Kyjev má dnes 3 milióny obyvatel a bývá nazýván matkou ruských měst. Město založili podle legendy na jednom z vrcholů nad Dněprem bratři Kyj, Šček a Choryv společně se svou sestrou Lybiď a pojmenovali jej po nejstarším z bratrů. První písemné zmínky pochází z roku 559 a nálezy archeologů dokazují, že území bylo již v 9.století hustě osídleno.
Kyjev byl v tu dobu hlavním městem Kyjevské Rusi, která dosáhla největšího rozmachu v 11. a 12.století díky tomu, že ležela na obchodních cestách mezi Pobaltím a Středomořím. S Kyjevem jakožto centrem ortodoxního náboženství se mohl měřit jedině Konstantinopol.
Staré město se rozkládá na pravém břehu Dněpru (Dnipro). První významné stavby vznikly za vlády knížete Vladimíra I. (980-1015). Jeho křest v roce 988 zároveň znamenal, že se křesťanství stalo státním náboženstvím Kyjevské Rusi. Dřevěná socha pohanského boha Peruna se stříbrnou hlavou a zlatými ústy, stojící na nejvyšších vrchu, byla symbolicky smetena do Dněpru.
V roce 1240 vyplenili město Mongolové, v roce 1362 se dostal Kyjev do područí Litevského velkoknížectví. Jeho kulturní a společenská identita však zůstala i v této době zachována, v 15.století získal Kyjev dokonce statut svobodného města podle Magdeburského práva.
V roce 1569 připadlo město na základě Lublinské unie Polsku. Teprve v 17.století začíná hnutí za nezávislost Ukrajiny a proti polské katolizaci. Centrum odporu vychází z tzv. Svobodné republiky ukrajinských kozáků, založené v 16.století, a vrcholí v roce 1648, kdy jsou Poláci z města vyhnání kozáckým hejtmanem Bohdanem Chmelnickým. Podle Perejaslavské dohody je Kyjev v roce 1654 připojen k Rusku, které mu zaručuje ochranu, a v roce 1708 se stává hlavním městem Kyjevské guvernie.
Ukrajina byla přičleněna k SSSR hned v roce 1922, jelikož se ale bolševici obávali kyjevských nacionalistů, byl jejím hlavním městem zpočátku Charkov. V roce 1934 byl Kyjev vyhlášen hlavním městem Ukrajinské SSR, 24.srpna 1991 se pak stal konečně metropolí samostatné Ukrajiny.
Před příjezdem do Kyjeva jsme přemýšleli o tom, jakým jazykem se budeme domlouvat, jelikož jsme se domnívali, že Ukrajinci budou mít vůči ruštině averzi. Hned taxikář na letišti Borispol nás ale přesvědčil o opaku.
Kyjevané samotní mezi sebou dnes většinou mluví rusky a pokud je jejich řeč obohacena o nová slova, jsou tato bližší spíše slovenštině nebo polštině. Ukrajinština ve své čisté podobě přežívá pouze na vesnicích.
V době komunismu byl ruský jazyk na školách povinným předmětem, zatímco ukrajinský pouze volitelným (podobně jako angličtina). Výsledkem je samozřejmě to, že mladí dneska ukrajinštinu ani pořádně neznají.
Rozdíly se projevují spíše v psaném písmu, které sice vychází z azbuky, ale objevují se v něm také další znaky. Chvíli nám například trvalo, než nám došlo, že měkké "i" se používá také jako "e" nebo "o". Občas to dokonce na cedulích vypadá tak, že když Ukrajinec neví, jaké písmeno napsat, tak tam frkne "i" (Kyiv, Lviv, Boryspil, Livoberežna, obmin valut, vchid atd.).
Cestovat po městě je pak nejlépe metrem. Žeton na jednu jízdu stojí 50 kopejek (to je přibližně 2,50 Kč). Stejnou cenu sice zaplatíte rovněž v autobuse či trolejbuse (tam Vám "bilety prodajet ťóťa"), vzhledem ke kopcům, na nichž je Kyjev rozložen, to ovšem není nejvhodnější způsob dopravy. Vědí to samozřejmě také Kyjevané, takže metro je neustále plné. Pokoušeli jsme se odhadnout, kdy je zde dopravní špička, což se nám ale nepovedlo - kyjevské metro má špičku pořád...
Chresčatyk je centrem moderního Kyjeva a dodává mu ráz velkoměstské metropole. V minulých dobách býval Chresčatyk opuštěné údolí. Tímto oblíbeným loveckým revírem Kyjevanů vedla až do 18.století pouze úzká stezka bez jakýchkoliv staveb. Teprve koncem 18.století byla zahájena úprava lesních porostů.
V letech 1804-1806 bylo na začátku ulice postaveno první městské divadlo. Bylo ze dřeva a v roce 1851 bylo z bezpečnostních důvodů strženo. Dnes stojí na jeho místě Dům Ukrajiny. Další stranu Evropského náměstí, kde Chresčatyk začíná, pak zabírá budova Národní filharmonie.
Monument znovusjednocení Ruska s Ukrajinou, stojící v parku za náměstím, odpovídá době svého vzniku - roku 1982, tedy "brežněvovské éře". Pod mohutným titanovým obloukem se nachází dvě skupiny soch. V první z nich mávají Rus s Ukrajincem společně rukama na důkaz přátelství, zatímco druhá hledí vstříc světlým zítřkům. Uprostřed skupiny stojí hejtman Bohdan Chmelnický. Dnes se tento monument oficiálně nazývá Památník přátelství národů, Kyjevané mu ale neřeknou jinak než "Raduga" čili "Duha".
Stavební boom na ulici Chresčatyk rychle pokračoval, v 70. a 80.letech 19.století zde vyrostly třípatrové budovy bank a obchodních domů, na dnešním Náměstí nezávislosti stála dokonce tržnice s cirkusem.
Chresčatyk se postupně stal nejvýznamnější ulicí Kyjeva. V roce 1891 tady byla otevřena první koněspřežní linka a už v roce 1892 spojila první elektrická dráha Chresčatyk s Podolem. Počátkem 20.století převzal Chresčatyk roli obchodního centra, v roce 1934 dostala ulice asfaltový povrch a trolejbusy nahradily tramvaje.
Po válce byla třída přestavěna na betonový bulvár ve stylu socialistického realismu. Ulice byla rozšířena ze 40 na 80 metrů a byla osázena stalinskými "cukrovými dorty". Poslední ozdoba přibyla v roce 2001 při příležitosti 10.výročí vyhlášení samostatnosti - Monument nezávislosti je vysoký 52 metrů.
Nejrušnějším místem Chresčatyku bývá právě Náměstí nezávilosti (Majdan Nezaležnosti), které pro Ukrajince reprezentuje zároveň Václavák i Staromák (tady se konají revoluce a oslavy národních sportovních úspěchů), stejně jako Arbat či Karlův most se svými "umělci". Pod náměstím se nachází luxusní obchodní centrum Globus, nahoře se můžete nechat nakreslit nebo vyfotografovat s ptákem či mývalem. Nechybí samozřejmě všudypřítomné kiosky s nepřeberným množstvím místních i světových značek lahvového piva.
Vodka se dnes v Rusku a na Ukrajině již na veřejnosti nepije. Mezi mladými frčí pivo. Láhev v ruce je součástí každého mladého muže a každé mladé ženy stejně jako líčení. Málokdy se z něj ale opijí, protože jeden lahváč s sebou tahají většinou celý den...
Tzv. Vladimírovo město lze považovat za předchůdce současného Kyjeva. K jeho rozšíření došlo za vlády Jaroslava Moudrého (1019-1054), kdy bylo zvětšeno na území dnešního Horního města. Dvanáctimetrové zdi ohraničily plochu o velikosti 80 hektarů, kam bylo možno vstoupit třemi branami - Zlatou bránou, Ljadskou bránou a Lvovskou bránou.
V trojúhelníku mezi nimi byla vybudována v letech 1037-1061 Sofijská katedrála, čímž byl položen základ pro vznik nového společenského centra. Nedaleko Sofijské katedrály vznikl Klášter sv.Jiří pro mnichy a ženský Klášter sv.Ireny.
Když v roce 1240 zničili mongolsko-tatarské hordy pod vedením Batuchána téměř celé Horní město, život se z něj na několik století takřka vytratil. Centrum Kyjeva se přestěhovalo do čtvrti Podol. Teprve po připojení k Rusku v roce 1654 se do Horního města vrátily správní orgány a kolem roku 1800 bylo spojeno s ostatními sídlišti.
Kyjevská univerzita nese jméno malíře a spisovatele Tarase Ševčenka, stejně jako okolní park a ulice. Budova byla postavena v letech 1837-1842 architektem V.L.Berettim, který předtím působil v St.Peterburgu. Je postavena ve stylu pozdně ruského klasicismu, čelní fasáda je dlouhá 146 metrů, hlavní vchod zdobí portikus s ionskými sloupy. V obou zadních rozích se nachází kostely - ortodoxní a katolický.
Katedrála sv.Vladimíra (Volodimirskij sobor) je postavena v rusko-byzantském stylu. Stavěla se od roku 1862 až do roku 1882 a důvodem tak dlouhé výstavby byly především vysoké náklady. Účast více architektů také vedla k vysoké míře eklekticismu.
Skvostem trojlodního kupolovitého chrámu je okázalá vstupní brána. Z modrého smaltového základu vystupují bronzové reliéfy kněžny Olgy a knížete Vladimíra, což byli první Rusové v dějinách, kteří se nechali pokřtít.
V západní části katedrály se nachází kompozice "Křest knížete Vladimíra" a "Křest Ruska". Malby prostřední lodě a oltářní apsidy pochází od Viktora Vasnecova. Mezi tradičními výjevy křesťanské ikonografie jsou zobrazeny také významné osobnosti staré Rusi.
Národní opera vznikla podle plánů německého architekta Viktora Schrötera na stejném místě, kde v roce 1896 vyhořelo staré městské divadlo. Představení svých děl zde mimo jiné sledovali Čajkovskij a Rimski-Korsakov.
Jedinými pozůstatky města Jaroslava Moudrého z 11.století jsou Zlatá brána a Katedrála sv.Sofie. Zlatá brána (Zoloti vorota) byla nejsilnější ze tří městských bran. Postavena byla v letech 1017-1024 a její jméno odkazuje na městskou bránu v Jeruzalémě, s níž je svázána legenda o Annině a Joachimově zvěstování zrození bohorodičky, a má symbolicky znázorňovat vstup do "nebeského Jeruzaléma".
Zlatá brána v Kyjevě byla postavena v byzantském stylu, hnědočervené a šedozelené kameny se střídají s růžovými štukovanými pruhy. Na vrcholu stojí Kostel Zvěstování. Před západní stěnou Zlaté brány se nachází Monument Jaroslava Moudrého.
Katedrála sv.Sofie (Sofijskij sobor) byla sídlem metropolity a centrem společenského a kulturního života Kyjevské Rusi. Její základní kámen byl položen v roce 1037 samotným Jaroslavem Moudrým a jméno její patronky bylo zvoleno právě proto, že sv.Sofie je symbolem božské moudrosti.
Chrám sv.Sofie je postaven na půdorysu kříže s pěti loděmi, pěti apsidami a 13 kupolemi. Dvanáct bočních kupolí stojí pyramidálně vůči hlavní kupoli, což představuje Krista v kruhu 12 apoštolů.
Po mongolské invazi byla katedrála ještě dvakrát zničena krymskými Tatary - v letech 1416 a 1486. Její oprava byla po přestěhování metropolity do Novgorodu neustále odkládána, takže nakonec došlo k rekonstrukci až v letech 1685-1707. Bylo přistavěno šest kupolí v hruškovité formě, typické pro ukrajinské baroko, vnitřní výzdoba však byla provedena dle původního byzantského předobrazu.
Vnitřní prostory, dosahující délky 37 metrů, šířky 55 metrů a výšky 29 metrů, jsou pokryty monumentálními nástěnnými malbami, 260 m2 mozaik doplňuje 3000 m2 fresek. Některé z nich pocházejí až z 11.století. V hlavní kupoli můžeme spatřit obraz Krista jako pána všehomíra, zachoval se také mozaikový soubor bohorodičky Oranty v prostoru hlavního oltáře.
Katedrála sv.Sofie je rovněž místem odpočinku vládců Kyjevské Rusi a kozáckých velitelů. Mramorový sarkofág Jaroslava Moudrého sem byl uložen v roce 1054.
Další budovy klášterního komplexu pocházejí ze 17. a 18.století a jsou příklady ukrajinského baroka. Zvonice byla původně třípatrová, čtvrté patro bylo dostavěno později. Její výška je 76 metrů.
Dům metropolity byl postaven v roce 1722. Při pozdějších přestavbách bylo doplněno patro a barokní štít. Z této doby pochází také refektář, konsistorium a Jižní věž. Západní brána je z roku 1746.
Před zvonicí se nachází hrobka patriarchy ukrajinské ortodoxní církve Volodymyra, který zemřel v roce 1995.
Náměstí Bohdana Chmelnického je pojmenováno po legendárním kozáckém hejtmanovi, který měl největší zásluhu na vyhnání Poláků z pravověrného Kyjeva v polovině 17.století. Pomník, postavený v roce 1888, financovali významní kyjevští měšťané.
Kaštanová alej nás dovede až ke Klášteru sv.Michala, před nímž má od roku 1996 opět své místo figurální skupina, představující apoštola Ondřeje, kněžnu Olgu a slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje.
Památník na Michajlovském náměstí (Michajlovskaja ploščaď) je věnován obětem hladomoru, při němž v roce 1933 zahynulo přes 3 milióny obyvatel Ukrajiny.
Klášter sv.Michala (Michajlovskij zolotovjerchij monastyr) existuje téměř od poloviny 11.století. Původně byl zasvěcen sv.Demetrovi, později byl přejmenován na "Klášter sv.Michala se zlatými kupolemi".
Kostel sv.Michala vznikl v roce 1108 a byl přestavěn ve stylu ukrajinského baroka. Ve 30.letech minulého století byl stržen a v 90.letech postaven znovu. Pouze málo původních fresek a mozaik je však dnes umístěno na svém místě, řada z nich byla převezena do muzea v Sofijské katedrále a do Treťjakovské galerie v Moskvě.
Klášter sv.Michala stojí prakticky na nejvyšším bodě kopce, zvaného Vladimírský vrch (Volodymyrska Hirka), kde je rovněž horní stanice lanovky. Z Vladimírského vrchu se nabízí jedinečný pohled na dolní město a na Dněpr.
Památník knížete Vladimíra (Pamjantik knjazu Volodimiru) byl postaven v roce 1853 na počest panovníka, který v roce 988 provedl křesťanizaci Kyjevské Rusi. Postava knížete drží ve svých rukou kříž a knížecí čapku. Podstavec je zdoben starým kyjevský erbem a reliéfem "Křest Rusi".
Na volném prostranství před Historickým muzeem leží pozůstatky kostela Desjatinnaja. Z prvního kyjevského kamenného chrámu se dochovaly jen torza zdí a mozaikových podlah, z nichž se odborníkům nepodařilo ani zjistit, zda se jednalo o baziliku se třemi apsidami nebo kupolovitý chrám ve tvaru kříže. Jisté je, že jeho stavbu zahájil kníže Vladimír I. hned v roce 989, krátce poté, co vyhlásil křesťanství státním náboženstvím, a svůj název Desjatinnaja (tedy "desátek") dostal proto, že kníže slíbil, že věnuje 1/10 svých příjmů na jeho stavbu.
Na památku legendárního apoštola Ondřeje stával vždy na horním konci Andrejevského úvozu svatostánek, většinou ze dřeva. Dnešní Kostel sv.Ondřeje (Andrejevskaja cerkva) byl postaven v letech 1747-1753 podle plánů italského architekta Bartolomea Rastrelliho, dvorního carského architekta a stavitele Zimního paláce v St.Peterburgu. Barokní kupole je vysoká 42 metrů, v 15 metrů hlubokých základech se nachází podzemní chrám. Bohatě zlacený ikonostas je doplněn řadou plastických detailů, které byly zhotoveny v St.Peterburgu dle Rastrelliho návrhů.
Ani v sovětské době nebyl Kostel sv.Ondřeje zničen. Legenda totiž vypráví, že se v jeho sklepních prostorách nachází zázračný pramen, do něhož zabodl apoštol Ondřej svůj kříž. Kdyby byl chrám zničen, zaplavil by pramen celý Kyjev.
Andrejevský úvoz (Andrejevskij spusk) spojuje horní část knížecího města s Podolem, čtvrtí řemeslníků a obchodníků. Jako Andrejevský úvoz je ulice známá od konce 19.století. Její přestavba byla zahájena počátkem minulého století a od té doby se toho tady mnoho nezměnilo.
Kočičími hlavami dlážděnou cestu lemují staré domy, v nichž jsou dnes umístěny kavárny, muzea a galerie. Obyvateli ulice byli vždy umělci, spisovatelé, řemeslníci, obchodníci, výstřední lidé a milionáři. Jedním z nich byl také spisovatel Michail Bulgakov, který tady prožil svoje mládí a studia. V domě č.13, kde od svých patnácti let bydlel, je dnes jeho muzeum.
Další zajímavou stavbou na Andrejevském úvozu je tzv. Zámek Richard Lví srdce, postavený ve stylu anglické neogotiky. Podivné jméno dostal dům po anglickém králi a hrdinovi románu "Ivanhoe" od Waltra Scotta.
Podol (Podil) je jednou z nejstarších kyjevských čtvrtí, v minulosti prodělal ale hodně změn. Podol leží mezi Dněprem a vrchem, na němž se rozkládá Horní město, a býval odnepaměti střediskem obchodu.
Před tisíci lety, když bylo Horní město opevněno, se z něj stalo předměstí, kde žili méně privilegovaní občané. V polovině 13.století, když bylo Horní město zničeno Tatary, se však proměnil v nejvýznamnější čtvrť. Od roku 1797 až do roku 1927 se zde konal každý rok velký jarmark.
Centrem Podolu je Kontraktova plošča (Náměstí dohody). Obchodní dům (Gostinyj dvor) byl postaven v roce 1809 v klasicistním stylu na místě starší stavby. Budova má strany o délkách 60 a 100 metrů a prostorný dvůr.
Na severním rohu Obchodního domu stojí Samsonova kašna. Barokní pavilón s korintskými sloupy pochází z roku 1748. Samsonova kašna sestává z dřevěných skulptur, představujících starozákonnou scénu "Samson krotí lva" a váže se k ní několik pověstí a legend.
V 90.letech byl znovu vybudován Kostel Nanebevzetí P.Marie Pirogošči (Cerkva uspinja bogorodici Pirogoščoj), který byl stržen ve 30.letech minulého století. Chrám má přídavek "Pirogošči" podle ikony, která byla přivezena jedním obchodníkem z Konstantinopolu a dnes se nachází v moskevském Kostele Nanebevzetí P.Marie. "Pirogošči" pochází z řeckého slova pro obilí a odkazuje na to, že se vedle svatostánku původně nacházel obilný trh.
Základní kámen podolského Kostela Nanebevzetí P.Marie položil v roce 1131 kníže Mstislav Vladimirovič a stavěl se do roku 1187. Stržen byl v sezóně 1934/35.
Ženský klášter sv.Flory (Florivskij monastyr) byl založen již v 15.století, tehdejší dřevěná stavba ale dlouho nepřežila. Dnešní hlavní budova, barokní Kostel Nanebevzetí P.Marie (Uspenskij sobor) se třemi apsidami, pochází z roku 1722. Starší klášterní budovou je refektář z počátku 17.století. Kromě toho zde najdeme klasicistní rotundu, Kostel Vzkříšení a obydlí jeptišek.
V ulici naproti kláštera se nachází Lékárnické muzeum. Na tomto místě byla v roce 1715 otevřena první kyjevská lékárna a lékárnu zde najdeme i dnes.
Kostel sv.Mikuláše Pritiského (Mikelsko-Pritiska cerkva) byl postaven v roce 1695 a zasvěcen sv.Mikulášovi, patronovi kupců a obchodníků. Počátkem 19.století byl přestavěn a vnitřní malby pochází právě z tohoto období.
Dům Petra I. (Budinok Petra I.) stojí v ulici Kostjantynivska a poněkud nezapadá do řady domů, což je důkazem toho, že byl postaven před velkým požárem v roce 1811. Tady se v letech 1706 a 1707 zdržoval ruský car Petr I., dnes se zde nachází kanceláře.
Muzeum Černobylu připomíná tragédii, k níž došlo 26.dubna 1986, kdy při neplánovaných zkouškách chladícího systému vybuchl čtvrtý reaktor jaderné elektrárny. Přímo na místě zahynuli pouze dva dělníci, stovky požárníků a vojáků, kteří se podíleli bez odpovídající přípravy na likvidaci havárie, však zemřely v následujících týdnech na nemoc z ozáření.
Sovětský režim se navíc snažil událost utajit, takže lidé na Západě se o ní dozvěděli dříve než místní obyvatelé. Teprve následně byla vyklizena oblast v okruhu 30 kilometrů, která dodnes připomíná měsíční krajinu. Tabule s názvy evakuovaných vesnic nejlépe vypovídají o rozsahu tragédie.
Pečersk patří spolu s Horním městem a Podolem k nejstarším kyjevským čtvrtím. Jméno Pečersk je svázáno s klášterem, protože "pečery" jsou jeskyně, které byly základem pro vybudování nejvýznamnějšího kláštera staré Rusi.
Kyjevsko-pečerská lávra (Pečerskij monastyr) leží na pravém břehu Dněpru v jižní části Kyjeva. Mnichové, kteří už dlouhá léta obývali jeskyně ve svazích nad řekou, uzavřeli právě tady v roce 1051 klášterní organizaci.
Mnichové se vyskytovali v Rusku samozřejmě už před křesťanizací a později se začali sdružovat do klášterů. Kláštery vznikly jako pevnosti nebo přeměnou jednoduchých mnišských cel, tzv. ermitáží.
Největší zásluhu na vzniku kyjevského kláštera měl mnich Ilarion, kněz a pozdější metropolita, který se zde usadil ve 30.letech 11.století. Řád potom mnišské jeskynní organizaci poskytl mnich jménem Antoni, který se vrátil z řeckého kláštera Athos.
Výstavba nadzemního kláštera byla zahájena za opata Feodossia. Nejdříve vznikly obytné a hospodářské budovy, v roce 1073 začala stavba hlavního chrámu - Katedrály Nanebevzetí P.Marie. Jeskyně sloužily od té doby jako podzemní pohřebiště.
Stavba horní lávry pokračovala také ve 12.století, kdy vznikl Kostel sv.Trojice a klášter byl obehnán vysokou zdí. Koncem 12.století se usadili v okolí řemeslníci, obchodníci a také zedníci, kteří stavěli nedaleko odsud domy. Vedle klášterního areálu vyrostl dokonce hotel pro poutníky.
Během mongolsko-tatarského nájezdu v roce 1240 byl však klášter zničen a první pokusy o jeho obnovení se datují až do druhé poloviny 15.století.
Druhé období jeho rozkvětu spadá do 17.století, kdy se stala kyjevská lávra největším sídlištěm na celé Ukrajině. Správcem města byl koncem 17.století kozácký hejtman Ivan Mazepa, který chránil jeho nezávislost v době spojení s Ruskem.
Ekonomická pozice kláštera posílila život Kyjeva, který počátkem 18.století několikrát navštívil car Petr I. a studoval zde staré městské opevnění. V roce 1706 dal rozkaz ke stavbě nových hradeb na území kláštera a v roce 1711 sem přestěhoval administrativu města a řízení guvernie.
Horní lávra byla v té době obklíčena kamennou zdí. Z osmi věžových kostelů se jich dodnes zachovalo šest, nejvýznamnější z nich je Kostel všech svatých nad Hospodářskou bránou. Takřka v témže čase vyrostl také Kostel Pozdvižení kříže, Kostel Zrození bohorodičky a špitální Kostel sv.Mikuláše.
Požár v roce 1718, který zničil takřka všechny dřevěné stavby, dal podnět k nové stavební činnosti. Jedním z vedoucích architektů byl Gottfried Schädel, který postavil také Velkou zvonici. Tu následovaly zvonice horní a dolní lávry, čímž byl architektonický obraz kláštera prakticky uzavřen. V 19.století přibyl již pouze refektář.
Charakteristické pro ruské kláštery jsou věžové chrámy, ležící nad hlavními branami. Kostel sv.Trojice (Trojcka nadbramna cerkva) dal postavit v letech 1106-1108 v klášteře žijící kníže Svjatoslav z Černihivu. Spodní patro fungovalo jako hlavní vchod kláštera, v horním patře byla kaple. Kolem roku 1700 byla stavba barokizována a všechny fasády dostaly nový vzhled.
Po obou stranách hlavní brány se nachází bývalé kamenné cely, pocházející z 18.století. Dnes jsou v nich kasy, Muzeum ukrajinské ikonomalby 17.-19.století a Výstava portrétní malby 18.-19.století ze sbírek jeskynního kláštera.
Severně od Kostela sv.Trojice leží budovy klášterního špitálu sv.Mikuláše, založeného ve 12.století. Malý kostel pochází ze 17.století. Ve dvoupatrové budově za kostelem je Muzeum divadla, filmu a hudby Ukrajiny.
Architektonickou dominantou klášterní siluety je Velká zvonice, postavená v letech 1731-1744 architektem Johannem Gottfriedem Schädelem. Se svou výškou 96,5 metru je to nejvyšší zvonice Ruska a Ukrajiny. Zvony jsou umístěny ve třetím patře, čtvrté patro bylo v roce 1903 osazeno hodinami se zvonkohrou.
Na místě, kde kdysi stával dřevěný kostel, byla v letech 1073-1078 postavena Katedrála Nanebevzetí P.Marie (Uspenskij sobor), která patří k nejvýznamnějším sakrálním stavbám Kyjevské Rusi. Stavba byla vytvořena podle vzoru trojlodních šestisloupých chrámů s předsíní a později byla doplněna kaplemi, galeriemi a baptiseriem. V roce 1240 byla částečně zničena Mongoly, v roce 1470 znovupostavena, po požáru roku 1718 oblečena do barokního kabátu a v roce 1941 vyhozena do vzduchu sovětskými vojáky jako válečná oběť. V 90.letech minulého století byla zahájena její nová výstavba a v létě 2000 byla katedrála znovu vysvěcena.
V rezidenčních budovách metropolity se dnes nachází Výstava mikrominiatur a Muzeum ukrajinského lidového a dekorativního umění.
Vedle budov metropolity stojí refektář s kostelem sv.Antonína a Feodosia (Trapezna cerkva Antonia a Feodosia), postavený v letech 1893-1895. Stavba se čtvercovým základem a sférickou kupolí o průměru 20 metrů byla vytvořena podle vzoru chrámu Hagia Sophia v Konstantinopolu.
Východní stranu náměstí ohraničuje budova bývalé klášterní tiskárny (1701-1773), v níž je dnes Muzeum knih a knihtisku Ukrajiny. Vedle stojí tzv. Kovnirův dům. Zdi někdejšího pekařství pochází z konce 17.století, svůj dnešní vzhled získala budova v letech 1744-1746, když byla po požáru rekonstruována stavitelem Štěpánem Kovnirem. V současné době je domovem Muzea historických skvostů Ukrajiny, kde najdeme také bohatou kolekci zlatých předmětů z různých dějinných období.
Kolem hospodářských budov se dostaneme k Hospodářské bráně s Kostelem všech svatých (1696-1698), nejvýznamnějšímu z mladších klášterních chrámů. Rozložení stavby, plastické ozdoby a věže, zakončené malými barokními kupolemi dávají této stavbě takřka pohádkový vzhled.
Vně klášterních hradeb, přibližně 100 metrů za Hospodářskou bránou, stojí kamenný Chrám Spasitele Berestovského. V této oblasti často pobýval knížecí dvůr a místo bylo oblíbenou letní rezidencí knížete Vladimíra, který zde trávil hodně času se svými konkubínami (kníže Vladimír zemřel v roce 1015 v Berestovu). V roce 1100 se rozhodl kníže Vladimír Monomach postavit právě tady pohřební kostel pro sebe a svou rodinu.
V letech 1640-1643 jej pak dal metropolita Petro Mohyla v rámci obnovy poničených kostelů přestavět do tehdejší křížové formy s pěti kupolemi. Vnitřní malby pochází z roku 1643 a můžeme zde mezi jinými vidět portrét samotného Petro Mohyly. Klasicistní zvonice byla přistavěna roku 1813.
Původní klášter se nachází v dolním patře lávry a tvoří jej dva jeskynní komplexy - Blízké jeskyně (Blizki pečera) a Vzdálené jeskyně (Dalny pečera).
Projdeme-li branou z horní do dolní lávry, spatříme nejdříve dvoupatrovou zvonici (1763-1768). Jako vstup do blízkých jeskyní slouží Kostel Pozdvižení kříže (Chrestovozdviženska cerkva). Postaven byl v roce 1700 jako trojlodní stavba, zakončená třemi kupolemi. Vyřezávaný ikonostas v barokním stylu byl doplněn v roce 1869. Uvnitř lze spatřit také zbytky maleb a štukových reliéfů z poloviny 18.století.
Labyrint podzemních chodeb blízkých jeskyní je dlouhý přes 500 metrů. Do zdí jsou vyškrábány nápisy ve staroruštině, polštině a arménštině. V jeskyních jsou pohřbeni mniši z kláštera včetně jeho zakladatele sv.Antonína, ale místo zde mohli získat také řemeslníci a obchodníci. Najdeme zde například kronikáře Nestora nebo ikonopisce Alimpiho.
Jednotlivé cely leží v hloubce od 5 do 20 metrů a jsou spojeny chodbami. K orientaci Vám musí stačit slabé světlo svíčky, v němž Vám může připadat, že se mumie pohybují. Během procházky se nesmí mluvit a ženy musí mít na hlavě šátek.
V jeskyních je zakázáno jakékoliv fotografování a filmování. Na rozdíl od jiných míst, kde člověk toto nařízení nechápe a vidí za ním pouze snahu prodat co nejvíc pohlednic, tady jej tiše respektuje. Jednak by to v té tmě ani nemělo smysl, hlavním důvodem je však pobožná atmosféra, která Vás tady obklopuje ze všech stran, a respekt k věřícím, modlícím se v chabém světle svíčky a líbajícím ikony a rakve s mumiemi.
Vzdálené jeskyně jsou s blízkými spojeny zelenou nadzemní galerií. Tři podzemní kostely, Kostel Zrození bohorodičky, Kostel sv.Feodosia a Kostel Zvěstování, byly vytvořeny ve 12.století. Vstup do vzdálených jeskyní je v Kostele Početí sv.Anny (Annozačatijevskaja cerkva).
Chodby vzdálených jeskyní klesají ještě hlouběji do podzemí, než tomu bylo u blízkých jeskyní. Výška průchodu je místy 1,6 metrů a šířka pouhých 0,6 metru, takže jejich návštěva je mnohem namáhavější. Snad právě kvůli tomu tady ale není tolik poutníků a nemusíte se pohybovat husím pochodem v jednom zástupu.
S jeskyněmi je svázána řada tajemství a legend. Jedna z nich například říká, že odsud vede podzemní tunel do 500 kilometrů vzdáleného Smolenska.
Skupina budov nad vzdálenými jeskyněmi pochází ze 17. a 18.století. Barokní Kostel Zrození P.Marie (Rizdva Bogorodytsi) z roku 1696 vyniká úchvatnou pyramidální kompozicí. Uprostřed podzemního patra zvonice z roku 1761 se nachází oblouková brána, boční hospodářské místnosti a schody do horního patra.
I když už máme převěžičkováno, vně hradeb kláštera se nachází ještě Kostel Vzkříšení (Voskresenska cerkva), používaný v současné době spíše jako farní kostel a sloužící k obřadům jako jsou svatby nebo křtiny.
Na kruhovém náměstí před kostelem stojí pomník, věnovaný obětem války v Afghánistánu, kam sovětské jednotky vstoupily v roce 1979.
Nepřehlédnutelnou dominantou Kyjeva je památník "Matka Vlast" (Rodina Mať), stojící na vršku nad Dněprem od roku 1981.
Socha "Matka Vlast" tvoří ústřední bod památníku a muzea, věnovaného historii velké vlastenecké války v letech 1941-1945. Samotná socha je vysoká 68 metrů a stojí na 40timetrovém podstavci. Pro srovnání - Socha svobody v New Yorku je vysoká 35 metrů a její podstavec měří 65 metrů.
Na samém břehu Dněpru bylo v roce 1982 vztyčeno sousoší zakladatelů Kyjeva, které znázorňuje Kyje, Ščeka, Choryva a Lybiď. Jelikož je dnes sobota, je to zároveň jedinečná příležitost, jak spatřit na jednom místě stovky bílých nevěst. V Kyjevě je totiž zvykem pořídit si svatební fotku právě u tohoto monumentu a svatební průvody spořádaně stojí ve frontě a čekají, až na ně přijde řada. Po vyfocení hodí nevěsta kytkou a v přilehlém parku si pak svatebčané namažou chleba se salámem a bouchnou šampaňské...
Celý název skanzenu ve vesnici Pirohovo (Pirogov) je "Muzeum lidové architektury a životního stylu ukrajinského lidu" (Muzej narodnoj architekturi i pobugu). Na 150 hektarech plochy jsou zde shromážděny typické ukrajinské památky a předměty kulturního života. Převažují dřevěné vesnické chatrče, mlýny a kostely. Dřevo bylo nejlevnějším a nejpřístupnějším stavebním materiálem. Stavby byly jednoduché a srozumitelné, přitom ale dekorativní a plné fantazie.
Domky jsou rozmístěny podle jednotlivých krajů Ukrajiny, dílčí vesnice přitom využívají i členitosti místního terénu, takže například Karpaty jsou na kopci, zatímco Podolí dole.
Střední Podněpří (Podniprovja), rozložené kolem třetí největší řeky Evropy, tvoří srdce Ukrajiny. Zároveň se jedná o historicky nejvýznamnější místo země - obchodní cesty podél Dněpru daly vzniknout prvním sídlům, jež se postupně staly základem Kyjevské Rusi. V 17.století pak měli místní kozáci největší zásluhy v boji za nezávislost Ukrajiny.
Podolí (Podilja), rozsáhlá rovina, ležící mezi Kyjevem a Karpatami, patří k nejtypičtějším oblastem Ukrajiny. Zdejší vesnice si dodnes zachovávají svůj tradiční vzhled a ráz.
Karpatská oblast má svou jedinečnou kulturu, přestože byla do jednoho celku spojena vlastně až po druhé světové válce. Předtím patřily jednotlivé části sousedním státům - Bukovina Rumunsku, Zakarpatí Maďarsku a Československu a Halič Polsku. Vzhledem k hornatému kraji byl život v těchto místech vždy tvrdší a drsnější.
Polesí (Polissja) se nazývá oblast na severu Ukrajiny, sousedící s Běloruskem. Lesy, které daly tomuto kraji jméno, však byly z velké části zničeny po výbuchu elektrárny v Černobylu, která se zde rovněž nachází.
Poltava a Slobožanščina (Poltavščina a Slobožanščina) leží ve východní části Ukrajiny a jejich kultura byla vždy pod značným vlivem Ruska. Slobožanščina doslova znamená "země svobody", protože se sem stahovali kozáci a osvobození nevolníci z celé Ukrajiny. Osadníci zde totiž dostávali půdu zadarmo, zároveň ale tvořili první nárazníkovou bariéru při nájezdech Tatarů na Rusko.
Závěrečná část expozice představuje socialistickou vesnici a ve svátky bývá doplněna rovněž osvědčeným kulturním vystoupením.
V roce 1958 byla na jižním okraji Kyjeva otevřena "Výstavka úspěchů národního hospodářství Ukrajinské sovětské republiky". Obrovská plocha s bezpočtem budov měla demonstrovat pokrok v průmyslu, obchodě, dopravě, vědě a technice. V době perestrojky a nezávislé Ukrajiny se její profil samozřejmě změnil. Dnes se tento prostor jmenuje "Expocentr" a pořádají se zde výstavy a veletrhy.