jen kousek vedle, takže to není pro nostalgické cestovatele moc velká zajížďka.
Silnice prochází kolem málo známých Jeskyní Velkého kaňonu (Grand Canyon Caverns). Grand Canyon je odsud vzdálen vzdušnou čarou pouhých 30 kilometrů, jeho jižní část ale zabírá indiánská rezervace, která není přístupná a musí se objíždět, takže k nejbližší bráně to máme ještě přes 200 km.
Seligman byl založen v roce 1886 a kromě toho, že leží na Route 66, byl to již předtím důležitý železniční uzel. Tomu také odpovídá výzdoba dnes už velice klidného městečka.
Flagstaff býval kdysi také na Route 66. To, že nová dálnice leží na místě historické "šestašedesátky", poznáme ale už jenom podle cedulí.
Route 66 v datech:
* Charakteristika: dvouproudá silnice 1.třídy
* východní konec: Chicago
* západní konec: Los Angeles
* délka: 2400 mil (3940 km)
* počet států: 8
* datum narození: 11.11.1926
* historické znovuzrození: 18.2.1987
Jedním z největších přírodních divů Ameriky je Velký kaňon, který si v celé své velikosti můžete vychutnat pouze z letadla.
Grand Canyon vznikl před 9-13 miliony let. Systém kaňonů měří celkem 450 kilometrů, okraje jsou od sebe vzdáleny 6,5 až 27 kilometrů. Největší hloubka je 1800 metrů, průměrná 1600 metrů.
Velký kaňon vyhloubila řeka Colorado, která se prořezala do hloubky měkkými sedimenty, než narazila na tvrdé břidlicové podloží. Řez kaňonu tak představuje nádhernou geologickou čítanku Země. Napočítáme zde 40 vrstev různých barev a materiálů, jejichž stáří sahá od 225 milionů let (okraj kaňonu) až po 1,7 miliardy let (dno).
S historií dobývání Velkého kaňonu se můžeme seznámit v kině IMAX. Grand Canyon objevila v roce 1540 výprava Francisca Vasqueze de Coronáda, řeku Colorado poprvé proplula expedice Johna Wesleyho Powella.
Národní park Grand Canyon byl založen v roce 1919 a dnes má 4900 km2. Jižní hrana je nižší, nachází se ve výšce 2100 metrů n.m., severní hrana je o 300 metrů výš.
Napříč vede pouze jediná cesta, zvaná Bright Angel Trail. Měří 35 kilometrů a je fyzicky dosti náročná. Teplota na dně kaňonu je o 10oC vyšší než na okraji, což znamená průchod rozdílnými vegetačními pásmy.
Západní část Velkého kaňonu je možno prozkoumat pěšky nebo se přepravovat shuttle-busem, který zastavuje na nejzajímavějších vyhlídkách (Hermits Rest Route, resp. Red Route).
Maricope Point se nachází v nejužším místě celého kaňonu, není odsud ovšem vidět řeka Colorado.
Colorado Rivoš si můžeme poprvé prohlédnout z Hopi Pointu, pojmenovaného podle indiánů Hopi.
Podobné výhledy poskytuje Mohave Point a Pima Point. Konečná autobusu je na místě Hermits Rest, kde stojí také jediná chata v této oblasti Grand Canyonu.
Východní část parku už můžeme prozkoumat ze svého vanu. Vyhlídková observatoř Yavapai poskytuje pohled na nejznámější skalní útvary - Šivův chrám, Chrám bohyně Isis, Cheopsovu pyramidu a Buddhův chrám.
Směrem dolů se klikatí Bright Angel Trail - můstek přes Colorado je jedinou spojnicí mezi jižním a severním rimem.
Grandview umožňuje výhled na druhou stranu kaňonu. Pod severní hranou se tyčí Wotanův trůn, dole pod ním pak Višnuův chrám.
Východní konec uzavírá Desert View. Tady Velký kaňon končí (přesněji řečeno začíná). Za ním se rozkládá Malovaná poušť (Painted Desert), kterou pojedeme zítra.
Přístupná je přibližně 1/3 Velkého kaňonu. Západní část zabírá rezervace indiánů Hualapai. Tuto oblast lze navštívit pouze na zvláštní povolení, přitom právě tady je prosklená visutá terasa, zvaná Skywalk, umožňující pohled do nitra kaňonu.
Slovem Painted Desert neboli Malovaná poušť bývá nazývána plošina, rozkládající se východně od Velkého kaňonu. Když přejedeme most přes Malé Colorado, dostáváme se na území rezervace Navahů.
Navajo Bridge je prvním mostem přes Colorado od Grand Canyonu. Kdo se tedy vydá na trek z jižní hrany na severní, někdo pro něho musí přijet touto zajížďkou, což představuje dobrých 300 kilometrů.
Mosty přes Marble Canyon (Mramorový kaňon) jsou vlastně dva - první pochází z roku 1929, druhý z roku 1995. Starý most je nyní určen pro pěší, nový pro auta. Jejich výška nad hladinou řeky je 142 a 143 metrů.
Kousek odsud se také nasedá na rafty. Do samotného Grand Canyonu je to přitom ještě dobrých 15 kilometrů.
Malovanou poušť ohraničují útesy, zvané Vermillion Cliffs. Takto je pojmenoval John Wesley Powell.
Skalní domy (Rock Houses) pod nebezpečně vyhlížejícími visutými kameny vznikly ve 30.letech. Jedné cestovatelce se tady v roce 1926 porouchalo auto, tak musela přečkat noc pod kamenem, což se jí ovšem tak zalíbilo, že se zde usadila a její přátelé pak vybudovali další skalní obydlí.
Náhorní plošina Kaibab (Kaibab Plateau) je součástí severní hrany Velkého kaňonu. Je hustě pokrytá lesem, v němž žije vzácný druh jelena. Z vyhlídky na kopci se nám už naskýtá pohled do Utahu.
Hranice Utahu leží 3 míle od města Fredonia a pár metrů před nimi stojí poslední krámek s likéry, protože v Utahu vládne prohibice.
Přísné protialkoholické zákony platí v tomto státě díky přítomnosti mormonů. Nejen řidič, pít nesmí žádná osoba, jedoucí v autě a v kabině nesmí být žádný otevřený alkohol.
Spoléhali jsme na to, že nakoupíme zásoby na další tři dny, bohužel obchod je zavřený a vypadá to, že hned tak otvírat nebude. Takže nám nezbývá nic jiného, než smutně čumět přes sklo na láhve whisky a plechovky s pivem.
Kanab bývá někdy nazýván Malý Hollywood (Little Hollywood). Zdejší malebná krajina s osamělými skálami je jako stvořená pro osamělé pistolníky, proto tady filmaři natočili řadu westernů. Mezi kulisami si můžete lehce představit třeba Clinta Eastwooda ve filmu Psanec Josey Wales (Outlaw Josey Wales).
Dále projíždíme kolem NP Zion. Podobné barevné skály, jaké lemují silnici, se nachází právě v tomto parku. Říká se jim šachovnicové - vodorovné pruhy tvoří usazeniny, svislé stékající voda.
Naším cílem jsou ovšem červené věže NP Bryce Canyon. Bydlíme přímo v Bryce Canyon Resortu a večer se chystáme na rodeo do městečka, abychom si ještě více užili atmosféru Divokého Západu. Nejedná se o žádné představení pro turisty, ale regulérní ligu honáků v nahánění dobytka a krocení koní. Máme však smůlu - poslední závody se konaly minulou sobotu.
NP Bryce Canyon zabírá sice pouhých 145 km2, řada návštěvníků jej však považuje za vrchol cesty po amerických národních parcích. Přitom to vlastně ani není kaňon, nýbrž geologický zlom, tvořící okraj náhorní plošiny.
Působením větru a zmrzlé vody po zimní sněhové nadílce horniny erodují a otesávají skály do neuvěřitelných tvarů. Červené věže se nazývají hoodoo.
Indiáni znali samozřejmě tuto oblast už dřív, pojmenována je ale podle mormona Ebenezera Bryce, který se zde jako první usadil. Přestože se brzy odstěhoval a kaňon nazval pouze "prokletou dírou, v níž se ztrácejí krávy", jeho jméno mu už zůstalo.
Bryce Canyon se rozkládá v nadmořské výšce od 2000 do 2700 metrů. Národním monumentem byl prohlášen v roce 1923, národním parkem o rok později. Již při prvním pohledu je jasné, že by byla škoda prohlížet si jeho nádhery pouze seshora.
Auto jsme zaparkovali na Sunrise Pointu a odtud se vydáváme po okraji plošiny k Sunset Pointu. Zde sestoupíme na dno kaňonu a kombinací dvou stezek Navajo Loop a Queens Garden Trail se vrátíme do výchozího bodu. Celá trasa měří necelých 5 kilometrů, výškový rozdíl mezi hranou a dnem kaňonu je 200 metrů.
Hned při sestupu dolů se nám nabízí nádherný pohled na skalní okna a charakteristickou věž, výstižně pojmenovanou Thorovo kladivo. Následuje útvar, zvaný Dva mosty.
Další část skalního města nese název Královnina zahrada. Skalní výstupek ze správného úhlu pohledu skutečně připomíná královnu Viktorii, kochající se z nádherné přírody uprostřed své zahrádky.
Vyšplhali jsme zpátky nahoru a míříme na další vyhlídkové body. Ten následující se jmenuje Bod inspirace (Inspiration Point).
Bryce Point poskytuje nejhezčí výhled na Brycův amfiteátr (Bryce Amphitheater) a zároveň zde vidíme další podivuhodnost, tzv. grottos. Tyto jeskyně se vytvořily pod svahem proto, že nahoře je tvrdší materiál a vítr vymlel pískovce pod ním.
Krásy kaňonu pro turisty objevil Rubyn Styret, který zde roku 1919 postavil dřevěný srub Ruby's Inn. Později byl rozšířen na hotel a dodnes patří k nejoblíbenějším zastávkám při vjezdu nebo výjezdu z parku.
Bryce Canynon bychom si mohli prohlížet ještě dlouho, značný počet podivuhodných skalních útvarů různých barev najdeme navíc i za hranicemi parku. Poblíž Červeného kaňonu (Red Canyon) dokonce vytváří tunely přes silnici.
Národní monument Grand Staircase Escalante byl vyhlášen teprve nedávno. Prozkoumali jej sice už Španělé, tedy ještě před Powellem, národním monumentem jej však jmenoval až prezident Clinton.
Krátce před hranicemi Arizony se před námi objevuje Lake Powell. Toto jezero vytvořila přehrada Glen Dam, která zatopila Glenův kaňon (Glen Canyon).
Přehrada se začala stavět v roce 1963 a zcela napuštěna byla v roce 1980. Je dlouhá 300 kilometrů, její členité pobřeží měří přes 3000 kilometrů, což je víc než má celé pacifické pobřeží USA.
Přehradní hráz má délku 457 metrů a nachází se 194 metrů nad původní řekou. Hloubka u hráze je 171 metrů. Letos je však hodně sucho, takže vody je málo.
Pod přehradou vytváří Colorado Rivoš řadu znamenitých meandrů. Nejkrásnější je Horseshoe Bend, tedy doslova Podkovovitý ohyb. Leží 6 kilometrů jižně od města Page a říká se mu také Kings Bend (Královský meandr).
Stavba přehrady, zaplavující Glen Canyon, se setkala s velkým odporem ochránců přírody, na druhé straně ale vytvořila další skvost amerického jihozápadu.
Jezero Powell je dnes oblíbeným rekreačním resortem a vyhlídkový let nad členitým pobřežím s vyčnívající skálami patří k nezapomenutelným zážitkům.
Rainbow Bridge (Duhový most) je vysoký 88 metrů a je to největší skalní oblouk na světě. Podle slov naší pilotky se prý dá dokonce podletět malým letadlem, což ovšem zkoušet nebudeme.
Vadou na kráse je pouze tepelná elektrárna, nacházející se v těsné blízkosti přírodní rezervace a výkonné vodní elektrárny. Problém je v tom, že přehrada je státní, zatímco čoudící elektrárna patří Navahům.
Údolí monumentů je dalším z přírodních úkazů, které zná každý buďto z reklamy na Marlboro nebo z některého z množství westernů, jež se zde natáčely - Dostavník (Stagecoach), Jak byl dobyt Západ (How The West Was Won), Návrat do budoucnosti III. (Back To The Future, Part III).
Monument Valley ve skutečnosti není údolí, ale plošina, z níž vyčnívají pozoruhodné skalní útvary. Tři nejznámější vidíme už z parkoviště - Levá rukavice, Pravá rukavice a Merrick Butte. Takto je samozřejmě pojmenovali až běloši.
Indiány tyto tajemné kopce přitahovaly odedávna a jelikož se staly jejich kultovními místy, zachovává si toto místo dodnes posvátný statut. Jeho navažské jméno je Tse 'Bii 'Ndzisgaii.
NP Monument Valley byl založen v roce 1958 a na rozdíl od většiny ostatních není státní, ale patří Navahům. Proto zde platí jiné zákony a indiáni si taky sami vybírají vstupné. Do určitých částí se navíc nedostanete jinak, než že si pronajmete džíp s indiány.
První zastávka je u již zmíněné trojky, tvořené rukavicemi a Merrickovou skálou. Kopce se jmenují podle toho, co který z nich svým tvarem připomíná - Slon, Velbloud, Dostavník. Nejmagičtěji působí Tři sestry na konci stolové hory.
Vyhlídka Johna Forda je pojmenována po režisérovi, který má největší zásluhy na zpopularizování tohoto nehostinného místa. Dokud zde nezačal koncem 30.let natáčet westerny, nikdo o něm prakticky nevěděl.
Skalní skupina Totetemové pole připomíná totem, před nímž tančí indiáni. Jejich rituální tanec se jmenuje Yei Bi Chei a provozují ho při zimním slunovratu. V pozadí vidíme Kohoutí skálu (Rooster Rock).
Přes písečné prameny se dostáváme k Palci, tyčícímu se za velbloudími hrby. Z tohoto místa se nám zároveň odkrývá pohled na vzdálenější útvary, jako je Král na trůnu, Králík s medvědem, Zámek nebo Skála Boha deště.
Přesedli jsme z rozhrkaných džípů zpátky do našeho vanu. Díky ostražitosti Standy a jeho zpětného zrcátka jsme na závěr nepřišli ani o katalogový záběr, známý rovněž z filmu Forrest Gump.
Vesnice Mexican Hat (Mexický klobouk) je pojmenována podle blízkého skalního útvaru, připomínajícího malé sombréro.
Vesnicí protéká řeka San Juan, jejíž tok sledujeme až do státního parku Gooseneck, kde vytváří několik meandrů za sebou. Do foťáku se nám všechny nevešly, napočítali jsme jich ale minimálně osm. Slovo "gooseneck" doslova znamená "husí krky".
Celý dnešní den se pohybujeme mezi Utahem, Arizonou, Coloradem a Novým Mexikem. Na místě, zvaném Čtyři rohy (The Four Corners) se všechny tyto státy stýkají.
Monument zde stojí od roku 1992, pod znaky v jednotlivých kvadrantech je uvedeno datum připojení k Unii - Utah 1896, Colorado 1876, Nové Mexiko a Arizona 1912.
Náhorní plošina Mesa Verde leží ve výšce 2500 metrů n.m. Ve španělštině znamená její název "zelený stůl", což celou oblast asi nejlíp vystihuje.
Národní park tady byl založen v roce 1906, na rozdíl od většiny ostatních však není jeho největším bohatstvím příroda, nýbrž indiánská obydlí, ukrytá pod pískovcovými převisy.
Jedná se vlastně o největší koncentraci předkolumbovských sídlišť v severní Americe. Původní jméno stavitelů puebel přitom není známo. Navahové, kteří sem přišli daleko po nich, jej pojmenovali Anasazi, což v jejich řeči znamená "ti staří" nebo "ti, co žili dříve".
První známky obydlí se objevují kolem roku 500. Původně to byly jen díry v zemi, přikryté kládami s hlínou. Později začala vznikat puebla.
Nejvíce sídel bylo vytvořeno ve 12. a 13.století, počátkem 14.století však byla všechna najednou opuštěna.
Důvody náhlého odchodu Anasaziů ani jejich další osud nejsou známy. Historikové považují za nejpravděpodobnější, že indiáni tento kraj prostě vybydleli - půda už neposkytovala úrodu, vodní zdroje vyčerpali a poslední jelínky ulovili.
V oblasti Mesa Verde bylo objeveno přes 500 obydlí, největší z nich je Cliff Palace (Útesový palác). Můžete jej navštívit pouze s místním rangerem, případně rangerkou, která vám zároveň poskytnete zasvěcený výklad o životě Anasaziů a účelu jednotlivých staveb.
Kolem roku 1200 se indiáni z Mesa Verde přestěhovali do výklenků, které už ovšem 600 let předtím obývali košíkáři. Výstavba paláce kupodivu netrvala dlouho, hlavní části byly hotovy za 20 let.
Cliff Palace obsahuje celkem 150 místností a 23 kivas. Výklenek je 30 metrů hluboký, 20 metrů vysoký a celý komplex má délku 95 metrů.
Stavělo se průběžně v letech 1190-1280, po dokončení tady žilo 100 až 200 lidí. Stavbu tvoří obytné místnosti, sklady, kivas a otevřené prostory, někdy honosně nazývané náměstí.
Kivas jsou obřadní místa, většinou kruhového tvaru, v nichž se spalovaly obětiny. Z toho důvodu měly také větrací kanálek.
Uvnitř čtyřpatrové věže vidíme originální trámy a malované obrazy na omítce.
Stejně jako celé město, byl i Útesový palác opuštěn na počátku 14.století.
Jelikož do následující prohlídky s rangerem máme ještě chvíli čas, vydáváme se na další vyhlídky, nacházející se na vrcholu útesu.
Nevidíme pochopitelně obydlí, nacházející se pod námi, na protější straně kaňonu lze ovšem rozeznat Dům mnoha oken (House of Many Windows) nebo Hemenway House.
Balcony House (Balkónový dům) je jednou z nejzachovalejších staveb v areálu a dosud nebyl nijak upravován. Není zdaleka tak velký jako Cliff Palace, cesta k němu je ale mnohem dobrodružnější a musíme při ní absolvovat dva desetimetrové žebříky.
Balkónový dům vznikl v letech 1190-1270, hlavní část pochází z doby kolem roku 1240. Výklenek je tentokrát 13 metrů hluboký a 6,5 metrů vysoký. Celý komplex má délku 90 metrů a nachází se 200 metrů nade dnem Soda Canyonu.
Stavbu tvoří 38 místností a 2 kivas, z čehož lze odhadovat, že tady žily dvě rodiny, resp. dva klany. Obyvatelé se živili směsí kukuřice, fazolí a drcené zeleniny. Tato kaše obsahovala také množství písku, což jim působilo značné trávící problémy.
Jediný přístup do domu tvořil tunel, kterým musíme také my nakonec vylézt ven. Má rozměry 40 x 40 centimetrů a je dlouhý 4 metry. Kro se neprotáhne, neměl by si sem vůbec kupovat vstupenku.
Následuje vyhlídkový okruh po vrcholu náhorní plošiny (Mesa Top Loop). Square Tower House (Dům se čtvercovou věží) je dalším příkladem pueblového obydlí, pocházejícího z období 1200-1300. Z původních 80 místností se jich dochovalo 60.
Dále se však vydáváme více do historie a prohlédneme si, jak se indiánská obydlí vyvíjela - od prvních pithousů až po puebla.
První dům se nazývá pithouse a je to spíš díra v zemi, přikrytá kládami a hlínou. Bydlelo se v něm v letech 700-950. Je to vlastně dvojdomek. Ten starší je z roku 700, nový má už významnou vymoženost - větrací systém proti kouři.
Postupně se domky sdružovaly a vznikaly vesnice. Kolem roku 850 už nikdo nebydlel v pithousech.
Na dalším stanovišti vidíme stavby z let 900-1100. Pueblo z roku 1200 mělo dokonce věž, která byla s kivou spojená tunelem.
Pohled na druhou stranu útesu potom už představuje přehlídku staveb z vrcholného období. Zcela vlevo je Ohňový chrám, dobře viditelný je Dubový dům, nahoře na hraně se tyčí Sluneční chrám, pod ním Dům mumií. Následuje nám už známý Cliff Palace a přes zbytky několik menších obydlí se dostáváme k Domu slunce západu.
Zajímavou stavbou je Sluneční chrám, pocházející z doby kolem roku 1250.
Míříme na sever do Skalistých hor. Jejich svahy a předhůří byly v minulosti zaplněny hornickými městečky. Vytěžená ruda se svážela úzkokolejkou do Duranga.
Dnes tato železnice naopak vozí nahoru turisty. Cesta z Duranga do Silvertonu měří 48 kilometrů a parní lokomotiva ji ujede za 3,5 hodiny. Není to sice žádná závratná rychlost, tato trať je však považována za jednu z nejromantičtějších v celých Státech.
Silverton, ležící mezi zasněženými Jehlovými horami, je jedním z nejlépe zachovaných hornických městeček. Fasády domů stále připomínají stříbrokopeckou horečku z 80.let 19.století. Stříbro se ostatně vyskytuje i v jeho názvu a nad městem se tyčí socha Krista jakožto patrona horníků (The Christ of the Miners Shrine).
Dále pokračujeme po tzv. Silnici miliónů dolarů. Tudy se vozila ruda a stříbro na zpracování do Silvertonu. Severně od města se nachází Red Mountain (Červená hora), kde jsou dnes opuštěné doly a můžeme spatřit zbytky těžebních zařízení.
Ouray je rovněž staré hornické městečko. Pojmenováno je podle indiánského náčelníka kmene Ute, který se zasazoval o to, aby běloši a indiáni spolu žili v míru. Dokonce se zúčastnil jednání s americkým prezidentem. Nyní jsou jeho největší atrakcí horké prameny a blízký kaňon s vodopády (Box Caňon Falls).
Město Grand Junction leží téměř na hranicích s Utahem, což znamená, že tady končí Skalisté hory a začínají barevné skály Coloradské náhorní plošiny. Sem patří také Colorado National Monument.
Jak už název napovídá, není to národní park, ale "pouze" monument, což je spíš výhoda. Přestože byl založen už v roce 1911 (příští rok oslaví 100 let), není tolik známý a s turisty se tady rozhodně přetláčet nemusíme.
Jeho skalní štíty jsou přitom vysoké až 700 metrů a poskytují prostředí řadě kaňonů se skalními monumenty - Padlá skála, Umělecký bod, Velká vyhlídka, Monument nezávislosti, Balancující kámen, Pohled do rudé krajiny.
Skalisté hory (Rocky Mountains nebo jenom The Rockies) přetínají prakticky celý severoamerický kontinent. Začínají v Novém Mexiku a táhnou se až do Kanady, kde pokračují jako Kanadské Skalisté hory. Celkem 4800 km.
NP Rocky Mountain byl založen v roce 1915 a je třetím nejnavštěvovanějším parkem v zemi. Začíná ve výšce 2325 metrů n.m., nejvyšší hora měří 4345 metrů, přičemž celkem 78 vrcholů přesahuje 3650 metrů.
My jedeme po Trail Ridge Road, která vede napříč parkem. Vstoupili jsme do něj od západu, dostaneme se až do výše 3796 metrů a vyjedeme východní branou. Zároveň se tak symbolicky rozloučíme s řekou Colorado, která ve Skalistých horách pramení.
Na jednotlivých vyhlídkách nám dělají společnost jedineční zástupcové zdejší fauny - šedý Clarkův louskáček, žlutý svišť marmot nebo modrá ocelová sojka.
Denver je hlavním městem Colorada. Všechna hlavní města mají Capitol, vytvořený podle vzoru toho washingtonského. Liší se svou velikostí a většinou tím, čím mají pokrytou kopuli. Jelikož Denver vznikl jako zlatokopecké městečko, má střechu ze zlata.
Podíváme-li se na výškové budovy v downtownu, je jasné, že ani dnes to nebude chudé město.
Denveru se také říká Mile High City (Jednomílové město), protože leží přesně 1 míli nad mořem. Tato výška je vyznačena na prošlápnutém schodě ke kapitolu.
Ve městě Cheyenne jsme vjeli na území Wyomingu. Každý stát Unie má nějaké přízvisko a Wyomingu se říká "země kovbojů". Kovboje má dokonce na espézetkách a bizona na vlajce. Zdejší farmy a prérie také nejvíc navozují atmosféru Divokého Západu.
Pouště a skály Colorada, Arizony nebo Utahu sice tvořily kulisu ke spoustě westernů, skuteční přistěhovalci ale mířili spíš na zelené pláně Wyomingu a Montany, které mohli obdělávat a chovat na nich dobytek. Tady tudíž docházelo nejčastěji ke střetům s indiány a zrodilo se množství legendárních postav.
Tento kraj taky logicky přitahoval nejvíc pistolníků a desperátů. Sundance Kid pocházel z městečka Sundance, jeho socha sedí na lavičce před soudem a vězením, ve kterém strávil 18 měsíců.
Na prérii žije prérijní pes. Druhově je to svišť. Pes nebo psoun se mu říká díky štěkavému zvuku, který vydává. Pod Ďáblovou věží se navíc usadil zvláštní druh, tzv. černoocasý. I když se nesmí krmit a většina turistů to kupodivu dodržuje, je tak vypasený a pohybuje se tak pomalu, že není těžké ho natočit či vyfotografovat.
Ďáblova věž (Devil's Tower) vznikla před 60 milióny let vulkanickou činností. V té době tady bylo ještě moře. Žhavá láva se vyvalila štěrbinou vzhůru a ve studené vodě rychle ztvrdla. Tím se vytvořily dlouhé šestiboké čedičové sloupy. Poté, co se dostaly na vzduch, řada z nich se už ulomila a povaluje se kolem skály.
Věž je vysoká 262 metrů, dole má průměr 244 metrů, směrem vzhůru se ale zužuje. Horní plošina má rozměry 91 x 55 metrů. Poprvé na ni vylezl v roce 1937 Fritz Weissner, do dnešního dne ho následovalo 30.000 horolezců. Samozřejmě s příslušným povolením, protože Devil's Tower je národní památník.
Skálu proslavil Steven Spielberg ve filmu Blízká setkání třetího druhu, díky svému magickému tvaru se ale už dávno předtím stala posvátným místem a dějištěm řady indiánských legend.
Nejznámější vypráví o skupince dětí, které honil medvěd. Děti se postavily na skálu a modlily se, aby vyrostla. Což se skutečně stalo. Medvěd po ní šplhal, skála ale rostla výš a výš a děti se zachránily.
My samozřejmě nahoru nešplháme, během krátkého treku jsme si ale věž alespoň obešli.
Bighorn Mountains (Velký roh) jsou pojmenovány podle tlustorohé ovce, připomínající spíš muflona (bighorn sheep). V severní části tohoto pohoří se v roce 1876 odehrála bitva u Little Bighornu, v níž Siouxové zdecimovali sedmou kavalérii generála Custera.
Rovněž další místo, které navštívíme, je spojeno s jednou z legend Divokého Západu, je po něm dokonce pojmenováno. Buffalo Bill se totiž vlastním jménem jmenoval William Cody (1846-1917). Nejdřív zabíjel bizony, potom jezdil po Americe se svou Wild West Show.
Ve městě Cody dodnes funguje Hotel Irma, který vlastnil se svou ženou. S jeho jménem se tady ale setkáme na každém kroku, nejen v krámcích se suvenýry, ale i v názvech okolních pamětihodností - Historické centrum Buffalo Billa, Přehrada a rezervoár Buffalo Billa, Státní park Buffalo Billa atd.
NP Yellowstone byl založen v roce 1872 a je to vůbec nejstarší park na světě. Dnes má rozlohu 8972 km2. Hned po vstupu nás ale čeká smutný pohled na ohořelé stromy. Požár v roce 1988 zničil 70% porostu parku. Rangeři ho nechali dohořet, protože to považují za přirozenou součást obnovy. Jestliže jej zapálil blesk, příroda ví, proč to dělá.
Yellowstone objevil na samém počátku 19.století traper John Colter, později člen expedice Lewise a Clarka. Málokdo mu ale věřil a geotermálním jevům posměšně říkali Colterovo peklo.
Oficiální expedici sem byla vypravena v roce 1871 a vedl ji John Heyden. Na základě jeho popisu tady byl v následujícím roce zřízen první národní park.
Jezero Yellowstone leží v nadmořské výšce 2357 metrů a zabírá plochu 355 km2, takže je to největší ledovcové jezero v Severní Americe. Jeho hloubka činí 122 metrů.
Jediný most se nachází v místě, kde z jezera vytéká Yellowstone River. Most se sice jmenuje Fishing Bridge (Rybářský most), rybolov je však na řece již od roku 1973 zakázán. Díky tomu se prý značně zvýšil počet ryb a vodních ptáků, což ale rozhodně potvrdit nemůžeme.
O Yellowstonu se říká, že je to pět parků v jednom - máme tady jezero, velký kaňon, gejzíry, bahenní sopky a množství zvěře. Už před vstupem do NP jsme viděli klusat ze svahu dva černé medvědy.
Z hlediska zvířeny je ovšem nejvýznamnější zdejší populace bizonů. Když pistolníci vystříleli na konci 19.století v nesmyslných závodech téměř všechny bizony na amerických prériích, zůstalo jich údajně pouhých 20 kusů. Tento druh mohl být zachován jedině díky činnosti takových parků jako je Yellowstone. Dnes jich zde žije na 3.000 a že se tu bizonům daří, o tom svědčí taky to, jak si lebedí u bublajících teplých vulkánů.
Bahenní sopky jsou další specialitou NP Yellowstone. Nedoporučuje se ovšem zjišťovat jejich teplotu vlastní rukou. Jeden z vulkánů se například jmenuje Dračí ústa.
Stádo bizonů přes cestu nám dává jasně najevo, kdo je pánem v parku.
Teď se podíváme, jak přišel Yellowstone ke svému názvu. Velký yellowstonský kaňon (Grand Canyon Yellowstone) zabírá celou východní část parku a právě žlutá barva jeho stěn dala jméno řece Yellowstone - "řeka žlutých skal" jí říkali už staří indiáni.
Kaňon je dlouhý 32 kilometrů a Yellowstone River zde vytváří dva nádherné vodopády - horní vodopád je vysoký 33 metrů, dolní dokonce 94 metrů. Nejprve si je prohlédneme z vyhlídek na jižním břehu kaňonu.
Ze severní hrany se podíváme na dolní vodopád z druhé strany. Velká vyhlídka se nachází už pod vodopády a je odtud vidět, jak řeka opouští kaňon. Yellowstone River potom teče do Montany, kde se vlévá do Missouri a s ní do Atlantického oceánu. Překročili jsme tedy zároveň hlavní severoamerické rozvodí.
Diskutujeme o tom, nakolik je rozumné ponechat přírodu napospas ohňům, nechat je volně hořet a nehasit. Požár na Antilopím potoku (Antelope Creek) se objevil před třemi dny a nyní pokrývá 150 akrů. Z velké části navíc zachvátil místa, která se dosud nevzpamatovala z velkého požáru v roce 1988.
Necelých 30 kilometrů od Velkého kaňonu se nachází další vodopád. Tower Fall (Věžový vodopád) je vysoký 40 metrů a padá do tzv. Visutého údolí (Hanging Valley).
Navečer se s námi ještě přišli rozloučit jeleni wapiti.
Severní cíp NP Yellowstone leží už ve státě Montana a projevy geotermální činnosti lze pozorovat ještě desítky kilometrů za jeho hranicemi. Hotely ve městech Gardiner (kde jsme měli spát), Emigrant (kde jsme nakonec spali) nebo Chico (kam jsme zajeli na večeři) jsou spíš lázeňskými domy, rozloženými kolem bazénů s vodou z horkých pramenů.
NP Yellowstone má celkem 10.000 gejzírů a horkých pramenů. Mamutí prameny (Mamooth Hot Springs), nacházející se v severní části parku, připomínají spíš bavlníkový hrad. Vyvěrající voda má v sobě množství vápence a jak usychá, vytváří bílé kaskády.
Mamutí terasy mění tvar a barvu podle množství vody a jelikož je letos spíš sucho, schází jim hodně do obvyklého pohádkového vzhledu. Nejhezčí místa najdeme až nahoře na kopci.
Z lesů v západní polovině parku stoupá kouř. Tentokrát se naštěstí jedná pouze o horké prameny. Příznačný název má Kouřící hora (Roaring Mountain).
Největší gejzírové pole se jmenuje Norris (Norris Geyser Basin). Nejdříve si jej projdeme po tzv. Porcelánové cestě, která poskytuje celkový pohled (Porcelan Basin Loop).
V zadní části (Back Basin Loop) jsou pak větší samostatné gejzíry. Minutový gejzír by měl stříkat každých 60 vteřin. Bohužel jsme se nedočkali.
Značně nevypočitatelný je také gejzír Echinus, který ovšem patří k nejhezčím.
Steamboat Geyser je dokonce nejvyšší na světě, dosahuje výšky 120 metrů. Takovouto ejekci měl ovšem naposled 23.5.2005. Běžně stříká od 3 do 23 metrů.
Na Vdolkovém poli (Biscuit Basin) si kupodivu nepřipadáme jak v pekárně, ale spíš ve zlatnictví - Černý opál, Černý démant, Safírový bazén, Perlový gejzír... a na závěr Hořčicový pramen.
Nejznámějším gejzírem Yellowstonu je Old Faithful (Starý poctivec). Není sice největší, ale chrlí pravidelně, jak ostatně napovídá už jeho název - každých 45 až 90 minut, dá se to dokonce předvídat s přesností na 10 minut. Čas nejbližšího výronu se dozvíte v návštěvnickém centru.
My jsme připraveni na představení ve 13,45 hod, Starý poctivec začal ve 13,41 hod. Normálně mívá 36-55 metrů, teď je to spíš míň.
NP Grand Teton navazuje na jihu hned na Yellowstone, na rozdíl od něj má však zase jinou přírodu. Ostré špičaté štíty, vymodelované ledovcem, dokonce mají na svědomí jeho název.
Správně by se měl vyslovovat "gran tetn", protože pochází z francouzštiny. Hory prvním kolonizátorům připomínaly "tři ženské prsy" (Les Trois Tétons) a jméno zůstalo kupodivu zachováno i v puritánské Americe.
Národní park byl založen v roce 1929, průměrná výška je 1950 metrů n.m. Pohoří Grand Teton se táhne v délce 64 kilometrů, nejvyšší vrchol měří 4197 metrů.
Součástí parku je jezero Jackson, jeho nejhezčí části se však rozkládají kolem klikatící se Hadí řeky (Snake River), kde lze v trávě zahlédnout losy s lopatami na hlavách.
Jižní brána leží poblíž městečka Jackson, které si stále zachovává atmosféru Divokého Západu. Na náměstí stojí čtyři brány z jeleního paroží, což naštěstí není výsledek žádného hromadného lovu. V místě, zvaném Jackson Hole, zimují jeleni wapiti a samci zde na jaře zanechávají své ozdoby.
Idaho Falls je průmyslové město. Jedinou zajímavostí jsou vodopády na Hadí řece, po kterých je pojmenováno. Jelikož se nachází přímo ve středu města, jsou v korytu řeky umístěny podélně, aby se tam vešly.
V pozadí vidíme Mormonskou katedrálu. Na věži je umístěna zlatá figurka vůdce Josepha Smithe. S jejich kostely se teď budeme v Idahu a sousedním Utahu setkávat častěji.
Místo, zvané Golden Spike, leží na severu státu Utah, severně od Velkého solného jezera. Je to vlastně takové centrum americké dopravy - začalo to železnicí a skončilo raketovými motory. Továrna ATK vyrábí všechno od pohonů raketových střel až po motory raketoplánů.
Golden Spike doslova znamená Zlatý hřeb. Na tomto místě se 10.5.1869 spojily oba úseky transkontinentální železnice a poprvé došlo k historickému setkání východu a západu. Ve stanici Promontory stojí naleštěné lokomotivy Jupiter a No.119 stejně jako onoho památného dne.
Východní část železnice stavěla Union Pacific. Její délka byla 1747 km. Vycházela z Omahy v Nebrasce a vedla především prériemi.
Stavitel západní části společnost Central Pacific měla situaci mnohem těžší. Jejich úsek byl sice o něco kratší, začínal v Sacramentu v Kalifornii a měřil 1110 km, procházel ale pohořím Sierra Nevada. Veškerý materiál se navíc musel vozit lodí až kolem Hornova mysu.
Zlatý hřeb byl po slavnostním ceremoniálu uložen do muzea a nahrazen ocelovým. Jeho kopii si ale můžete koupit třeba ve formě čokolády.
Salt Lake City leží v nadmořské výšce 1300 metrů, na břehu Velkého solného jezera. Založili jej mormoni v roce 1847 a dnes je to hlavní město Utahu.
Capitol byl postaven v roce 1916, kopule je měděná. Jeho stavba byla financována z dědické daně jistého železničního magnáta.
Mormonská církev vznikla v roce 1830 v Ohiu. Jejím zakladatelem byl Joseph Smith. Mormoni však ještě víc uznávají Brighama Younga, který odvedl věřící z východu, kde byli utlačováni jinými křesťany. Socha chodce Brighama Younga stojí v prvním patře kapitolu.
Všechny významné instituce Kristovy církve svatých posledního dne (jak zní oficiální název) sídlí na Temple Square a v jeho okolí.
Bílá budova, zakončená věží s vodopádem, je Konferenční centrum. Uvnitř jsou dva sály, jeden pro 9.000 a druhý pro 21.000 lidí.
V návštěvnickém centru se můžete seznámit s historií mormonů. Jejich hlavní myšlenkou je, že Nový Jeruzalém se zrodí na americké půdě a bude jej řídit samotný Ježíš Kristus.
Hlavní budovou je samozřejmě katedrála (Salt Lake Temple), která se začala stavět v roce 1853, krátce po příchodu mormonů k solnému jezeru. Granitový chrám s gotickými věžemi byl dokončen v roce 1893. Dovnitř nemá přístup nikdo, kdo není členem církve.
Kruhová stavba je Tabernákl, sídlo mormonského pěveckého sboru, čítajícího 320 členů. Tabernákl a Assembly Hall (Shromažďovací hala) mají mohutné píšťalové varhany, staré přes 100 let.
Zvon, stojící před Shromažďovací halou, pochází z roku 1840 a byl zavěšen v prvním chrámu v Illinois.
Family History Library patří k největším zdrojovým knihovnám na světě. Shromažďuje rodokmeny všech rodin na světě, tedy nejen mormonských. Pokud se zde nenajdete, můžete se nechat založit.
Pečlivost, s jakou jsou vedeny rodinné záznamy, nás opět přesvědčila o tom, jak velký význam má v životě mormonů rodina. Rodinné záchody nás ale trochu překvapily.
Joseph Smith Memorial Building byl dříve Hotel Utah. Dnes v této historické budově sídlí kanceláře, dvě restaurace a kaple. Na obří obrazovce se od pondělí do soboty promítá film o treku mormonských předků napříč Spojenými státy.
Vysoká žlutá budova je hlavní centrálou církve. Poněkud v jejím stínu se dnes krčí dva skromné domky, které původně sloužily jako kancelář a rezidence Brighama Younga - Lion House a Beehive House (1850).
Součástí nákupního centra Gateway Mall je také Náměstí olympijského odkazu (Olmypic Legacy Plaza). Destičky jsou věnovány 28.000 dobrovolníků, kteří se podíleli na přípravě ZOH v roce 2002. Jméno Aleše Valenty jsme tady tudíž hledali marně.
Velké solné jezero (Great Salt Lake) má rozměry 54 x 116 kilometrů a není moc hluboké, maximálně 15 metrů. Kdysi tu bylo prehistorické jezero a jak postupně vysychalo, zůstala z něj tahle placka, obsahující průměrně 27% soli.
Západní část pokrývá Velká solná poušť. Ztvrdlá a téměř dokonale rovná plocha slouží k rychlostním zkouškám automobilů. V roce 1957 tady Modrý plamen (Blue Flame) poprvé překročil 600 km/hod. Dnešní rychlosti jsou téměř dvojnásobné.
Hranice Nevady je kousek od solné plošiny Bonneville (Bonneville Salt Flat) a první kasino je hned za cedulí "Welcome To Nevada", takže jezdci mají možnost rekordy hned oslavit.
U městečka Ely najíždíme na dálnici č.50, nazývanou "nejopuštěnější silnicí USA". Podél US50 se nachází bývalá hornická městečka, která prožila nejrušnější období v 70.letech 19.století (Austin, Eureka apod.). Těžilo se zde hlavně stříbro.
Města spojoval Pony Express, což byla jakási štafeta, na níž si jezdci předávali brašny s poštou. Vznikla v roce 1860 a vedla ze stanice Sacramento v Kalifornii do San Joseph v Missouri, dohromady 3165 kilometrů.
Pony Express neexistoval dlouho (asi 1 a 1/2 roku), brzy přišel telegraf. Podobně dopadla dálnice US50, kterou nahradila majestátní I-80.
Poblíž města Fallon se nachází letecká základna, na níž se natáčel Top Gun.
Reno bylo založeno při stavbě transkontinentální železnice. Bývalo zde depo, hlavní boom ale nastal po povolení hazardních her v Nevadě.
Dnes se mu říká "malé Las Vegas" nebo taky "největší malé město na světě". Hlavní třída s kasinami začíná hned za touto cedulí. Všechna z nich jsou ovšem malá ve srovnání s hotelem Atlantis, který leží 4 míle odsud.
Atlantis je vlastně celé kasinové město, v němž není problém zabloudit. Směrovky k výtahům a pokojům se ztrácí ve změti zrcadel, takže ať jdete kamkoliv, vždycky skončíte u nějakého automatu nebo herny.
Udivil nás zejména počet důchodců, hůlčičku už v ruce neudrží, zato žetony ano. Spoře oděné servírky neustále dolévají pití těm, co hrají.
Speciální oddělení jsou určena pro majitele diamantových karet a členy klubů, kde se cena jednoho kreditu pohybuje ve stovkách dolarů. Nám stačil jednoruký bandita s počátečním (a koncovým) vkladem 5 dolarů.
Sierra Nevada tvoří hranice mezi Kalifornií a Nevadou. Také jezero Tahoe je rozděleno mezi tyto dva státy.
Na pláží Kings Beach vidíme kameny s jeho půdorysem a citát Marka Twaina, který si toto místo velice oblíbil.
Lake Tahoe je dlouhé 35 km a široké 19 km, leží 1898 metrů n.m. Vzniklo před 25 milióny let a dnes se kolem rozkládají chaty a rekreační resorty.
Jelikož sezóna skončila v srpnu, je tady momentálně prázdno. Penzióny otevřou zase až na zimu, kdy se zaplní oblíbená lyžařská střediska v okolních horách.
Nejznámější z nich je Squaw Valley, kde se konala zimní Olympiáda v roce 1960. Československý znak je tady ještě bez slovenské vatry.
Nejhezčím místem jezera Tahoe je Smaragdová zátoka (Emerald Bay). Ostrov uprostřed právě obeplouvá jeden ze dvou kolesových parníků, které původně brázdily Mississippi. Tento se jmenuje M.S.DIXIE II.
Město South Lake Tahoe je kalifornské. Vidíme zde sice svatební kaple, ale kasina tady nejsou, v maríně na jihu jezera kotví druhý mississippský parník TAHOE QUEEN... Hranice prochází okrajem města. Hotel Harrah's je už v Nevadě, první kasino půl metru za hraniční cedulí.
Carson City je hlavním městem Nevady. Bylo založeno v roce 1858 v době zlaté a stříbrné horečky a dnes má 50.000 obyvatel, takže je to vůbec nejmenší hlavní město USA.
Také zdejší Capitol je malý, poblíž proto vyrostla nová budova senátu a sněmovny. Střecha kapitolu je pokrytá stříbrem.
Sláva Virginia City je spojena s těžbou zlata. Ve svou dobu to bylo nejbohatší město mezi San Franciscem a Denverem, dnes je považováno za historický monument.
Muzeum, příznačně nazvané "The Way It Was" (Takové to bylo), nás seznamuje s procesem těžby ve zdejších dolech a životem a zábavou v hornickém městečku.
Ve druhé polovině 19.století tady bylo 110 salonů a 6 kostelů. Jejich atmosféru se snaží majitelé zachovat i dnes, jenom prostředky se změnily. Salóny jsou stále hráčskými doupaty, za westernovou fasádou Delta Saloonu z roku 1863 však najdeme halu s hracími automaty.
Alespoň v rožku se tísní historický Stůl sebevrahů (Suicide Table). Svoje přízvisko dostal proto, že postupně tři vlastníci glejtů, kteří u něj přišli o své jmění, spáchali sebevraždu.
Několik podniků má ve svém názvu slovo Comstock. Comstock bylo sdružení několika hornických městeček, v nichž se těžilo zlato a stříbro (Silver City, Gold Hill atd.). Centrem Comstocku bylo právě Virginia City, kterému se říkalo Queen of Comstock (Královna Comstocku).
Hlavním městem Kalifornie není ani Los Angeles, ani San Francisco, ale vnitrozemské Sacramento. Kancelář kalifornského guvernéra proto najdeme ve zdejším Capitolu.
Počátky Sacramenta sahají do roku 1848, kdy byl objeven první zlatý valoun v potoce nedaleko odsud. O rok později už tady bylo 60.000 lidí. Většina z nich nezbohatla přímo na rýžování zlata, ale na obchodu kolem zlatokopů. Říkalo se jim "forty-niners" (devětačtyřicátníci).
V roce 1854 se Sacramento stalo hlavním městem Kalifornie a dnes má 400.000 obyvatel.
Capitol se začal stavět v roce 1860, do současné podoby byl upraven roku 1906. Kopule je vysoká 67 metrů.
Před kanceláří guvernéra stojí medvěd jakožto znak Kalifornie. Arnold Schwarzenegger má právě zasedání za těmito dveřmi, o čemž jsme se mohli přesvědčit, když se náhodou otevřely.
V kapitolní zahradě jsou vysázeny stromy a keře ze všech kontinentů, také vzácný himalájský cedr.
Slávu někdejšího zlatokopeckého městečka připomíná Staré Sacramento (Old Sacramento). Kolesové parníky a Pacifická dráha sloužily k přepravě nákladů do San Francisca.
Některé budovy, například Eagle Theatre, pocházejí ještě z legendárního roku 1849. Památník jezdce připomíná, že ve druhé polovině 19.století bylo městem začátkem trasy Pony Expressu.
Nad obchodem v budově B.F.Hastings & Co. kdysi zasedal soud, dnes je zde malé muzeum. Stará škola s učitelkou v čepci vypadá přesně tak, jak si představujeme americkou školu z doby Toma Sawyera a Huckleberryho Finna.
Muir Woods, ležící v severní části Sanfranciského zálivu, je jedním z nejzachovalejších sekvojových lesů. Vysoké červené stromy s rýhovanými kmeny jsou sekvoje pobřežní.
Sekvoje se dělí na dva druhy - sekvoje obrovské rostou ve vnitrozemí na západních svazích Sierry Nevady, sekvoje pobřežní na pacifickém pobřeží, protože jim vyhovuje slané a větrné prostředí.
Sekvoje pobřežní jsou dokonce vyšší, dosahují až 120 metrů. Sekvoje obrovské jsou nižší a širší, ale také křehčí - netěžily se, protože se po skácení zlámaly.
Pobřežní sekvoje se naopak používaly pro stavbu lodí a jejich lesy byly v 19.století téměř všechny vykáceny. Pár posledních zachránil botanik John Muir, po němž je také tento les pojmenován.
V NP Redwood, nacházejícím se na severu Kalifornie, je sice víc stromů, tady jsou ale nejlépe zachované. Nejstaršímu sekvoji je více než 1100 let.
Do San Francisca přijíždíme ze severu, přes tzv. Zlatou bránu. Golden Gate Bridge spojuje severní část Sanfrancisckého zálivu s městem. Uprostřed zátoky vidíme ostrov Alcatraz, vzadu za ním městské centrum.
Most Zlaté brány byl postaven v letech 1933-1937, s nájezdy je dlouhý 5,6 km, rozpětí mezi pylony je 1280 metrů. Pilíře jsou vysoké 227 metrů plus 33 metrů pod hladinou. Na stavbu bylo použito 130 km ocelových lan.
Charakteristická oranžová barva usnadňuje orientaci lodím v mlze, vyžaduje si však náležitou údržbu - most se natírá 4 roky a pak znovu od začátku.
Jelikož vjíždíme do města, musíme za přejezd mostu zaplatit (6 USD). Obecně se v USA platívá pouze při vjezdu. Na výjezdu mýtné brány nejsou, aby neztěžovaly případnou evakuaci.
Pohled na Golden Gate Bridge z jižní strany není tak úchvatný, je zde ale parčík se sochou stavitele a řez lana, takže si můžeme udělat představu o jeho průměru.
San Francisco se v 60.letech stalo útočištěm květinových dětí. Oblíbenou čtvrtí hippies byla především Haigh Ashbury se svými viktoriánskými domy.
Dnes v nich bydlí především příslušníci lepší střední třídy a pouze nostalgické krámky na křižovatce ulic Haigh a Ashbury připomínají slavná jména tehdejších obyvatel - Jimi Hendrix, Janis Joplin, Grateful Dead.
Nejhezčí výhled na město se naskýtá ze známého dvojvršku Twin Peaks. Hlavní tah představuje Market Street, která míří do Finančního distriktu. Jeho nejvýraznější stavbou je Transamerica Pyramid.
Zelená plocha vlevo je Golden Gate Park, kostel sv.Ignáce vedle ní je součástí Sanfranciské univerzity (University of San Francisco).
Dnes se zaměříme na centrum San Francisca. Mezi nejfotografovanější náměstí patří Alamo Square, především díky řadě sedmi viktoriánských domů.
Následují nejvýznamnější budovy městského centra (Civic Center). Radnice pochází z roku 1915, její kopule je vysoká 91 metrů. Veterans Building je spíš válečný památník. V budově Opery bylo v roce 1945 založeno OSN.
Nob Hill byl čtvrtí železničních magnátů a ještě dnes je to (s)nobská čtvrť. Katedrála Grace je největším svatostánkem ve městě, dokončena byla teprve v roce 1964.
San Francisco patří k nejhezčím americkým městům, i když musíte často šlapat nahoru a dolů. Jeho rozložení na kopečcích si také vyžádalo netradiční způsoby řešení dopravy. K těm nejromantičtějším patří staré sanfranciské tramvaje, kterým bychom spíš měli říkat lanovky.
Lombard Street je považována za nejklikatější ulici na světě. Můžou ji sjet pouze auta do 8 lidí.
Sanfranciské nábřeží (Embarcadero) je docela dlouhé. Uprostřed stojí Ferry Bldg, od níž se číslují jednotlivá mola - doprava jsou sudé piery, doleva liché.
Nejnavštěvovanější částí je Fisherman's Wharf (Rybářský přístav). Kromě rybích restaurací tady najdeme taky několik obchodů, vojenskou ponorku, muzeum automatů a mechanických hraček, a vyplouvají odsud výletní lodě na plavbu po zálivu.
Plavba trvá něco přes hodinu. Nejdříve kolem nábřeží, potom proplujeme pod Golden Gate Bridgem, tam se otočíme a na zpáteční cestě si ještě zblízka prohlédneme Alcatraz.
Alcatraz je znám především díky své věznici, kdysi však byl tento skalnatý ostrov rájem pelikánů (slovo "alcatraz" znamená ve španělštině "pelikán"). V roce 1859 tady byla postavena pevnost, která byla později změněna na vojenské vězení.
Jako federální věznice sloužil Alcatraz v letech 1934-1963, nejznámějším vězněm byl Al Capone. Útěk zkusilo 36 vězňů, uprchnout se podařilo pouze třem a ani to nebylo nikdy potvrzeno. Je možné, že se utopili v silných proudech, jejich těla však nebyla nalezena.
Nedaleko Fisherman's Wharf se nachází točna tramvajové linky Powell - Mason. Schválně si necháváme první tramvaj ujet, abychom se podívali, jak se vozy na konci tratě otáčejí. Technologie trati neumožňuje, aby jely "pozpátku", takže je musí strojvůdce s pomocníkem na konečné ručně otočit.
Jaká je vlastně technika jízdy sanfranciských tramvajových lanovek? Pod ulicí je nataženo lano, které je neustále v pohybu. V každé tramvaji jsou dvě páky. První ovládá "kleště", kterými se strojvůdce zachytí tažného lana, druhá slouží k brždění. Tímto způsobem může vůz zdolat i ty nejstrmější kopce.
Největší točna tramvají je na křižovatce ulic Powell a Market Street, kde končí hned dvě tramvajové linky.
Nedaleko odsud leží také hlavní sanfranciské náměstí, kam si přicházejí lidé odpočinout do stínu pod palmami. Název Union Square pochází z doby občanské války, kdy se zde konaly demonstrace na podporu Unie. Náměstí lemují obchody módních značek, na ploše prodávají svá díla malíři. Na špičce korintského sloupu stojí socha Victorie, bohyně Vítězství.
Rovněž vznik džín je spojen se zlatou horečkou, která vypukla v San Franciscu v roce 1848. Krejčí Levi Strauss zpevnil kapsy montérek kovovými cvočky, aby udržely váhu zlata. První levisky byly na světě a z krejčíka se stal milionář.
Gatě a džísky v třípatrovém sídle Levi's jsou sice o něco dražší, hned si je ale můžete nechat upravit podle svých rozměrů. Na kuželky ovšem nešijou...
Chinatown je největším čínským městem mimo Činu. V době výstavby San Francisca radní vítali tuto levnou pracovní sílu, v době hospodářské krize je právě pro totéž neměli rádi.
Čínská čtvrť se nachází hned vedle Finančního distriktu. Číňané dobře vědí, že i lidi z úřadů se potřebujou v poledne najíst.
Stará katedrála P.Marie (Old Saint Mary"s Cathedral) byla vůbec první katedrálou v Kalifornii. Základní kámen položili v červenci 1853, pouhé tři roky poté, co se Kalifornie stala státem. Dokončena a vysvěcena byla na vánoční mši roku 1854. Ve své době to byla nejvyšší budova v San Franciscu.
Dnes se nad čínskými krámky vypínají mrakodrapy Finančního distriktu (Financial District). Nejznámější stavbou je Transamerica Pyramid, vysoká 257 metrů. Není nejvyšší, ale určitě je nejzajímavější.
Muzeum tramvají (Cable Car Museum) je zároveň strojovna, z níž jsou poháněna lana všech linek. Jinými slovy to znamená, že všechny tramvaje v San Franciscu jsou taženy z jednoho místa.
Jak napovídá počet kol, linky byly původně 4. Momentálně jsou v provozu 3 a z někdejšího počtu 600 vozů jich stále jezdí 39. Délka tratě byla 160 km, po zemětřesení v roce 1906 však bylo obnoveno jen 16 km.
Čínské "dopravní strážnice" nás doprovází až do Little Italy. Centrem italské čtvrti je Washingtonovo náměstí, na jehož okraji stojí kostel sv.Petra a Pavla.
Vyšplhali jsme ještě na Telegrafní horu (Telegraph Hill), kde stojí socha Kryštofa Kolumba. Coit Tower je vlastně památníkem dobrovolných hasičů.
Nejoblíbenějším místem na nábřeží je Pier 39 se svými restauracemi, obchůdky a kolotoči. Oblíbili si jej také lachtani, kteří se tu pravidelně vyhřívají na slunci. Jejich řev je slyšet zdaleka, přestože jich tady tentokrát moc není.
Bay Bridge spojuje San Francisco s Oaklandem. Je dlouhý 13 kilometrů a byl otevřen již rok před Golden Gate Bridge, nestal se ovšem tak populárním. Most je dvoupatrový, v každém patře se jezdí jiným směrem.
Na noc se vracíme do přímořského hotelu ve čtvrti Pacifica, což je jedno z měst v jižní části Sanfranciského zálivu (San Francisco Bay).
Vzhledem k teplotě Tichého oceánu, do něhož i surfaři lezou pouze v neoprenech, nám ovšem nezbývá nic jiného než relaxace u bazénu nebo u piva...
Santa Cruz leží na severu Monterejské zátoky a v jeho okolí se pěstují především jahody a artyčoky.
Monterey založili Španělé už v 18.století a dlouhou dobu to bylo hlavní město španělské provincie California. Ve Státním historickém parku tady dosud opatrují baráčky ze španělského období.
Celnice (Custom House) z roku 1814 je považována za nejstarší budovu západně od Rocky Mountains.
Stará velrybářská stanice (Old Whaling Station) pochází z roku 1847. Dlažba je údajně vytvořena z velrybích kostí.
Fisherman"s Wharf je molo se suvenýry a restauracemi. Řada z nich má pirátskou tématiku, právě v tomto kraji totiž Robert Louis Stevenson napsal "Ostrov pokladů".
Monterey ale inspirovalo více spisovatelů. Cannery Row je stará konzervárna, kde se odehrává děj románu "Na plechárně" Johna Steinbecka. Továrna byla zavřená, když jednoho dne najednou ze zálivu zmizely všechny sardinky.
Dálnice č.1 vede podél Pacifického oceánu. Dnes lze ze San Francisca do Los Angeles sice dojet mnohem rychleji po mezinárodní autostrádě, Highway č.1 ale patří k nejkrásnějším silnicím USA.
Za nejzajímavější část bývá považován úsek, zvaný Big Sur - 160 kilometrů pobřeží, lemovaných skalami s cypřiši. Stromy ohýbá vítr směrem od moře a jejich rozevláté patky častokrát vytváří úplné tunely přes cestu.
Na pláži Piedras Blancas se usadili rypouši. Rypouš severní je sice o něco menší, než jeho blízký příbuzný rypouš sloní, stejně jako on ale má nosní výrůstek, který samec dokáže ve chvílích vzrušení tak nafouknout, že připomíná sloní kel.
Na pláži jsou v tomto období především mláďata, která nabírají síly před tím, než se pustí na moře. Samice stráví ve vodě 10 měsíců v roce, samci přibližně 8. Tady leží 30-35 dní. Rypouš je dobrý plavec, dokáže se potopit pro potravu až do hloubky 1500 metrů.
Zálivu Morro Bay vévodí skála Morro Rock, v současné době hnízdiště racků a dalších vodních ptáků.
Santa Barbara je jednou z řetězce misií, založených Španěly na kalifornském pobřeží. Misií bylo celkem 21 a byly vzdáleny 1 den cesty od sebe. Tato je údajně nejkrásnější, proto se jí říká "Královna misií".
Zásluhu na jejím vzniku má především otec Sera, jehož socha stojí před vchodem. Santa Barbara byla založena v roce 1782, kostel je z roku 1820.
Long Beach je jednou z nejprestižnějších adres Los Angeles a každý, kdo něco znamená, má zaparkováno alespoň něco menšího ve zdejším jachtovém přístavu. V přístavu na Long Beach také trvale kotví Queen Mary, jeden z prvních luxusních zaoceánských parníků.
Královna Mařenka byla vyrobena ve Skotsku, uvedena do provozu 26.9.1934. První plavbu podnikla v roce 1936. V letech 1940-1946 sloužila armádě. Dne 9.12.1967 zakotvila na Long Beach a od té doby je tady.
Loď je dlouhá 340 metrů a má celkem 12 palub. Pohon zajišťují 4 lodní šrouby, každý o váze 35 tun. Kajuty jsou připraveny pro 1957 pasažérů a 1174 členů personálu.
Shoreline Village představuje komplex obchodů, restaurací a zábavních podniků, nechybí ani divadlo. O víkendu Američané čistí město nebo pořádají dobročinné burzy.
Pacifické akvárium (Aquarium of Pacific) není sice nejrozlehlejší, zejména pro děti ale tvoří vhodnou kombinaci zábavy a poučení. Ve žraločí laguně si dokonce můžete pohladit rejnoka nebo jinou vodní příšeru.
Lachtani a lvouni se v dnešním vedru schovávají pod vodou. Mnohem zajímavější je zvířena, pocházející ze zálivu California a Baja California. Nejroztomilejší je mořská vydra.
Zdařile vytvořený je rovněž korálový útes se svým barevným životem. Program v akváriu po jeho prohlídce pak doplňují tanečky, přednášky a vystřihovánky.
Restaurace Bubba Gump nám na závěr připomene Forresta Gumpa a jeho pohádku o krevetách...