Perly východu U.S.A. a Kanady (2012)

New York

(Pátek, 4.května 2012)


Prohlídku New Yorku začínáme plavbou kolem ostrova Manhattan. Poblíž říčního terminálu na 42.ulici kotví také válečná loď Intrepid.

USS Intrepid je jednou ze 24 letadlových lodí třídy Essex, které byly postaveny za 2.světové války. Americkému námořnictvu sloužila v letech 1943-1974, teď je na její palubě muzeum.

New York tvoří celkem 5 čtvrtí, přičemž čtyři z nich se rozkládají na ostrovech. Nejznámější je samozřejmě Manhattan, obtékaný řekou Hudson. Západní rameno odděluje New York od státu New Jersey a jako kuriozitu lze uvést, že v lednu 2009 posloužilo jako přistávací dráha pro porouchaný Airbus A320-214, který byl napaden hejnem kanadských hus. Díky duchapřítomnosti kapitána všichni cestující přežili a incident vstoupil do dějin jako „zázrak na řece Hudson“.

Počasí nám dnes nepřeje, mrakodrapy se halí do mraků a jejich špičky si musíme pouze domýšlet. Platí to i pro novou dominantu jižního Manhattanu, kterou se stává Freedom Tower (Věž Svobody). Nová první věž Světového obchodního centra je již v tuto chvíli nejvyšší stavbou ve městě.

Budovy před Věží Svobody jsou součástí Světového finančního centra. Mají střechy ve tvaru pyramidy, jehlanu a kopule. Z ostatních obrysů nás zaujmou zejména dvě zelené neogotické špičky. První patří Woolworth Building, druhá Bank of Manhattan (nyní Trump Building), což byly svého času taky nejvyšší stavby světa.

Ostrov Manhattan koupil v roce 1626 holandský obchodník Peter Minuit od indiánů Lenapů za pouhých 60 guldenů. V jejich řeči Manna-hata znamená „ostrov mnoha hor“. Dnes má New York téměř 20 milionů obyvatel a právě na Manhattanu sídlí největší kapitálové společnosti a banky.

Východní rameno Hudsonu se nazývá East River (Východní řeka) a postupně proplouváme pod třemi mosty, které spojují Manhattan se čtvrtěmi Brooklyn a Queens. Nejzajímavější je hned ten první. Brooklyn Bridge byl otevřen v roce 1883 a na několik let to byl nejdelší visutý most na světě.

Druhá skupina mrakodrapů se nachází ve středním Manhattanu - Empire State Building, Chrysler, Citigroup. U budov OSN se loď otáčí a vracíme se zpátky. Nemůžeme ale samozřejmě ještě vynechat plavbu k Soše Svobody.

Socha Svobody (Statue of Liberty) je vysoká 46 metrů, podstavec má dalších 47 metrů a celý monolit váží 205 tun. Socha byla darem Francie americkému lidu. Francie ji věnovala USA ke 100.výročí Deklarace nezávislosti, s financováním soklu to ale bylo složité, takže ke slavnostnímu odhalení došlo teprve v roce 1886.

Sochu Svobody navrhl mladý alsaský sochař Frederic Auguste Bartholdi a postavil ji inženýr Alexandre Gustave Eiffel. Socha drží v pravé ruce pochodeň, v levé desky s Deklarací nezávislosti. Koruna se 7 paprsky symbolicky vyzařuje svobodu přes 7 moří do 7 kontinentů.

Sousední Ellis Island sloužil jako přistěhovalecké centrum v době, kdy vrcholila přistěhovalecká vlna. Všichni přistěhovalci zde museli strávit období karantény. Na přelomu 19. a 20.století tudy prošlo celkem 12 milionů lidí. Od roku 1990 je z ostrova muzeum a na počítačích ve Family History Centru si můžete vyhledat údaje o 17 milionech přistěhovalců.

New York je velmi kosmopolitní město. Prakticky každý národ tady má svůj okrsek. Jednotlivé komunity však již spolu nežijí tak pospolitě jako dřív. Jedinou výjimkou je Čínská čtvrť (Chinatown), která se neustále rozrůstá.

Čínské názvy pomalu, ale jistě překrývají zeleno-bílo-červené nápisy v sousední Malé Itálii (Little Italy). Zajímavostí je, že v dobách Kmotra měla hned vedle mafiánských rezidencí hlavní sídlo newyorská policie.

Není to odsud daleko ani do Soudního okrsku. Vysoká budova vpravo je Soud USA (United States Court House), nízká stavba s trojúhelníkovým portikem Soud státu New York (Old County Court House). Známe ji ze spousty kriminálek, právě na těchto schodech zpovídají novináři obžalované a advokáty po vynesení rozsudku.

Na Radničním náměstí stojí kromě Radnice (City Hall) také budova Magistrátu (Municipal Building) a můžete se odsud vydat na procházku po Brooklynském mostě.

Nejzajímavější stavbou, tyčící se nad Radniční parkem, je Woolworth Building. Tento mrakodrap, vysoký 241 metrů, byl v letech 1913 až 1930 nejvyšší budovou na světě. Jeho neogotická fasáda se kromě toho stala vzorem pro řadu podobných staveb a černobílých komiksů.

V New Yorku se letos hodně staví. Rozkopané jsou snad všechny třídy i Brooklynský most. Pokud je stavební boom znamením prosperity, tak musíme konstatovat, že Amerika má hospodářskou krizi už za sebou.

Stoprocentně to platí i pro stavbu nového Světového obchodního centra. Před dvěma lety jsme tady neviděli ještě ani základy, teď rostou jednotlivé věže rychlostí několika pater týdně.

Nejvyšší bude 1WTC, přezdívaná Věž Svobody (Freedom Tower). Právě v těchto dnech se dělníci dostali do výšky 380 metrů, což znamená, že překonali dosud nejvyšší Empire State Building.

Freedom Tower bude mít po dokončení 417 metrů, což je výška původních Dvojčat. Na střeše však bude stát ještě 124 metrů vysoká anténa, čímž získá symbolických 1776 stop (541 metrů). Toto číslo odpovídá datu přijetí Deklarace nezávislosti.

Věž se staví podle návrhu architekta Davida Childse ze společnosti Skidmore, Owings a Merril. Má mít celkem 105 pater, v patrech 100-102 bude třípatrová vyhlídková plošina. Dolních 56 metrů je budova pouze z betonu, bez oken, což má zabránit možným teroristickým útokům ze země.

Původní Světové obchodní centrum bylo vybudováno v letech 1970-77. Dvojčata byla vysoká 417 metrů a pracovalo v nich 50.000 osob. Na jejich místě vzniká Památník 11.září (9/11 Memorial), který je možno navštívit po předchozí rezervaci.

Po útocích 11.září musely být všechny budovy WTC z bezpečnostních důvodů strženy. Celkem jich bylo 7. Naopak prakticky nedotčeno zůstalo sousední Světové finanční centrum (World Financial Center). Na zimní zahradě dokonce nepraskla jediná skleněná tabule.

Kostel sv.Trojice (Trinity Church) byl založen v roce 1697 a první malý svatostánek byl postaven na tomto místě v následujícím roce. Současný chrám byl dokončen roku 1846 a jeho 86 metrů vysoká věž byla na 50 let nejvyšší stavbou v New Yorku.

I když to tak vůbec nevypadá, cedule nás přesvědčují o tom, že se nacházíme na jedné z nejznámějších newyorských křižovatek - Broadway a Wall Street.

Wall Street je totiž na první pohled celkem nevábná ulice a určitě byste nehádali, že právě stojíte v centru světového dění. Krach na zdejší burze (New York Stock Exchange) však spolehlivě rozesílá hospodářské krize do celého světa.

Jméno ulice pochází od palisády, tedy zdi (The Wall), kterou postavili holandští osadníci na obranu proti indiánům a Angličanům. Na schodech před Federální halou (Federal Hall) stojí socha George Washingtona, který na tomto místě složil v roce 1789 první prezidentský slib.

Vedle se tyčí mrakodrap Bank of Manhattan, nyní Trump Building. Tato budova se v roce 1929 stala na chvíli nejvyšší stavbou světa (283 m). Už před slavnostním otevřením ji však překonal Chrysler Building (319 m).

Za rohem spatříme další mrakodrap. One Chase Manhattan Plaza, vysoký 248 metrů, byl dokončen v roce 1961. Budova za ním připomíná spíš pevnost. To je Federální rezervní banka (Federal Reserve Bank). Tady se vydávají americké dolary a v trezorech je prý uloženo nejvíc zlatých prutů na světě. I když už to není tak úplně pravda, protože některé státy si svůj zlatý poklad v posledních letech raději odvezly zpátky domů (Venezuela) a jiným splácí USA své dluhy (Čína).

Jediným místem, kde můžeme zjistit, jak vypadal New York v 18.století, je blok budov kolem Frauncesovy taverny (Fraunces Tavern). Dům postavil francouzský hugenot Etienne DeLancey v roce 1719, malé žluté cihly byly dovezeny z Holandska. V roce 1726 jeho dědicové dům prodali Samuelu Frauncesovi a ten jej přeměnil v oblíbenou tavernu. V roce 1768 tady byla založena Newyorská obchodní komora a na večeři 4.prosince 1783 se George Washington loučil se svými generály. Odešel farmařit na statek ve Virginii, aniž by tušil, že ho za pár měsíců zavolají zpátky, aby jim dělal prezidenta.

Taverna je zařízena stylovým nábytkem, dřevěným krbem a barem se zrcadly. V tomto prostředí se ani my nemůžeme ubránit tomu, abychom si dali místní „revoluční“ ležák.
Po chvilce hledání mezi paneláky jsme objevili Náměstí vietnamských veteránů (Vietnam Veterans Memorial Plaza). V roce 1982 založil newyorský starosta Edward Koch stočlennou komisi na výstavbu památníku hrdinům vietnamské války. Za tímto účelem shromáždili přes 3000 dopisů, básniček a deníků. Úryvky 80 z nich pak byly vyleptány do zelených skleněných panelů. Památník byl slavnostně odhalen v květnu 1985 v předvečer 10.výročí ukončení vietnamské války.

Další válečné památníky najdeme v Battery Parku. East Coast Memorial je věnován vojákům, kteří zahynuli za druhé světové války v západním Atlantiku. Obří americká orlice hledí k Soše Svobody.

Pevnost Castle Clinton byla vybudována počátkem 19.století a přestože dala jméno celému parku, její baterie děl nikdy nevystřelila. Později sloužila jako divadlo, přistěhovalecké centrum, teď se zde prodávají lístky na trajekty.

Pokračujeme k Památníku korejské války, velice nápaditý je Památník mariňáků, umístěný přímo ve vodě. Začouzený globus, který stál původně na náměstíčku mezi Dvojčaty, je jediným artefaktem, který byl zachráněn z trosek WTC.

Jižní špička byla první osídlenou částí Manhattanu a reliéf v parku zachycuje scénu, jak velitel holandské kolonie Peter Minuit kupuje od indiánů celý ostrov za pár korálků.

Z řady mrakodrapů se občas kouří. Tento efekt je vedlejším produktem klimatizace. Chytře toho využili architekti budovy Standard Oil Trustu (dnes 26 Broadway). Na střechu umístili lampičku a kouř se tak stal zároveň reklamou na jejich olej a naftu.

Malý park Bowling Green dostal svoje pojmenování díky tomu, že původně sloužil jako trávník na kuželky. Jeho plot pochází z roku 1771, což je v Americe převeliká vzácnost, takže byl zařazen mezi kulturní památky.

Bronzový býk na začátku Broadwaye symbolizuje sílu a úspěch. Proto se s ním každý touží vyfotit.

Metrem jsme se přesunuli na 42.ulici což je asi nejznámější z příčných ulic na Manhattanu. Nachází se na ní hlavní nádraží, veřejná knihovna a samozřejmě pár mrakodrapů.
Nejhezčí z nich je Chrysler Building, především jeho elegantní špice ve tvaru chladiče. Díky ní se také v roce 1930 stal překvapivým vítězem v souboji o nejvyšší budovu světa (319 m).

Newyorská veřejná knihovna (New York Public Library) byla založena v roce 1895. Budova byla otevřena v roce 1911 a její schodiště se dvěma kamennými lvy známe rovněž ze spousty filmů a amerických seriálů, protože je oblíbeným místem schůzek a poledních přestávek. Jenom ten stánek s hot-dogy hledáme marně.

Severojižním směrem se napříč ostrovem táhnou několikakilometrové široké třídy neboli avenue. Když si stoupnete na jižním konci na jejich začátek, tak za dobrého počasí dohlédnete až do Central Parku.

Jedinou výjimkou je Park Avenue, kterou uprostřed přeťala kancelářská budova Metropolitní životní pojišťovny (MetLife Building), tyčící se nad hlavním vlakovým terminálem (Grand Central Terminal).

Přitom se ještě za ní nachází několik nádherných staveb z minulého století. Zezadu přiléhá těsně k pojišťovně Helmsley Building, kterou postavila Newyorská centrální železniční společnost (New York Central Railroad) v roce 1929.

Waldorf Astoria platí za jeden z nejluxusnějších a donedávna taky nejvyšších hotelů na světě. Věžička budovy General Electric má navodit dojem spleti elektrických vln a zároveň být protipólem byzantského kostela sv.Bartoloměje (St.Bartholomew’s Church).

Seagram Building je sídlem známé destilérky. Bronzové obklady mají svou barvou ve třpytícím se slunci navodit pocit sklenice whisky. Bohužel časem trochu zčernaly.

A co má tato stavba společného s Brnem? Jejím autorem je Ludwig Mies van der Rohe, který postavil rovněž vilu Tegendhat. Jako žid musel ve 30.letech utéct z Evropy a usadil se v Americe. Seagram Building je jeho jedinou newyorskou stavbou, podobné černé věžáky ale uvidíme za pár dní v Torontu.

Citigroup Center (dříve CitiCorp Center), stojící na Lexington Avenue, si musíme prohlédnout nadvakrát. Protože je vysoký 279 metrů, jeho zvláštní skosenou střechu uvidíme spíš zdálky. Dole si povšimneme toho, že hlavní pilíře nejsou v rozích, jak je zvykem, ale uprostřed jednotlivých stran. Tento „ústupek“ byl vynucen tím, že autoři projektu měli za úkol zachovat polohu kostela sv.Petra.

Lipstick Building (Rtěnka), nacházející se na 3.avenue mezi 53. a 54.ulicí, nepatří sice k nejvyšším (měří „pouhých“ 138 metrů), rozhodně však je jedním z nejelegantnějších mrakodrapů - díky své šedorůžové barvě a tvaru rozvinuté rtěnky.

Vrátili jsme se zpátky na Park Avenue. Lever House, dokončený v roce 1952, byl prvním „skleněným“ mrakodrapem. Následovala jej řada podobných staveb, které sice nedosáhly takového uznání jako art-decco z první poloviny 20.století, vyřešily však několik praktických problémů, zejména co se týče přístupu světla.

Katedrála sv.Patrika (St.Patrick’s Cathedral) je jakožto sídlo newyorského biskupa jedním z nejdůležitějších římsko-katolických chrámů v USA. Neogotická katedrála se stavěla v letech 1858-88. Podle tehdejších věřících byla příliš daleko za městem, dnes leží přímo v centru.

Rockefellerovo centrum (Rockefeller Center) se rozkládá mezi 5. a 6.avenue. Naftový miliardář John Rockeffeler Jr. tady ve 30.letech dal strhnout 228 domů a na ploše 10 hektarů vybudoval komplex 21 budov.

V zimě se prostranství mezi nimi mění v kluziště, přes léto se plocha pod Prométheovou sochou zaplní stolky zahradních restaurací a kaváren.

Nejvyšší stavbou centra je GE Building (původně RCA Building), dokončená v roce 1933. Budova je vysoká 259 metrů, má v ní sídlo televizní stanice NBC a stejným vchodem se také dostaneme k výtahu, který nás vyveze na třípatrovou vyhlídku na střeše (Top of the Rock).

Směrem na sever se rozprostírá zelená plocha Central Parku. Jeho jižní a západní okraj lemují apartmánové domy, v nichž bydlí nebo bydlela řada známých osobností (Dustin Hoffman, Paul Simon, Diane Keaton, Miloš Forman). Východní část zabírají galerie a muzea.
Pohledu na jih dominuje Empire State Building, od roku 1931 na dlouhou dobu nejvyšší budova na světě. Je vysoká 381 metrů, zakončuje ji anténa a stožár na vzducholodě, který ovšem využil jenom King Kong ve filmu.

V pozadí se na jižním konci Manhattanu už rýsuje taky nová Věž Svobody (Freedom Tower), budoucí nejvyšší stavba New Yorku.

Počasí se totiž v průběhu dne značně zlepšilo, takže se nám odkryly i mrakodrapy, které zůstávaly ráno skryty v mlze. Vpravo od „empáče“ je to Bank of America Tower, vlevo zlaté špičky pojišťoven v Madison Square Parku.

Východním směrem vidíme Chrysler, ukrývající se za MetLife pojišťovnou (jediná s nápisem). Nelze přehlédnout skosenou střechu Citigroup Centra, u něhož jsme stáli před půldruhou hodinou.

Směrem na druhou stranu si na střeše najdeme zářící barevnou kouli. Světla pod ní neomylně určují náš poslední dnešní cíl - Times Square.

Times Square vlastně není náměstí. Leží v místě, kde se setkává 7th Avenue a Broadway. Ještě na přelomu 19. a 20.století se toto místo díky svému podlouhlému tvaru jmenovalo Longacre Square, tedy doslova „dlouhý akr“. Nové jméno získalo po přesídlení novin New York Times do budovy na jeho jižní straně. Právě z její střechy se vždy na Silvestra spouští stříbrná koule pro následující rok.


New York

(Sobota, 5.května 2012)


Lincolnovo centrum múzických umění (Lincoln Center for the Performing Arts) představuje komplex budov, vybudovaných v 50. a 60.letech za účelem rozvoje hudby, tance a divadla. Vzniklo díky iniciativě Johna D.Rockefellera III. a jeho projektu na renovaci Lincolnova náměstí.

Tři centrální budovy jsou od roku 1966 sídlem Metropolitní opery, Newyorské městské opery, Newyorské filharmonie a baletu. Právě odsud probíhají živé přenosy operních a koncertních představení do speciálně vybavených kinokaváren po celém světě.

Jedním z domů na západní straně Central Parku (Central Park West) je Dakota House, kde byl 8.prosince 1980 zavražděn John Lennon. Dům byl pojmenován podle reliéfu indiána ve vikýři nad vchodem. Údaje o přesném místě tragédie se liší. Jelikož ale vrah čekal, až Lennon vystoupí z taxíku, nejpravděpodobnější se jeví, že k tomu došlo krátce před vstupem do průjezdu.

Yoko Ono bydlí v domě stále a naproti v parku věnovala kus země fanouškům. Místo se jmenuje Jahodová pole (Strawberry Fields) a zdobí jej mozaika s názvem jedné z jeho písní - Imagine.

V Central Parku potkáte každý den spoustu běhajících Newyorčanů. Dnes se dokonce přemnožili. O víkendu se totiž konají po celém městě bazary, hromadné běhy a další dobročinné akce.

Někteří trénují běh do schodů na terase Bethesda. Fontánu se sochou Vodního anděla známe taky z několika filmů, například Sám doma: Ztracen v New Yorku.

Central Park zabírá 340 hektarů a není to zbytek lesa uprostřed města. Naopak. Uměle vytvořená zelená plocha byla vybudována ve druhé polovině 19.století na místě, kterému původně vládly odpadky, nivy a prasečí chlívky. Proto se taky jedna část jmenuje Ship Meadow (Ovčí louka).

Na Ovčí louce hippies pořádaly happeningy a rockové mše, Miloš Forman tady natáčel Vlasy a konávají se zde velké bezplatné koncerty. Nejznámější je asi setkání Paula Simona a Arta Garfunkela v roce 1981.

U jihozápadního vchodu do Central Parku se rozkládá Columbus Circle. Socha Kryštofa Kolumba se tyčí uprostřed kruhového náměstí od roku 1892. Monument u vchodu do parku je věnován potopené lodi USS Maine.

Na severní straně stojí ocelový globus a Trump Tower. Donald Trump má svou černou věž v obou jižních rozích Central Parku. V té na 5.avenue je luxusní obchodní centrum, tahle je spíš hotel.

Vzhledem k dnešnímu běhu je uzavřeno několik ulic, takže si můžeme dovolit procházet se po 7.avenue středem vozovky.

Carnegie Hall je další ze známých newyorských koncertních hal. Dal ji postavit průmyslník a filantrop Andrew Carnegie v roce 1891 a byla to vlastně první americká klasická koncertní síň, s výbornou akustikou a kapacitou 2.800 diváků.

Premiérové představení dirigoval P.I.Čajkovský a dlouho zde sídlila Newyorská filharmonie. Dnes slouží jak koncertům klasické, tak populární hudby. Každou sezónu se koná kolem 250 představení a dvakrát tady vystupoval Karel Gott a Helena Vondráčková (v letech 2000 a 2005).

Sedmá avenue nás dovedla opět na Times Square se svými neony a reklamami na divadelní představení. Paramount Building byl před válkou nejslavnějším premiérovým kinem, nyní je v přízemí umístěno Hard Rock Café.


Philadelphia, Pennsylvania

(Sobota, 5.května 2012)


Philadelphia je největším městem Pennsylvánie. Založil ji v roce 1682 kvaker William Penn jako kolonii pro náboženské emigranty. Je po něm pojmenován stát Pennsylvania a jeho socha zdobí kopuli Philadelphské radnice (Philadelphia City Hall). I s ní je budova vysoká 167 metrů a v letech 1901-8 to byla nejvyšší stavba na světě.

Jinak je downtown Philadelphie kombinací evropských budov se skleněnými a ocelovými mrakodrapy.

Philadelphie je ale především historické město. Byla zde podepsána Deklarace nezávislosti a v letech 1790-1800 sloužila jako dočasné hlavní město USA, než byl dostavěn Washington.

V rohu Náměstí nezávislosti (Independence Square) si můžeme prohlédnout základy domu, v němž žili a pracovali první dva prezidenti - George Washington a John Adams (President’s House Site).

Zvon svobody (Liberty Bell) byl odlit v Londýně už v roce 1751. Hned při prvním úderu ale prasknul, takže musel být opraven a z věže Pennsylvánského parlamentu se rozezněl až v roce 1753. Jelikož oznamoval 8.července 1776 první čtení Deklarace nezávislosti, stal se jedním ze symbolů USA.

Nápis na zvonu říká „Hlásej svobodu celé zemi a všem jejím obyvatelům“. Zvon převáželi v 19.století po Státech jako symbol boje proti otrokářství. To už ovšem nezvonil. Poslední a největší trhlinu získal v roce 1846.

Na věži jej nahradil Výroční zvon (Centennial Bell). Originální Zvon Svobody je nyní vystaven ve skleněném pavilónu poblíž Síně nezávislosti a na jeho prohlídku se stojí dlouhé fronty.

V Síni nezávislosti (Independence Hall) byla 4.července 1776 podepsána Deklarace nezávislosti, a v téže místností dne 17.září 1787 přijata ústava USA, která platí dodnes. Od roku 1979 je to památka UNESCO.

Původně zde bylo sídlo koloniální správy Pennsylvánské provincie (Pennsylvania State House). Stavba byla zahájena v roce 1732, trvala však 15 let, takže první zasedání se konalo ještě na staveništi. Jedná se o jednoduchou budovu, dlouhou 30 metrů, se dvěma bočními křídly. Věž byla přistavěna teprve po 50 letech. Zasedací síň má rozměry pouze 13 x 13 m a večer se svítilo svíčkami.

Po vyhlášení nezávislosti sloužila hala a sousední budovy novým institucím Spojených států. Delegáti kolonií mířili do shromažďovací místnosti Pennsylvania State House (Assembly Hall). Vpravo je Kongresová hala (Congress Hall), v níž se scházel americký kongres. Vlevo ve Staré radnici (Old City Hall) sídlil Nejvyšší soud.

Deklarace nezávislosti vypracoval Thomas Jefferson. První hlasování proběhlo už 1.července, nebylo ale jednohlasné. Na žádost jižních států musela být odstraněna klauzule o zrušení otroctví. Ostatně samotný George Washington v tu dobu vlastnil otroky.

Z vikýře Knihovní síně (Library Hall) na nás shlíží Benjamin Franklin a před knihovnou se rozkládá Jeffersonova zahrada (Jefferson Garden). Socha má jednoduchý název - Signatář (The Signer).

Se všemi muži revoluce se můžeme díky bustám a obrazům blíže seznámit na výstavě „Tváře nezávislosti“, která je umístěna ve Druhé státní bance. Druhá státní banka Spojených států (Second Bank of US) byla založena v roce 1816, v novorománské budově byla později celnice.

Koncem koloniálního období měla Philadelphie 30.000 obyvatel a bylo to největší město Ameriky. Proto se zde taky v roce 1774 sešel první kontinentální kongres, aby prosadil odtržení kolonií od Britského impéria.

První kontinentální kongres se uskutečnil v domě, který dal k dispozici místní cech tesařů (Carpenters’ Hall). Zúčastnili se ho zástupci 13 kolonií, budoucích prvních 13 států unie.

První státní banka (First Bank of US) byla založena v roce 1791, aby regulovala národní peněžní systém. Kongresem měla zaručena práva centrální banky na dobu 20 let. Budova s klasicistní fasádou byla dokončena roku 1795.

Obchodní burza (Merchant’s Exchange) pochází z roku 1834. Tato budova v novorománském slohu je nejstarší burzou cenných papírů v USA.

City Tavern z roku 1773 je pro změnu jednou z nejstarších hospod. Scházeli se v ní Otcové zakladatelé.

V několika městech USA a Kanady používají turistické agentury pro vyhlídkové jízdy obojživelná vozidla. Tato „bévépéčka“ byla vyrobena v roce 1942 pro americkou armádu a poprvé použita následujícího roku v Kaledonii.

Spíš než k poznání, slouží tato atrakce k pobavení. V každém městě se taky jmenuje jinak. Ve Phiiladelphii je to Kachna (Duck). Hudební doprovod obstarává místní rodák Rocky a restaurace v South Street lákají na Steak nezávislosti (Independence Steak).

Ulička Elfreth’s Alley pochází už z koloniální doby, proto je plná britských vlajek. První americkou vlajku ušila žena jménem Betsy Ross. Je na ní ještě 13 hvězd v kruhu, což odpovídá počtu prvních států unie.

Vyvrcholením „kachní“ jízdy je krátká plavba po řece Delaware. Proplouváme starým přístavem a pod mostem Benjamina Franklina. Rovněž ostatní mosty nesou jména osobností revoluce.

Tato část města se nazývá Penn’s Landing, tedy doslova „místo, kde přistál William Penn“. Památník v parku je věnován prvním přistěhovalcům.

Jako bonus jsme si na naší cestě přidali návštěvu hokejových arén. Wells Fargo Center se nachází ve sportovním areálu za Philadelphií. Kromě hokejového jsou zde také další stadióny a sportoviště. Jardu Jágra tady ale dnes nepotkáme. Philadelphia Flyers právě hrají zápasy playoff v New Jersey.


Arlington, Virginia

Arlington je sice považován za součást Washingtonu, leží však už ve státě Virginia.

Arlingtonský národní hřbitov (Arlington National Cemetery) pokrývá 624 akrů a pohřbívají se sem Američané, kteří sloužili v národních službách USA. Prvními byli vojáci, bojující ve válce Severu proti Jihu a od té doby veteráni ze všech válek a významných konfliktů americké historie. Celkem přes 320.000 mužů a žen.

Nejznámějším je John Fitzgerald Kennedy se svou ženou Jacqueline a dvěma dětmi. K jejich náhrobním deskám míří nejvíc návštěvníků s květinami. Bratři Edward a Robert Kennedyové leží rovněž nedaleko odsud, v trávě pod bílými kříži.

Na kopci stojí Arlingtonský zámek (Arlington House). Neoklasická stavba z počátku 19.století se v roce 1831 stala díky sňatku sídlem generála Roberta E.Lee. Poté, co se přidal ke konfederaci, byla mu zabavena a na pozemcích začalo pohřbívání padlých vojáků občanské války.

Dalším často navštěvovaným místem je Hrob neznámého vojína, nacházející se pod Pamětním amfiteátrem. Přesněji řečeno se jedná o Hrob neznámých vojínů. Založen byl v roce 1921 a pod třemi deskami je nyní pohřben voják z první světové, druhé světové a korejské války. Vietnamská hrobka je prázdná, protože ostatky byly pomocí testů DNA identifikovány, takže voják už není neznámý.

Každou hodinu se koná střídání stráží. Jelikož se blíží výročí konce druhé světové války, je dnes v poledne doplněno ještě o kladení věnců.

Dva pomníčky jsou určeny kosmonautům, kteří zahynuli při havárii raketoplánů Challenger (leden 1986) a Columbia (únoru 2003). Mezi nimi jsou oběti záchranné mise na osvobození amerických rukojmích, držených v Íránu (duben 1980)

Veteráni a veteránky se schází u památníku bitevní lodi Maine. USS Maine explodovala a potopila se v roce 1898 v havanském přístavu, což byl poslední impuls k zahájení španělsko-americké války. Výbuch ale nebyl nikdy spolehlivě vysvětlen.

Arlingtonský hřbitov je už značně rozlehlý a stále se zaplňují nové sektory. Ve svahu naproti Pentagonu je pomník obětí útoku letadla, které padlo 11.září 2001 na tuto budovu. Samotný Pentagon kvůli stromům příliš dobře nevidíme.

Ženský památník (Women’s Memorial) na konci Memorial Drive je věnován ženám v amerických vojenských službách.

Deset minut jízdy od Arlingtonského hřbitova stojí v parku Památník Iwo Jima. Sousoší znázorňuje vztyčení americké vlajky na dobytém japonském ostrově ke konci druhé světové války. Vzniklo podle historické fotografie Joe Rosenthala. Fotograf za ni dostal Pulitzerovu cenu, Clint Eastwood o ní natočil film a Uriah Heep použili na obal alba Conquest.

Oficiálně je to Památník mariňáků (Marine Corps War Memorial), data na podstavci proto připomínají všechny války, ve kterých bojovala americká námořní pěchota.


Washington, Washington D.C.

(Neděle, 6.května 2012)


Poté, co byly z bezpečnostních důvodu zavřeny všechny vyhlídky, zůstává jediná možnost, jak se podívat na Washington seshora. Tou je věž Starého poštovního úřadu na Pennsylvánské třídě, vysoká 96 metrů. I tady sice musíte při vstupu do bufetů, nacházejících se v bývalé třídící hale, absolvovat bezpečnostní prohlídku, ale dá se to přežít.

Pennsylvania Avenue se táhne až ke Capitolu. Před Capitolem se rozkládá Národní mall (The Naitonal Mall), který končí u Lincolnova památníku. Tato zelená třída je dlouhá 2 Ľ míle, uprostřed se tyčí Washingtonův monument.

Při výstupu na věž si můžeme rovněž prohlédnout Kongresové zvony. Kongresové zvony jsou darem Britské Ditchleyovy nadace k 200.výročí amerického Kongresu. Zvony svou velikostí odpovídají těm, které jsou zavěšeny ve Westminsterském opatství v Londýně a byly ulity ve stejné zvonařské dílně. Provázky vedou do místnosti o patro níž, kde je rozeznívalo 10 zvoníků.

Washington vznikl na základě rozhodnutí Kongresu z roku 1790. Výběrem parcely u řeky Potomac byl pověřen George Washington. Ten zvolil místo východně od přístavu Georgetown. Vyměření a položení základního kamene proběhlo počátkem následujícího roku.

Architekt L´Enfant se nechal inspirovat klasikou starého Říma a Versailles. Zároveň bylo rozhodnuto, že žádná stavba nesmí být vyšší než Capitol. I dnešní architekti jsou nuceni se touto myšlenkou řídit, proto panorama města nenarušuje žádný mrakodrap.

V roce 1800 se Washington stal hlavním městem USA a v roce 1871 mu byl udělen statut D.C. (District of Columbia), což znamená, že nepatří žádnému státu. V současné době má přes 600.000 obyvatel, je to sídlo federálních úřadů, univerzit, muzeí a knihoven.

Stačí přejít Pennsylvánskou třídu a ocitneme se před důvěrně známou stavbou. Budova J.Edgara Hoovera je ve filmech většinou opatřena časovým údajem a titulkem „Hlavní sídlo FBI“ (FBI Building).

Pokračujeme po 10.ulici k Fordovu divadlu (Ford’s Theatre), kde byl 14.dubna 1865 spáchán atentát na Abrahama Lincolna. Postřelený prezident byl přenesen do protějšího domu, kde následujícího dne zemřel.

Když zjistíte, že šlapete po kachličkách s autogramem Stinga nebo Whoopi Goldbergové, tak to znamená, že jste před studii Warner Brothers.

Vpravo od Bílého domu stojí Státní pokladnice. Blíž se k ní nedostaneme, stejně tak k soše generála Sheridana a jak nakonec zjistíme, bohužel ani k samotnému Bílému domu. Strážníci Pat a Mat drží dav pěkně daleko.

Bílý dům (White House) je sídlem nejmocnějšího muže Ameriky od roku 1800, poprvé se sem nastěhoval prezident John Adams. Tehdy se mu ovšem říkalo pouze Prezidentský dům.

V roce 1814 během anglo-americké války zapálili sídlo Britové a při obnově musely být začouzené zdi natřeny bílou barvou. Od té doby je to Bílý dům.

Washingtonův monument (Washington Monument) byl prvním z grandiózních památníků na Národním mallu. Obelisk je vysoký 169 metrů. Jeho výstavba byla zahájena roku 1848, ale dokončena až v roce 1884. Dvě barvy mramoru svědčí o tom, že byla přerušena kvůli občanské válce.

Blížíme se k dalšímu místu, které známe z krimi-seriálů. Když detektivové a agenti právě nesedí v kanceláři, tak diskutují o případu nebo si dávají schůzku s informátorem na lavičce v Konstitučním parku (Constitution Gardens).

Nedaleko odsud také Harmon Rab často vzpomíná na svého otce.

Památník vietnamských veteránů (Vietnam Veterans Memorial) byl odhalen v roce 1982. Je to jednoduché, ale působivé pamětní místo. Na tabulích na dlouhé černé zdi je vyryto 58.267 jmen padlých a nezvěstných vojáků. Příchozí si je kopírují pomocí tupé tužky. Veteráni s tlustými seznamy jim pomáhají najít přátele a příbuzné, případně půjčí žebřík, pokud je nápis hodně vysoko. Odraz našich postav na lesklé ploše mezi písmeny vyvolává dojem propojení minulosti s přítomností.

Lincolnův památník (Lincoln Memorial) má tvar antického chrámu s dórskými sloupy. Odhalen byl 30.května 1922, 28 metrů vysokou sochu Abrahama Lincolna vytvořil sochař Daniel Chester French.

Pohled ze schodiště Lincolnova památníku směrem ke Capitolu patří k nejčastějším motivům Washingtonu. Nyní jsme však ochuzeni o odraz obelisku ve vodě. Zrcadlový bazén (Reflecting Pool) se dost dlouho opravuje. Už ve filmu Lovci pokladů (National Treasure, 2004) s Nicolasem Cagem museli vodu domalovat digitálně.

Památník veteránů korejské války (Korean War Veterans Memorial) se nachází na jižní straně bazénu. 19 ozbrojených vojáků z nerezové oceli postupuje otevřeným polem, každý se dívá jiným směrem. Slavnostní odhalení památníku provedli v červenci 1995 americký prezident Bill Clinton a korejský prezident Kim Young Sam.

Další monumenty jsou rozmístěny kolem jezera Tidal Basin, částečně uměle vytvořeného slapového rezervoáru mezi řekou Potomac a Washingtonovým kanálem.

Nejnovější z nich je Památník Martina Luthera Kinga (Martin Luther King Jr. Memorial), který ještě nenajdete ani na většině plánů města. Martin Luther King Jr. byl černošský bojovník za lidská práva a jeho památník byl odhalen v srpnu minulého roku.

Večerní procházka kolem jezera je opravdu romantická. Vlevo se tyčí Washingtonův monument, vpravo se ve vodě zrcadlí Jeffersonův letohrádek.

Rooseveltův památník (Franklin D.Roosevelt Memorial) je věnován Franklinu Delano Rooseveltovi, který byl prezidentem v době hospodářské krize a druhé světové války. Protože měl v dětství obrnu, je přístup dovnitř upraven i pro vozíčkáře.

Asi nejhezčím z washingtonských vzpomínkových míst je mramorový Památník Thomase Jeffersona (Thomas Jefferson Memorial). Uprostřed neoklasického kruhového letohrádku stojí socha třetího amerického prezidenta a autora Deklarace nezávislosti. Památník otevřel v roce 1943 prezident Roosevelt při příležitosti Jeffersonových 200.narozenin.

Při zpáteční cestě na mall procházíme kolem Státní tiskárny cenin a Amerického muzea holocaustu. Neomylným orientačním bodem je samozřejmě Washingtonův obelisk.

Památníky na Národním mallu a v jeho okolí jsou fascinující. Je mezi nimi taky hodně zeleně, takže vzdálenosti nejsou zrovna malé. O to zvláštnější je, že jsme za celý den nenarazili na jedinou restauraci nebo cukrárnu, kde by si člověk mohl odpočinout. Ty najdete až víc severněji, v místech, kde začíná Čínská čtvrť.

Tady někde se taky nachází stadión Washington Capitals. Na rozdíl od většiny hokejových svatostánků tak nestojí za městem, ale prakticky v centru.


Washington, Washington D.C.

(Pondělí, 7.května 2012)


Capitol je sídlem amerického kongresu od roku 1800, kdy se sem přestěhoval z Philadelphie.

Základní kámen budovy Capitolu položil George Washington 18.září 1793. Neustále se však rozšiřovala, zejména v polovině 19.století, kdy se přidalo k unii mnoho nových států. Rotunda s litinovou kopulí byla dokončena až v roce 1863. Kopule je vysoká 88 metrů a váží 4.000 tun.

Emancipační hala (Emancipation Hall) dnes slouží jako návštěvnické centrum. Zásadní místo zabírá sádrová kopie Sochy Svobody (Statue of Freedom), stojící na vrcholku kopule. Ta venku je samozřejmě bronzová a je vysoká 6 metrů. Dále jsou zde sochy známých osobností jednotlivých států - indián Po’Pay z Nového Mexika, kosmonaut John Swigert z Colorada, sociální pracovnice Jeannette Rankinová z Montany, havajský král Kamehameha I. atd.

Kongres USA je dvoukomorový. Tvoří jej Senát a Sněmovna reprezentantů. Senát (Senate) zabírá severní křídlo budovy, každý stát zastupují 2 senátoři. Sněmovna reprezentantů (House of Representatives) sídlí v jižním křídle, počet poslanců odpovídá počtu obyvatel. Jejich množství je dáno zákonem, momentálně je to 435.

Nejobdivovanějším místem je Rotunda, nacházející se v centrální částí pod kopulí. Rotunda je vysoká 55 metrů a má průměr 29 metrů. Stropní freska zachycuje, jak se G.Washington stává bohem, tzv. Apoteóza Washingtona (Apotheosis of Washington).

Ze Staré Sněmovny reprezentantů (Old Hall of the House) je nyní Národní síň soch (National Statuary Hall). Každý stát dodal dvě. Některé představují známé senátory (Marcus Whitman, Ronald Reagan), jiné legendární postavy. Mělo by jich být celkem 100, všechny by se sem ale nevlezly. Zbylé sochy jsou proto umístěny v chodbách a dalších místnostech Capitolu.

Zvláštním bodem místnosti je roh, v němž visí Deklarace nezávislosti. Díky akustice prezident Adams ve svém koutku slyšel, o čem si šeptají ostatní poslanci. Přímo tady taky zemřel.

Podzemní tunel spojuje Capitol s Knihovnou Kongresu (Library of Congress). Její základy tvoří sbírky knih Johna Adamse a Thomase Jeffersona.

Knihovna původně sídlila přímo v Capitolu. Po jejím rozšíření a několika požárech pro ni byla v roce 1897 postavena nová, tzv. Jeffersonova budova (Jefferson Building), na protější straně 1.ulice. Pod kopulí se nachází Velká čítárna, do níž se vejde 240 čtenářů.

Knihovna Kongresu je největší na světě. Její katalog čítá 30 milionů knih a přes 100 milionů dalších tiskových položek. Mezi ně patří takové skvosty, jako je Gutenbergova bible nebo Velká bible z Mohuče.

Jelikož jsme se do Knihovny kongresu dostali podzemním tunelem, teprve nyní si můžeme prohlédnout Jeffersonovu budovu zvenku.

Sousední neoklasická stavba je sídlem Nejvyššího soudu Spojených států (US Supreme Court). Rovněž tato instituce se přemístila v roce 1800 z Philadelphie do Capitolu, kde se však neustále stěhovala z bloku do bloku. Teprve v roce 1935 získala samostatnou budovu. Nápis na portiku říká, že „před spravedlností jsme si všichni rovni“.

Obejdeme budovu Capitolu, abychom se dostali na jeho západní stranu, která shlíží na Národní mall.

U bazénu pod Kapitolským návrším (Capitol Hill) se rozkládá Památník generála Granta. Památník byl vytvořen ke 100.výročí Grantova narození, bronzová socha generála je druhou největší jezdeckou sochou v USA a čtvrtou na světě. Skupinové skulptury zachycují boje kavalérie a dělostřelectva za války Severu proti Jihu.

Národní mall je v této části lemován řadou Smithsonianských muzeí, jako je Muzeum amerických indiánů, Národní umělecká galerie, Muzeum přírodní historie, Muzeum americké historie, Muzeum afrických umění nebo Hirschhornovo muzeum se Zahradou soch.

Hlavním sídlem Smithsonova institutu je Zámek (The Castle), jehož stavba byla zahájena v roce 1847.

Smithsonův institut (Smithsonian Institution) je pojmenován podle britského vědce Jamese Smithsona, který zemřel bezdětný a veškeré své sbírky odkázal agentuře, která měla zajistit šíření znalostí a rozvoj vzdělání v USA. Jen na washingtonském mallu se dnes nachází 18 muzeí a nutno říct, že jsou opravdu hojně navštěvována školními třídami.

My jsme si vybrali Muzeum letectví a kosmonautiky (National Air & Space Museum). Nejzajímavější exponáty jsou hned ve vstupní hale - vesmírné lodě Gemini IV a Mercury Friendship 7, srovnání střel Pershing-II a SS-20, model přistání Vikingu na Marsu a samozřejmě velitelský modul Apolla 11, v němž se vrátili první astronauti z Měsíce. Musíme konstatovat, že mnoho místa v lodi neměli.

Jednotlivé sekce muzea jsou věnovány počátkům letectví, americkým dopravním letadlům, letectví za druhé světové války, objevování planet nebo pionýrům létání.

Letošním hitem je flyer, s nímž vzlétli bratři Wrightové v roce 1903. Člověk mezi dolními křídly dvojplošníku připomíná spíš akrobata. Inu, takové byly začátky.

V části „Apollo na Měsíci“ si můžeme prohlédnout skafandry, vesmírné vozítko Rover, otevírací mechanismus velitelského modulu nebo motory rakety Saturn V.

Lunární modul je samozřejmě model. Originál zůstal na Měsíci.

Další velká expozice je zaměřena na vesmírné závody. Hale vévodí spojené lodě Sojuz-Apollo. Pro tento projekt musel být vytvořen speciální přechodový tunel, protože měly rozdílné průměry výstupních otvorů.

Hubblův teleskop je největším zařízením, které kdy dopravil člověk na oběžnou dráhu. Oproti němu je Gagarinův Vostok opravdu pouhou dělovou koulí. Výstava nezapomíná ani na to, že první raketou bylo ve skutečnosti V-2.

Závěrečná část je věnována raketoplánům, jejichž éra však právě v těchto dnech končí. Raketoplány jsou první vesmírné lodě, umožňující opakované použití (kromě externí palivové nádrže, která je po startu odhozena a shoří v atmosféře). Plán vyvinout nový vesmírný dopravní prostředek vyhlásil 5. ledna 1972 prezident Richard Nixon. Vývoj byl zahájen v dubnu následujícího roku a první raketoplán Columbia vyletěl na oběžnou dráhu 12. dubna 1981.

Firma Rockwell International postavila pro NASA postupně šest raketoplánů - Enterprise (který létal pouze v atmosféře), Columbii, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour.

Dva raketoplány ztroskotaly. Challenger v roce 1986 vybuchl při startu a Columbia se v lednu 2003 rozpadla při návratu na Zemi. Při obou haváriích přišlo o život všech sedm členů posádky. Pohřbeni jsou na Arlingtonském národním hřbitově.

Kapitola raketoplánů se definitivně uzavře 8.července 2012, kdy vzlétne Atlantis.

Jako poslední zatím letěl Discovery, jehož první let se datuje na 30.srpna 1984. Celkem vzlétl 39x a ze své poslední mise se vrátil loni v březnu. Na svém kontě má mnoho prvenství a historických úspěchů. Je prvním raketoplánem, který pilotovala žena, vynesl nejvíce lidí do kosmu a dokázal jako první přivézt z vesmíru družici na Zemi.

Dne 17.dubna 2012 byl raketoplán Discovery přenesen na zádech speciálně upraveného Boeingu 747 z Floridy do Washingtonu. Ve výstavce na mallu ho ovšem nenajdeme. Národní letecké a vesmírné muzeum má ještě jednu pobočku - Steven F.Udvaz-Hazy Center v Chantilly, kde jsou umístěny větší exponáty (Concorde, Enola Gay, raketoplán Enterprise).

P.S. Skutečný raketoplán jsme ale nakonec taky viděli. Úplně poslední den, když jsme přijížděli na Kennedyho letiště. Do New Yorku byl totiž právě dopraven raketoplán Enterprise, který bude v létě vystaven na lodi Intrepid.

Přicházíme až k Washingtonovu monumentu. Dovnitř se ale nedostaneme, protože se právě opravuje po zemětřesení, které v září 2011 postihlo Virginii.

Památník druhé světové války (World War II Memorial) leží pod Washingtonovým monumentem, na východním okraji Zrcadlového bazénu. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1993 za Billa Clintona, otevřel ho však až roku 2004 prezident George Bush.

Na 56 sloupech jsou uvedena jména států, v nichž američtí vojáci za druhé světové války sloužili. Dva oblouky symbolizují, že to bylo od Atlantiku až po Pacifik (a naopak).

Před rozloučením s Washingtonem si ještě jednou zajdeme k Bílému domu. Na rozdíl od včerejška tentokrát můžeme mnohem blíž. Od sídla amerického prezidenta nás dělí jen trávník se sekáčem.

Konečně si taky prohlédneme generála Sheridana, stojícího na koni v bílodomských zahradách.


Pittsburgh, Pennsylvania

(Úterý, 8.května 2012)


Pittsburgh je průmyslové město ve státě Pennsylvania. Nejhezčí pohled na něj se naskýtá z Mount Washington.

Dříve se kopec jmenoval Coal Hill, tedy doslova Uhelná hora. Uhlí se zde začalo těžit někdy kolem roku 1760, doly zásobovaly pevnost Fort Pitt. Později vznikly továrny na tér, v roce 1870 se průmyslník Andrew Carnegie stal díky svým ocelárnám nejbohatším mužem světa.

Zbytky staré pevnosti, která kdysi tvořila základ města, lze spatřit v parčíku na ostrohu. Soutok řek Allegheny a Monongahela tady vytváří Ohio. Fort Pitt byla původně francouzská, později britská.

Další vyhlídka se jmenuje Úhel pohledu (Point of View) a stojí zde zajímavé sousoší. Náčelník Seneků Guyasuta vytýká Georgi Washingtonovi, že jim sice pomohl osvobodit zemi od Francouzů, ale nahradili je Britové a pro indiány se nic nezměnilo.
Kvůli lijáku se vydáváme nejdřív do Consol Energy Centra, kde má sídlo hokejový klub Pittsburgh Penguins. Jaromír Jágr získal s Pittsburskými tučňáky dvakrát Stanley Cup. Po svém nástupu do NHL v sezóně 1990/1 a hned v té následující 1991/2.

Nebylo to ovšem v této aréně. Ta je úplně nová. Starý zimní stadión, na němž hrál Jágr, se právě bourá. Zasloužilým hokejistům je však věnována velice pěkná výstavka, zřejmě nejhezčí ze všech navštívených hal.

Centrem Pittsburghu je Market Square, představující kombinaci původní zástavby s moderními mrakodrapy. Ve starých domech jsou dnes pizzerie a grily.

Náměstí vévodí sídlo firmy PPG Industries, zabývající se optickými vlákny a dalšími produkty ze skla a speciálních materiálů. Proto je jejich 41-patrový novogotický věžák s rohovými věžičkami taky skleněný.

Pittsburgh má blízký vztah k naší historii. V parku na rohu 7th Street a Penn Avenue došlo 31.května 1918 k podepsání Pittsburské dohody, kterou den předtím vypracoval Tomáš Garrigue Masaryk. Tento dokument deklaroval společné rozhodnutí Čechů a Slováků vytvořit nový demokratický stát v Evropě.

Přestože stále hustě prší, Pittsburgh má pro nás zvláštní kouzlo. Říkáme si, že kdo je z Kladna nebo z Ostravy, tomu se tady musí líbit. Ostatně taky se mu říká „Ocelové město“.

Další přezdívkou Pittsburghu je „město mostů“. Těch je tady skutečně až moc. Zásluhu na tom má americká armáda, která měla snahu zajistit snadný přístup ke strategickým ocelárnám a splavnost zdejších řek.

Nejznámější je skupina, známá jako Tři sestry (Three Sisters Bridges). Tři stejné mosty přes řeku Allegheny byly postaveny v letech 1926-28. Dlouho byly jen očíslovány podle ulic, na které navazovaly, a teprve později pojmenovány podle význačných pittsburských obyvatel - Roberto Clemente, Andy Warhol a Rachel Carson.

Za mosty vidíme stadión PNC Park, který je sídlem Pittsburských Pirátů (Pittsburgh Pirates).

Cleveland, Ohio

(Úterý, 8.května 2012)


Cleveland leží ve státě Ohio na břehu Erijského jezera. Město založil v roce 1796 generál Moses Cleaveland, po němž je pojmenováno. Důvod přesmyčky ve jméně jsme nezjistili.

Hlavnímu náměstí dominuje Terminal Tower, věžák, připomínající Stalinovu sestru. Stojí v severovýchodním rohu Public Square nad hlavním nádražím, vybudovaném po vzoru newyorského Grand Central Terminal. Teprve později bylo rozhodnuto o stavbě 52-patrové budovy, která byla až do roku 1964 nejvyšší v USA mimo New York. Protože zde nyní sídlí městské úřady, říká se mu nově Tower City Center.

V každém větším americkém městě najdeme Památník občanské války. Ten clevelandský patří k nejproslulejším.

Památník byl vybudován v roce 1894 na počest vojáků a námořníků z okresu Cuyahoga, kteří se zúčastnili války Severu proti Jihu (Cuyahoga County Soldiers and Sailors Monument). Monument tvoří 140-tunový granitový sloup, vysoký 38 metrů, který je završen 4,5-metrovou sochou bojovnice, držící Štít Svobody. Čtyři bronzová sousoší zobrazují bitevní scény námořnictva, dělostřelectva, pěchoty a kavalerie.

Do mramorových desek uvnitř památníků je vyryto přibližně 9.000 jmen, reliéfy představují následující výjevy:
- Ženy ze Severoohijské pomocné společnosti na domácí frontě a jako ošetřovatelky,
- Ohijští váleční vůdcové včetně dvou budoucích amerických prezidentů,
- Abraham Lincoln odnímá pouta otroctví,
- Lincolnovo poslední setkání se svými generály ve Virginii koncem války.

Starý kamenný kostel (Old Stone Church) stojí na místě, kde se v roce 1820 konala první mše nedělní školy, sloužená Connecticutskou misijní společností. První kamenný kostel (oficiálně První presbyteriánský kostel v Clevelandu) byl vysvěcen v roce 1834, ale jak rostlo zdejší společenství, musel být postaven nový. Ten byl dokončen roku 1855.

Pamětní náměstí (Memorial Plaza) je součástí rozlehlého Clevelandského mallu z počátku minulého století, který ovšem momentálně prochází velkou rekonstrukcí. Fontána věčného života je věnována válečným obětem.

Kolem radnice a veřejného auditoria jen rychle procházíme na nábřeží Erijského jezera, kde stojí zajímavější stavby - stadión Cleveland Browns, Centrum Velkých jezer (Great Lakes Science Center) a Rock’n’rollová Síň slávy.

Rock’n’rollovou Síň slávy (Rock’n’roll Hall of Fame) založili v roce 1983 vůdcové hudebního průmyslu a do dnešního dne do ní bylo přijato 281 osobností. Jsou mezi nimi zpěváci, hudebníci, ale také skladatelé, producenti, prostě všichni, kdo mají něco společného s rock’n‘‘rollem.

O umístění muzea se dohadovalo několik měst, horkým kandidátem byl Memphis nebo New Orleans. Nakonec zvítězil Cleveland. Oficiálně díky tomu, že ve zdejším rádiu poprvé použil diskžokej Alan Freed slovo „rock’n’roll“, neoficiálně proto, že město nabídlo nejvíc peněz na stavbu muzejní haly. Ta se ale opravdu povedla a pokud někomu připomíná pyramidu v Louvru, pak je to proto, že jejím architektem je rovněž I.M.Pei.

Expozice je opravdu bohatá a spatříte v ní řadu kostýmů a nástrojů, které dosud znáte jenom z fotografií nebo videí - od Elvisova cadillacu, přes propocené košile Micka Jaggera, kytary Jimiho Hendrixe (včetně těch rozbitých), texty Kurta Cobaina a kompletní aparaturu Metalliky až ke zlaté rukavici Michaela Jacksona a propálenému oblečku, ve kterém natáčel Thriller.

Pokud Vám zde nějaký důležitý artefakt schází, neznamená to, že jej muzeum nevlastní. Nelze totiž najednou vystavovat všechny předměty. Proto se kromě stálé expozice konají dočasné výstavy, zaměřené na určitého interpreta nebo období. Teď jsou například horní dvě patra věnována Grateful Dead.


Detroit, Michigan

(Středa, 9.května 2012)


Detroit je sice hlavním městem státu Michigan, leží však u průlivu (francouzsky „détroit“), spojujícího Erijské a Huronské jezero. Přezdívá se mu „Motor City“, protože tady sídlí čtyři velké automobilky - Ford, Chrysler, Pontiac a General Motors.

Fordovo muzeum (Henry Ford Museum) se nachází 13 kilometrů od města v několika budovách bývalé továrny. Ta hlavní je replikou Síně nezávislosti.

Henry Ford založil automobilovou manufakturu v roce 1896 a jako první zavedl pásovou výrobu, aby snížil cenu a umožnil tak koupi vozu obyčejným lidem. Většina modelů je černých, protože černá barva schla nejrychleji.

Největší pozornost poutá prezidentská kolona, především Lincoln, ve kterém byl zastřelen J.F.Kennedy. Muzeum se však nevěnuje pouze autům, ale všem druhům dopravy. Děti si mohou také v praxi vyzkoušet, jak vypadá práce na pásové lince.

Následuje oddělení parních a prvních elektrických strojů. Sekce Driving America představuje různé druhy automobilů. Mezi závoďáky nechybí ani Goldenrod, který vytvořil v roce 1965 rychlostní rekord na solných pláních Bonneville (rekord 658,5 km/hod vydržel až do roku 1991).

V části Hrdinové nebes (Heroes of the Sky) spatříme opět flyer bratří Wrightů, první cestovní Boeing nebo Fokker, s nímž Josephine Fordová podnikla arktickou expedici.

Na závěr si lze zajistit návštěvu výrobní linky Rouge Factory nebo prohlédnout další část areálu, kterou zabírá Greenfield Village. Henry Ford byl totiž taky trochu podivín a nechal sem přivézt domy svých oblíbenců z celých Států.

My se ale přesouváme okrajovými čtvrťmi do centra města. Automobilový průmysl je sice stále nejdůležitějším průmyslovým odvětvím, nedá se to ovšem zdaleka srovnat se „zlatými“ dvacátými nebo šedesátými lety. S tím souvisí také zvyšující se nezaměstnanost a kriminalita.

Původní Fordovy dělnické kolonie se proměnily v ghetta s vybitými okny a vypálenými zahrádkami. Oblast bohatých a chudých od sebe odděluje pověstná Osmá míle (8 Mile Road).

Počátkem šedesátých let se stal Detroit také místem zrodu nové hudby. Gramofonová značka Motown („motor-town“) vytvořila sound, který byl směsí popu, soulu a rhythm and blues. Říkalo se mu Motown Sound nebo Detroit Sound.

Sídlo firmy (dnes Motown Museum) je docela malé, jsou to vlastně jen dva domky na předměstí. Přitom ve zdejším Studiu A nahráli své největší hity Diana Ross, Stevie Wonder, Supremes, Templations nebo mladý Michael Jackson. Bulvár je pojmenován po zakladateli a skladateli Berrym Gordym Jr.

Řeka Detroit vlastně ani není řeka, ale spíš kanál. Na druhé straně už se nachází Kanada, konkrétně město Windsor. Lze se tam dostat přes most nebo tunelem.

Na nábřeží stojí Joe Louis Arena, která je domovem Červených křídel. Do Red Wings se několikrát během své kariéry vrátil Dominik Hašek a vyplatilo se mu to. Dvakrát s nimi získal Stanleyův pohár - v sezóně 2001/2 a 2007/8.

Základem města se stala pevnost Fort Pontchartrain du Détroit, kterou založil v roce 1701 francouzský obchodník s kožešinami Antoine de la Mothe Cadillac. Po dobytí Brity a požáru v roce 1805 toho z pevnosti moc nezbylo, jen kámen vedle fontány na Martových polích (Campus Martius Park) označuje místo vzniku města.

Líp dopadl Pán de Cadillac. Po něm pojmenovaná značka se stala symbolem luxusních vozů.

Památník v parku na Martových polích je věnován vojákům a námořníkům ze státu Michigan, kteří bojovali v občanské válce (Michigan Soldiers’ and Sailors‘ Monument).

Detroit má dnes kolem 700.000 obyvatel. Podle statistik je 80% z nich černých. Při procházce centrem města nám připadá, že je to ještě víc.

Hlavní třídu downtownu představuje Woodward, končící na nábřeží. Nad Hart Plaza se tyčí finanční věžáky z počátku minulého století. Bankovní úředníci ale dnes nebudou nadšení, protože jsme jim u místního stánkaře snědli většinu výborných hot-dogů. Největší jumbo pojmenoval podle amerického prezidenta - Jombama.

Kolem nábřeží se táhne bývalá hlavní třída města Jefferson Avenue. Novou dominantu tvoří Renaissance Center, skupina sedmi propojených mrakodrapů, v nichž sídlí světové vedení General Motors. Prostřední tubus je hotel Marriott.

U řeky v jejich stínu se choulí socha Antoine de Cadillaca a sousoší černochů, hledících do Kanady. Jmenuje se Brána ke svobodě (Gateway to Freedom).

Detroit a detroitská říční komunita totiž sloužily jako brána ke svobodě pro tisíce afroameričanů, kteří utíkali z otroctví. Detroit byl v polovině 19.století jedním z největších terminálů tzv. podzemní železnice, sítě abolicionistů, kteří pomáhali uprchlým otrokům. Její kódové označení bylo Půlnoc. Detroit byl cílem hledačů svobody, protože za vodou již čekala Kanada, kde bylo otroctví zrušeno v roce 1834.


Niagarské Vodopády, Ontario

(Čtvrtek, 10.května 2012)


Nejmohutnější vodopády v Severní Americe se nachází na řece Niagara, která teče z jezera Erie do jezera Ontario a tvoří část hranice mezi USA a Kanadou.

Z kanadské strany působí vodopády mohutněji a hlavně odsud máme pěkný přehled. Vlevo je Americký vodopád (American Falls), vpravo Podkova (Horseshoe Falls). Kanadská Podkova je vysoká 53 metrů, Americký vodopád o něco menší, udává se 21-30 metrů. Na ostrov mezi nimi lze zajet autem z americké strany.

Přes řeku Niagara se klenou celkem tři mosty, spojující USA s Kanadou. Nejznámější je Rainbow Bridge (Duhový most), který vede z Niagara Falls do stejnojmenného města na druhé straně.

Niagarské vodopády byly vůbec jedním z prvních cílů turistického průmyslu a za tímto účelem tady vzniklo několik atrakcí. Loď Maid of the Mist vozí návštěvníky už od roku 1846 přímo pod vodopády a to jak z kanadské, tak z americké strany. V ceně lístku je i modrá pláštěnka.

Řeka Niagara je dlouhá pouhých 56 kilometrů, její proud je však tak silný, že utáhne tři elektrárny (1 kanadská, 2 americké).

V místě, kde se Niagara vlévá do jezera Ontario, leží městečko Niagara on the Lake. Odsud také vyplouvají tryskové čluny a rafty na adrenalinový zážitek do peřejí Whirlpool.

Můžete si zvolit jízdu v otevřeném nebo uzavřeném člunu. My jsme si vybrali uzavřenou loď, protože nemáme moc času na sušení. První peřeje jsou jenom na zkoušku, však se také jmenují Mickey Mousova houpačka.

Teprve za elektrárnou vplouváme do Ďáblova skoku a nakonec nás čeká Whirlpool. Řeka se tady stáčí prakticky do pravého úhlu, takže její proud vyhlodal slepé rameno a víry vytvořily pověstnou „pračku“.

Přístup k jezeru chrání několik pevností. Na levém břehu je to Fort George a Fort Mississauga, na pravém stará pevnost Niagara (Old Fort Niagara).

Městečko Niagara on the Lake (Niagara na jezeře) se původně jmenovalo Newark a nějaký čas to bylo dokonce hlavní město Horní Kanady.

Město založili v roce 1781 britští loajalisté, kteří utekli z USA po americké revoluci. Cihlové dřevem obložené domy pochází většinou z počátku 19.století.

Připadáme si tady opravdu jako ve „staré dobré Anglii“ - britské vlajky, festival G.B.Shawa, ulice se jmenují King, Queen, Regent nebo Victoria.

V krámcích se prodává ledové víno ze zdejších vinic, což je v Kanadě naprostá výjimka.

Na hřbitově u kostela sv.Vincenta de Paula (St.Vincent de Paul) jsou pohřbeni polští vojáci, kteří byli vycvičeni v letech 1917-19 v táboře Kosciuszko a později zemřeli v bojích.

Kostel sv.Marka (St.Mark’s Church) je nejstarším anglikánským kostelem v Ontariu. Byl založen v roce 1792, budova pochází z roku 1805.

Z altánku v Královnině parku (Queen’s Royal Park) se naskýtá nádherný pohled na jezero Ontario a americkou pevnost na druhém břehu. Dobré oko dokonce zahlédne v dálce panoráma Toronta.

Jezero Ontario je posledním z pěti velkých jezer. Jeho jméno v jazyce Irokézů znamená „jiskřivá voda“ a stejně tak se jmenuje i nejlidnatější kanadská provincie. Jezero má obvod pobřeží 1.146 km, plochu 19.529 km2 a je 14.největším jezerem na světě (délka 311 km,šířka 85 km, maximální hloubka 244 m).

Na zpáteční cestě se podíváme seshora na peřeje, kterými jsme proplouvali tryskovým člunem. Lana nad Whirlpoolem jsou pozůstatkem jedné z nejstarších niagarských atrakcí. Nevíme, jestli už nefunguje nebo nikdo nemá touhu překonat peřeje, zavěšenej na laně.

Navečer jsme se vrátili do městečka Niagara Falls. Vyhlídkový let helikoptérou jsme vynechali, podobný pohled nám poskytne rozhledna Skylon Tower.

Řeka Niagara vytéká z Erijského jezera a po pár kilometrech míjí Velký ostrov. Hned za ním se vody vrhají do Niagarských vodopádů a následně se zúží do soutěsky. Co se týče okolí, vidíme, že na rozdíl od jiných světových vodopádů (Foz do Iguacu, Viktoriiny vodopády) tady příroda prohrává boj s komercí.

Pěšky se k vodopádům nejvíc přiblížíme, projdeme-li se po Stolové skále (Table Rock). Tato obnažená kamenná římsa je 61 metrů dlouhá a 18,3 metru široká. Kdysi tvořila část hřebene Podkovy a oddělila se, když vodopády ustoupily.

Niagarské vodopády se totiž neustále posouvají. Prudká voda „ukrojí“ každoročně asi 4 cm ze skalního podloží. Naši potomci se tedy budou muset k hraně Podkovy projít o kousek dál.

Stejně tak dobrodruzi, kteří se snaží v různých plavidlech zdolat vodopády. Ve foyeru kina IMAX je malá výstavka jejich „sudů“. Říká se jim daredevils, což může znamenat odvážlivec, ztřeštěnec nebo taky sebevrah.

Další atrakce najdeme na promenádě, zvané Clifton Hill - Filmová země, Muzeum Guinessových rekordů, Věř nebo nevěř, Frankensteinův dům, Ruské kolo, Síň slávy kriminálníků, pizza, zmrzlina, hamburgery a taky kubánské doutníky, na které za mostem platí embargo.


Toronto, Ontario

(Pátek, 11.května 2012)


Toronto leží na břehu jezera Ontario. V řeči Huronů to znamená „místo setkávání“ a to platí i v době, kdy má Toronto přes 2,5 milionu obyvatel a je největším městem Kanady. O tom, že je významným obchodním a finančním centrem, se můžeme přesvědčit už při pohledu z věže CN Tower. Nejnápadnější částí panoramatu města je skupina bankovních věží kolem Dominion Centra.

CN Tower byla dokončena v roce 1976 a na 35 let to byla nejvyšší stavba světa. Věž je vysoká 553 metrů a výtah vás rychlostí 6 m/s vyveze na jednu z nejvyšších rozhleden na světě. Skypod se nachází ve výšce 447 metrů. Restaurace a bary jsou asi o sto metrů níž (346-351 m) a pod nimi je ještě „adrenalinová“ vyhlídka s prosklenou podlahou (342 m).

Věž byla postavena za 40 měsíců a teoreticky odsud můžete sledovat i baseballové zápasy. Přímo pod námi se totiž nachází Rogers Centre s otevírací střechou.

Rogers Centre je domovským stadiónem týmu Blue Jays a plastika fandících fanoušků je jedním z nejčastějších torontských motivů. Pro největší fajnšmekry je do ochozu stadiónu vestavěn hotel, takže na utkání se můžou dívat přímo z oken svého pokoje. Zasouvací střecha je největší na světě.

Město bylo založeno v roce 1793 a původně se jmenovalo York. Nejstarší částí je Fort York. Pevnosti v této oblasti využívali Angličané ve válce 1812, v níž se snažili znovu získat Spojené státy americké. Dostali se přitom až do Washingtonu, důkazem čehož je požár Bílého domu. Nakonec ale byli loajalisté neúspěšní, válka skončila v roce 1815 definitivním ustavením hranic mezi USA a Kanadou. Název Toronto se používá od roku 1842.

Roy Thomson Hall je sídlem Torontského symfonického orchestru a Torontského Mendelssohnova chóru. Konává se zde mezinárodní filmový festival a v koncertní síni se natáčely některé scény filmu X-Men.

Chodník slávy zdobí „javorové hvězdy“ známých toronťanů. Každý má ve svém listu odpovídající symbol - Jim Carrey masku, Diana Krall houslový klíč, Mario Lemieux dvě zkřížené hole a Alexander Graham Bell stolní telefon.

Kostel sv.Ondřeje (St.Andrew’s Church) začal v roce 1874 sloužit Skotské kongregaci, založené roku 1830. Byl vytvořen v novorománském slohu, aby to odpovídalo architektuře středověkých kostelů ve Skotsku.

Toronto Dominion Centre (T.D. Centre) se nachází v samotném srdci finančního distriktu. Jedná se o skupinu šesti věží a pavilónů, rozkládajících se kolem žulou vydlážděného pěšího náměstí.

Komplex projektoval Ludwig Mies van der Rohe a původně sestával ze tří budov - 56-patrové Toronto Dominion Bank Tower (1967), jednopatrového Banking Pavilion (1968) a 46-patrové Royal Trust Tower (1969).

Dvě nejvyšší věže jsou tedy dílem autora brněnské vily Tugendhat. Budovy tvoří ocelová konstrukce, pokrytá bronzově kolorovaným sklem a černě natřenou ocelí.

Ludwig Mies van der Rohe zemřel v roce 1969, další stavby jsou prací jiných architektů, především z firmy Bregman + Hamann (B+H Architects), kteří se snažili pokračovat v podobném duchu. V budově Ernst & Young byla dříve torontská burza.

Lesknoucí se sídlo Royal Bank je obloženo zlatými deskami. Napadá nás, jak dlouho by podobné obklady vydržely u nás. Zřejmě nemají v Kanadě tak dobře fungující sběrny šrotu.

Jedinou starou stavbou ve městě je Torontská radnice (Old City Hall). Působivá románská budova je dílem místního architekta E.J.Lennoxe, který tím vyřešil dvě věci - radnici města Toronto a soudní dvůr okresu York. Stavěla se dva roky a otevřena byla v roce 1899. V tu dobu to byla druhá největší správní budova v Severní Americe. Nyní je tady už jenom soud, radnice se přestěhovala do nových prostor.

Nová radnice (City Hall) byla dokončena v roce 1965. V poledne si úředníci vystojí frontu u stánku s hranolkami, které si pak za pěkného počasí sní u bazénu na náměstí.

Eaton Centre je největším a nejstarším obchodním domem v Torontu. Je to vlastně předchůdce dnešních shopping komplexů. Cedule s nápisem P.A.T.H. vás také spolehlivě dovedou do podzemního města.

Podzemní město (PATH) představuje síť tunelů a hal, plnou obchodů, kanceláří, restaurací a klubů. Umožňuje pohybovat se i v zimě suchou nohou po celém centru města. První tunel vznikl v roce 1900 právě jako součást obchodního centra Eaton. Dnes mají podzemní chodby celkovou délku 28 kilometrů.

Z podzemního města vycházíme na Yonge Street, což je nejen hlavní třída Toronta, ale podle Guinessovy knihy rekordů taky nejdelší ulice na světě. Je dlouhá 2.000 km a končí až u Hořejšího jezera.

O tento zápis se nyní vedou spory, protože ulici nedávno přeťala dálnice. V každém případě, než se na ni dostaneme, pojedeme po Yonge Street ještě pěkných pár desítek kilometrů.

Zatím jsme ale stále v centru Toronta, což je samozřejmě taky „město hokeje“. V budově staré banky na rohu Yonge a Front Street má sídlo Hokejová Síň slávy (Hockey Hall of Fame).

Síň slávy byla založena v roce 1943, do Toronta se přestěhovala v roce 1958 a v současných prostorách je umístěna od roku 1993.

Muzeum se skládá ze dvou částí. První je zaměřena na NHL, druhá na světový hokej. K naší cti slouží, že Česká republika se stala v roce 1908 zakládajícím členem Mezinárodní hokejové federace (společně s Belgií, Francií a Velkou Británií).

Ani v ostatních vitrínách se ale české a československé dresy neztratí. Největší prostor je věnován zejména dvěma akcím - Kanadskému poháru v roce 1976 a Olympijským hrám v Naganu 1998.

Pod kopulí v centru hokejového chrámu je vystaven Stanley Cup. Poháry jsou ve skutečnosti tři. Původní pohár z roku 1893 je nyní v trezoru. K němu se postupně přidávaly plíšky se jmény hráčů vítězných týmů.
Jelikož se tato praxe stala časem nepraktická, byl v roce 1963 vytvořen pohár nový. Ten má standardní výšku a plíšky jsou odnímatelné. Takže po zaplnění se horní plíšek sejme a ostatní se posunou, čímž vznikne místo pro vyrytí nových vítězů. Můžeme si všimnout, že sezóna 2004-5 je kvůli stávce hokejistů prázdná.

Kromě ověřeného poháru existuje ještě replika, která je v Síni slávy vystavena v době, kdy Stanley Cup putuje s vítěznými hráči po světě. K tomu ovšem teď není důvod, protože play-off se stále hraje.

Na podstavci tedy vidíme originální Stanley Cup a kromě toho můžeme vstoupit do trezoru, kde je uložen původní pohár z roku 1893 a staré plíšky se jmény vítězů.

Co se týče samotného Toronta, zdejším týmem jsou Maple Leafs, kteří mají sídlo v Air Canada Centre. Přilehlé náměstí se jmenuje Maple Leaf Square a neustále zde parkuje karavan fanoušků „javorových listů“.

Nad nádražím Union Station se tyčí Royal York Hotel. Hotel v zámeckém stylu byl otevřen v roce 1929 a v tu dobu to byla nejvyšší stavba v celém Britském impériu. Dodnes zůstává královským hotelem a britská královna tu bydlí při návštěvě svých kanadských poddaných.

V okrajových částech Toronta najdeme Muzeum Tomáše Bati (Bata Shoe Museum) nebo další extravagantní památku, kterou je Casa Loma. Tento zámek se zahradami postavil počátkem 20.století Sir Henry Mill Pellat, prominentní kanadský finančník, průmyslník a vojenský důstojník. Poté, co zkrachoval, dostal se areál do rukou státu a dnes je z něj muzeum, plné dobového nábytku, lustrů, koberců a další výzdoby. K domu patří také nedaleké stáje, připomínající spíš další zámek.


Kingston, Ontario

(Sobota, 12.května 2012)


Kingston má sice „pouhých“ 117.000 obyvatel, jeho poloha při výtoku řeky Sv.Vavřince z jezera Ontario však znamená, že to bylo v historii Kanady vždycky důležité místo.

Postupně tady byl indiánský tábor, francouzská pevnost, obchodní stanice a britské posádkové město, kam se po válce za nezávislost začali stahovat loajalisté.

Město bylo založeno v roce 1673 pod jménem Cataraqui. Jako Kingston je znám od roku 1788 a v roce 1841 se stal dokonce hlavním městem provincie Kanada (Province of Canada).

V roce 1843 byl proto architekt George Browne pověřen vytvořením radnice, která by zachycovala jeho nové postavení. Radnice byla dokončena v roce 1844, po odchodu Browna převzal dohled nad stavbou anglický architekt William Coverdale, kterému zřejmě město přirostlo víc k srdci, protože se sem přestěhoval a postavil ještě mnoho hezkých domů.

V Kingstonu sídlila taky slavná továrna na parní lokomotivy. Z bývalé železniční stanice je dnes návštěvnické centrum a zároveň muzeum s jedním exponátem, kterým je parní lokomotiva Engine 1095.

Lokomotiva byla postavená roku 1913 Kanadskou lokomotivní společností, s.r.o. (Canadian Locomotive Company Ltd.) a jezdila až do roku 1960. V roce 1967 byla při oslavách 100.výročí Kanady přejmenována na Spirit of Sir John A. (Duch sira Johna A.).

John A.MacDonald byl jedním z nejvýznamnějších politiků své doby, řadí se mezi tzv. Otce konfederace. Do Kingstonu se přistěhoval už jako chlapec a žil tady rovněž v době, kdy se z něj stal první kanadský premiér.

Historické centrum je vytvořeno ve staroanglickém stylu. Radnice je postavena z místního šedého vápence (tzv. kingstonský vápenec). V podobném stylu a ze stejného materiálu provedl William Coverdale taky přestavbu Katedrály sv.Jiří (St.George’s Hall Cathedral). Liší se od sebe snad jen kopulí - katedrála má zelenou.

Další stavby Wlliama Coverdala najdeme na Johnson Street. Jedna z nich má dokonce „šedý kámen“ ve svém názvu. Greystone Manor vznikl v roce 1843 a v letech 1849-52 tady žil John A.MacDonald se svojí ženou a narodil se jim druhý syn Hugh John. Dům o pár čísel dál zase pronajal premiér pro svou matku a sestry Louisu a Margaret.

Vysoký kamenný dům č.222 a pohledný dvojdomek č.228-230 s kamennými balkóny a dekorovaným zábradlím jsou rovněž Coverdalovou prací. Po 150 letech však už všechny potřebují opravu.

Katedrála neposkvrněné P.Marie (St.Mary’s Cathedral) byla postavena v letech 1843-48 v novogotickém stylu. Při jejím rozšiřování byla v roce 1890 přistavěna kaple sv.Jakuba (St.James Chapel).

Z přístavu poblíž městského parku vyjíždějí lodě na projížďky po řece Sv.Vavřince a do oblasti Tisíc ostrovů. Kapitán nás seznamuje s historií města a jeho okolí.

Kingston objevil francouzský průzkumník Robert Cavelier de la Salle v roce 1669. Tenkrát se místo jmenovalo Cataraqui, což v řeči indiánů znamená „místo, kde se setkává řeka s jezerem“.

Ve válce 1812 sloužil Kingston jako britská námořní základna na jezeře Ontario. Válka skončila v roce 1815 a v následujících letech Britové vybudovali sérii opevnění kolem města.

Fort Frederick vznikla na stejnojmenném poloostrově (Point Frederick) na obranu námořních loděnic. V roce 1812 byl vytvořen hliněný val, současná pevnost se silnými kamennými zdmi byla postavena v letech 1846-7, zároveň s martellovou věží, která nahradila pevnůstku na blízkém ostrově. Dnes je Fort Frederick součástí Královské vojenské akademie (RMC) a ve věži je kolejní muzeum.

Rovněž Fort Henry byla vybudována už za války 1812, aby chránila námořní doky před útokem z pevniny. První pevnost byla ovšem pouze kombinací hliněných valů a bloků dřevěných domů. Ta dnešní vznikla v letech 1832-7. Je to největší opevnění západně od Québecu a jejím úkolem bylo chránit kanál Rideau, který zajišťoval bezpečné spojení Montrealu s jezerem Ontario přes Ottawu.

Tisíc ostrovů (Thousand Islands), to jsou stovky ostrovů a ostrůvků s honosnými rezidencemi v místě, kde řeka Sv.Vavřince vytéká z jezera Ontario. Některé jsou tak malé, že se na ně vleze jenom jeden dům. Indiáni říkali tomuto labyrintu „zahrada velkého ducha“.


Ottawa, Ontario

(Sobota, 12.května 2012)


Ottawa má téměř 900.000 obyvatel a je to nejvýznamnější administrativní středisko země. Vyhlášení hlavním městem Kanady však bylo dost velkým překvapením. Zálusk na tuto pozici si dělal spíš Montreal, Kingston nebo Québec. Přesto v roce 1860 položil syn královny Viktorie princ Edward (pozdější král Edward VII.) základní kámen nové budovy Parlamentu právě v Ottawě.

Parlamentní vrch zabírá 12 hektarů. Novogotickou budovu tvoří centrální blok a dvě boční křídla. V roce 1867 zde zasedal první parlament Kanadského dominia. V roce 1916 však Parlament vyhořel, takže některé části včetně věže Peace Tower byly postaveny až potom.

Vzadu za budovou se nachází kruhová knihovna a kolem celé stavby je rozmístěno několik soch významných osobností. Tou první je královna Viktorie.

Zvon Vítězství (Victoria Bell) pochází ze zvonice Victoria Tower, zničené při požáru v roce 1916.

Raritou je kočičí útulek, který zde funguje už od sedmdesátých let. Momentálně tady krmí sedm koček a jednu drzou veverku.

Na druhé straně řeky Ottawa se rozkládá francouzská část Gatineau, která je už součástí provincie Québec. Komplex moderních budov je Kanadské muzeum civilizace.

Na vršku Nepean stojí socha Samuela de Champlaina, zvaného Otec Nové Francie. První kolonisté přišli do Kanady počátkem 17.století. Byli to Britové a Francouzi. Protože si oba národy dělaly nárok na novou půdu, vedlo to k neustálým bitvám, které vyvrcholily v polovině 18.století.

V roce 1763 skončila „sedmiletá válka“ a Francouzi byli nuceni vzdát se všech území v Novém světě. Tím vznikla tzv. Britská Severní Amerika. Přesto francouzský vliv, zejména v provincii Québec, nikdy nevymizel.

V roce 1841 se Dolní Kanada (dnešní Québec) a Horní Kanada (dnešní Ontario) spojily a vytvořily provincii Kanada (Province of Canada). Sídlo vlády se několik let stěhovalo, v roce 1857 byla královna Viktorie požádána, aby vybrala stálé hlavní město.

Roku 1867 bylo Aktem Britské Severní Ameriky vyhlášeno Kanadské dominium. Konfederaci tvořily dnešní provincie Ontario, Québec, Nové Skotsko a Nový Brunšvik. Protože ujednání vstoupilo v platnost 1.července, slaví se tento den v Kanadě jako Den nezávislosti. Kanaďané ale tento svátek moc neuznávají a jelikož se hlavním městem stala Ottawa, říkají mu spíš „den stěhování“.

Později byla připojena Manitoba, Britská Kolumbie, Saskatchewan, Alberta a další. Dnes má Kanada celkem 10 provincií a tři teritoria. Podle rozlohy je to druhá největší země světa a hlavou státu je stále anglická královna. Její jezdecká socha z mládí uzavírá pantheon kanadských hrdinů.

Alžběta II. v roce 1982 podepsala Konstituční akt, čímž byl dokončen mírový proces k získání úplné národní nezávislosti. Do té doby všechny dodatky ke kanadské ústavě vyžadovaly souhlas britského parlamentu.

Sousoší „Ženy jsou osobnosti!“ oslavuje společné hnutí pěti žen, které v roce 1929 zajistili ženám přístup do senátu.

Hotel Chateau Laurier stojí na začátku kanálu Rideau. Historická zdymadla jsou součástí 202 kilometrů dlouhé vodní cesty, která vede z Ottawy do Kingstonu.

Zásluhu na jeho stavbě má především anglický generál John By, který taky v roce 1826 založil kolonii Bytown, což je dnešní Ottawa. Nejstarší budovou města je domek, v němž je nyní umístěno Bytown Museum.

Kanál Rideau lze považovat za velký úspěch vojenského inženýrství 19.století. Byl dokončen v roce 1832 a přestože měl vojenský účel, nebyl takto nikdy použit. Naopak tím, že spojuje řeku Ottawa s jezerem Ontario, otevřel střední Kanadu pro osídlování a obchod.

Kanál Rideau posílil strategický význam do té doby málo známé Ottawy a zřejmě taky pomohl královně při rozhodování o novém hlavním městě Kanady.

Plán soustavy jezer, řek, nádrží a zdymadel si můžeme prohlédnout v parku, kde stojí socha muže s podivným jménem John By.

Kanadská národní galerie byla otevřena v roce 1988. Autorem celoskleněné budovy s „neogotickou“ střešní konstrukcí je izraelský architekt Moshe Safdie.

Vystoupili jsme na Nepean Point, odkud se naskýtá nejhezčí pohled na Parlamentní návrší. Trochu nám to připomíná staré kresby Vyšehradské skály.

Socha v nadživotní velikosti představuje Samuela de Champlaina, který v roce 1603 podnikl první cestu z Francie do Kanady a stal se zakladatelem Nové Francie.

V parku jsme pak ještě objevili indiána, který nevěřícně zírá na Parlamentní skálu. Zpátky do centra jsme šli přímo kolem kanálu.

Konferenční centrum (Conference Centre) sídlí v budově bývalého hlavního nádraží. Inspirací pro interiér čekárny byly římské Caracallovy lázně.

Na Náměstí konfederace (Confederation Square) se tyčí památník, věnovaný kanadským vojákům. Jeho součástí je hrob neznámého vojína.

Stoletý oheň (The Centennial Flame) byl zažehnut před Parlamentem v roce 1967 ke 100.výročí nezávislosti. Hořící kašnu obklopují znaky všech provincií. Teď navečer září mnohem jasněji.

Stadión ottawských Senátorů (Ottawa Senators) se stejně jako naše ubytování nenachází v Ottawě, ale prakticky až v sousedním městě Kanata.

Ze jména Kanata taky pravděpodobně pochází název země. V řeči Mohawků to znamená „osada“ nebo „vesnice“.


Ottawa, Ontario

(Neděle, 13.května 2012)


Ráno se vydáváme na prohlídku Parlamentu. Prohlídka je bezplatná, pokud ale nemáte rezervaci, je lepší přijít sem hned v 8,00 hod ráno, aby na vás ten den ještě vyšla vstupenka. Jakmile máme v ruce kartičku s přesným časem, jdeme se ještě podívat za kočkama.

Parlament byl postaven v letech 1859-66 a v následujícím roce se sem přestěhovaly orgány nového Kanadského dominia. Po požáru byly některé části přestavěny. Znovu byl taky vsazen základní kámen, který kdysi položil princ Edward. Proto je na něm letopočet 1919 (to už byl král Edward VII. po smrti).

Kanadský parlament je dvoukomorový. Tvoří jej Dolní komora a Senát. Obě části od sebe odděluje Konfederační hala (Confederation Hall) a Síň cti (Hall of Honour), na jejímž konci se nachází knihovna.

Dolní sněmovna (House of Commons) sídlí na západním konci centrálního bloku. Jednací sál je vyzdoben zeleně podle tradic britské dolní komory. Obdélníková místnost je vytvořena z bílého dubu a tyndallového vápence z Manitoby. Pihovatý povrch kamene obsahuje 450 milionů let staré fosilie.

Knihovna Parlamentu (Library of Parliament) je ukázkou vrcholné viktoriánské architektury. Podlahu zdobí vzory z třešně, dubu a ořechu. Uprostřed kruhové místnosti stojí socha mladé královny Viktorie z bílého mramoru.

Knihovna vznikla v letech 1859-76. Jejím účelem bylo zajistit členům parlamentu okamžitý přístup k půl milionu knih a dalších dokumentů. Jako taková zároveň schraňuje kanadskou legislativní minulost.

Předsálí zasedačky senátu tvoří Hala portrétů (Senate Foyer). Obrazy představují minulé i současné panovníky. Čestné místo zabírají Jiří VI. a královna Viktorie, což jsou jediné dva originály, které byly už čtyřikrát zachráněny z ohně. Ostatní byly doplněny až po stavbě nového centrálního bloku.

Senát (Senate) leží ve východní části centrálního bloku. Červené koberce a polstrování mu vysloužily přezdívku Červená komora (Red Chamber). Trůn je určen pro kanadského monarchu, takže zůstává po většinu roku prázdný. Do stropu ze zlatých listů jsou vsazeny znaky zemí Britského společenství.

Peace Tower (Věž míru) bya postavena v letech 1919-27 a nahradila původní Victoria Tower (Věž vítězství), zničenou požárem.

Věž je vysoká 92 metrů. Nahoře je vyhlídková terasa a zvonkohra (Carillon), v níž je zavěšeno 53 zvonů různých velikostí - od 4,5 kg do 10 tun.
Ve třetím patře se nachází Pamětní komnata (Memorial Chamber), vytvořená na počest Kanaďanů, kteří zemřeli v různých válečných konfliktech od dob konfederace.


Montreal, Québec

(Neděle, 13.května 2012)


Montreal leží na největším ostrově v řece Sv.Vavřince (St.Lawrence). Hned od začátku to bylo nejbohatší město Kanady a stále je to místo s nejvyšší životní úrovní.

Montreal má přes 1.600.000 obyvatel a je to druhé největší francouzsky mluvící město na světě. Jenom třetina obyvatel hovoří anglicky. Správně se tedy vyslovuje „mon’real“, za úplně nejhorší variantu místní považují „montriól“.

Svoje jméno město odvozuje od Královského kopce. Mont Royal je vysoký 234 metrů a rozkládají se na něm parky, vyhlídky a hřbitovy.

Jelikož je druhá květnová neděle, oslavují Kanaďané Den matek návštěvou svých příbuzných. Zvykli jsme si už na to, že v Americe se autem jezdí všude, fronta aut na hřbitově nás ale trochu zaskočila. Div, že nehážou kytky na hroby přímo z otevřených okýnek. Nazvali jsme to „drive-in-cemetery“.

Oratorium sv.Josefa (Oratoire Saint-Joseph du Mont Royal) založil počátkem 20.století bratr Ondřej, který byl proslulý svými léčitelskými schopnostmi. Svoje dovednosti přisuzoval zásahu sv.Josefa, proto žádal nemocné o příspěvek na jeho oratorium.

Stavba baziliky byla zahájena v roce 1904 a ke slavnostnímu otevření došlo roku 1924. Kopule je vysoká 97 metrů a má průměr 39 metrů. Je to třetí největší chrámová kopule na světě. Uvnitř baziliky je 1.000 míst k sezení.

Kaple sv.Ondřeje je dvoupatrová. Ve schránce v kapli je uloženo srdce bratra Ondřeje a zanechané zde berly potvrzují, proč se místu říká „kanadské Lurdy“. V horním patře se nachází replika bratrova pokoje.

V bazilice jsme viděli moderní křížovou cestu. Ještě extravagantněji působí křížová cesta, umístěná v zahradách na západním svahu kopce.

Stadión Montreal Canadiens je umístěn v Bell Centru. V roce 2009 tady byla ke 100.výročí vzniku klubu otevřena Síň slávy. Propagační letáky lákají mimo jiné na voskového Tomáše Plekance.

Staré město motrealské (Vieux-Montreal) se rozkládá poblíž bývalého přístavu. Uprostřed Place d’Armes stojí socha zakladatele.

Paul de Chomedey, Sieur de Maisonneuve se v roce 1642 stal prvním guvernérem nově ustavené kolonie. V roce 1644 odrazil útok Irokézů. U nohou mu klečí zástupci, náčelník podrobených Irokézů a zakladatelka první montrealské nemocnice.

Bazilika Notre-Dame (Basilique Notre-Dame de Montréal) stojí na místě jezuitské kaple, zřízené už při založení města. Bazilika byla postavena v první polovině 19.století, vysvěcena roku 1829. Jedná se o nejrozsáhlejší chrám v Severní Americe.

Skvělý novogotický interiér tvoří malované, zlacené a vyřezávané dřevěné dekorace, obrazy, sochy a vitráže. Chrámová okna s misijními výjevy byla doplněna až ke 100.výročí katedrály. V roce 1994 se tady vdávala Céline Dion.

Montreal založil Maisonneuve v roce 1642. Až do roku 1659 se věřící scházeli ve skromné dřevěné kapli, kterou spravovali jezuité a později sulpiciáni. Nová kaple byla postavena vedle prvního městského špitálu.
Stavba kamenného kostela proběhla v letech 1672-83. Kolem roku 1800 už byl však pro počet farníků nepostačující. Dlouho se diskutovalo o rekonstrukci a nakonec bylo rozhodnuto o stavbě nového chrámu.

Architektem baziliky se stal James O’Donnell, irský protestant, který se kvůli tomu přestěhoval z New Yorku do Montrealu. Stavba probíhala od roku 1824 do 1829 a k vysvěcení došlo pár měsíců před jeho smrtí. Věže byly postaveny v letech 1841-3.
Hned za vchodem se nachází Kaple požehnané svátosti, která je uložena v tabernáklu na oltáři sulpiciánských mučedníků.

Za hlavní lodí je Kaple sv.Srdce (Notre-Dane du Sacré Coeur). Byla vybudována v letech 1888-91 a téměř zcela zničena požárem v prosinci 1978. Proto byla v letech 1979-82 vytvořena znovu.

Seminář sv.Sulpice (Séminaire de Saint-Sulpice) je nejstarší stavbou v Montrealu. Sulpiciáni přišli do města v roce 1657. Seminář byl dokončen roku 1685, několikrát však byl přestavován. V 17. a 18.století sloužil jako rezidence Pánů ostrova (Hotel des anciens seigneurs de l’Isle de Montréal). Momentálně je opět pod lešením.

Place d’Armes bylo vytvořeno v roce 1670 jako prostranství pro vojenské přehlídky a dnes je excelentní přehlídkou všech období v historii Montrealu - nejstarší budova města, mohutný chrám, první banka a první mrakodrap.

Montrealská banka (Banque de Montreal) byla založena v roce 1817. Její neoklasické sídlo zdobí kopule a trojúhelníkový štít, podpíraný korintskými sloupy.

Mrakodrap Newyorské životní pojišťovny byl postaven v roce 1888. To je ten červený. Vedle stojící stavba ve stylu art-decco je Aldred Building (1931, 97 m).

Rue Notre-Dame spojuje Place d’Armes s Náměstím Jacquese Cartiera. Stojí na ní tři soudní paláce (Tres Palais de Justice) a Životní pojišťovna (Edificio de la Sauvegarde Cie Assurance Vie).

Za radnicí se rozkládají Martova pole (Champ de Mars), kde se v 19.století konaly vojenské přehlídky. Kdysi tady stála Montrealská pevnost a její zbytky se nyní staly součástí veřejného parku.

Malé náměstí je věnováno Jeanu Vauquelinovi, francouzskému námořnímu důstojníkovi, který se zúčastnil obléhání Louisbourgu a řady námořních bitev s Brity na řece Sv.Vavřince.

Je vůbec zvláštní, jak v této části Kanady vzdávají poctu francouzským a britským důstojníkům, kteří kdysi bojovali proti sobě. Rovněž balkón Montrealské radnice byl svědkem pěkného faux-paux. Dopustil se ho francouzský prezident Charles de Gaulle při zahájení Expa 1967. Svůj projev zakončil blahopřáním k samostatnosti nezávislému Québecu („Vive le Québec libre!“).

Opodál, na horní straně Náměstí Jacquese Cartiera, zase stojí Nelsonův sloup, který vztyčili angličtí loajalisté na vztek Francouzům. Hned po vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě nad Napoleonem.

Place Jacques Cartier je pojmenováno po průzkumníkovi, který v roce 1534 „objevil“ Kanadu pro francouzského krále. V té době zde stála palisádami obehnaná vesnice Mohawků, zvaná Hochelaga.

Toto místo původně sloužilo jako tržiště. Náměstí zde bylo zřízeno v 19.století v souvislosti se stavbou soudního dvora a radnice.

Sousední parčík nese jméno Jerome Le Royera de la Dauversiére, který v roce 1639 zřídil na ostrově první římsko-katolickou misii. Osada se původně jmenovala Ville-Marie.

Chateau Ramezay pochází z roku 1705. Je to jedna z nejstarších staveb v Montrealu. Dnes je z něj muzeum.

Marché Bonsecours, dlouhá budova s kopulí, býval hlavní montrealskou tržnicí. Byl postaven v polovině 19.století v tehdy módním neoklasickém stylu a v letech 1847 až 1878 sloužil rovněž jako sídlo radnice.

Kaple Notre-Dame de Bon-Secours je jedním z nejstarších svatostánků v Montrealu. Byla postavena v roce 1771 na zbytcích dřívější kaple a dodnes patří mezi Montrealci k nejoblíbenějším.

Večer jsme se vrátili na Place Jacques Cartier, který se mezitím zaplnil malíři a všelijakými kejklíři. Dali jsme si kanadský steak, místní pivo ze džbánku a po něm vynikající zmrzlinu. Tedy ti, kdo na to měli žaludek a dostatečně rychlé nohy…


Montreal, Québec

(Pondělí, 14.května 2012)


Olympijský areál, kde probíhaly LOH v roce 1976, se nachází severovýchodně od Montrealu. Dominuje mu Hlavní olympijský stadión, kde se stále hraje baseball a konají rockové koncerty.

Charakteristickou šikmou věž, která je chloubou moderní architektury, však sportovci neviděli. V době Olympiády jim trčely nad hlavami jen dráty konstrukce. Věž byla dokončena o 11 let později.

Velodrom, na kterém získal zlato Anton Tkáč, byl přeměněn v Biodome, tedy jakési ekologické muzeum.


Québec

(Pondělí, 14.května 2012)


Bazilika sv.Anny de Beaupré (Ste-Anne de Beaupré) je nejposvátnějším místem provincie Québec. Zároveň je to vůbec nejstarší poutní místo v Severní Americe. Už od roku 1658 sem chodí věřící uctívat sv.Annu, babičku Ježíška a patronku Québecu. Momentálně je to každý rok kolem milionu lidí.

Kostel byl postaven v letech 1823-63 na místě původní kaple ze 17.století, která sloužila bretaňským námořníkům. V roce 1876 byl povýšen na baziliku. První chrám zničil oheň roku 1922, stavba toho současného začala v následujícím roce a vzorem se mu staly velké římské katedrály. Třpytivé mozaiky a 240 vitrážových oken zobrazuje scény ze života sv.Anny.

V podzemí se nachází Kaple neposkvrněného početí (Imaculate Conception Chapel). Malby se tentokrát více věnují misijní činnosti svatých mezi indiány. Pieta je replikou Michelangelova díla.

Soutěsku sv.Anny (Canyon Ste-Anne) vymlela v horách Kanadského štítu stejnojmenná řeka. Sainte Anne du Nord je krátká, ale divoká. Indiáni jí říkali Mestachibo, tedy „řeka, která má mnoho změn“.
Stejně tak se jmenuje první ze tří visutých mostů, vybudovaných nad vodní kaskádou. Vodopády jsou vysoké 74 metrů, což je o 20 metrů víc než Niagara. Nejnebezpečněji vypadá prostřední lávka, dlouhá 60 metrů.

Řeka sv.Anny je napájena více než 30 jezery a jezírky, ve městě Beaupré se po 90 kilometrech vlévá do řeky Sv.Vavřince. Voda má hnědou barvu, což je způsobeno kyselinami, které do ní stékají spoustou pramínků z lesního humusu.
Obří kotel (Giant’s Caldron) je největší z děr, které voda vymlela. Má 15 metrů v průměru a hluboký je nejméně 8 metrů.

Pár kilometrů východně od Québecu leží ostrov Orléans (Ile d’Orléans). Je to místo jednoho z prvních osídlení v Novém světě, tzv. „kolébka francouzské civilizace v severní Americe“. Jacques Cartier sem připlul l.p.1535.

Před jediným mostem na ostrov Orléans se nachází vodopády Montmorency. Vodopády jsou vysoké 83 metrů, tedy opět vyšší než Niagara.

Večer se konečně dostáváme do samotného města Québec a po krátké procházce centrem se vydáváme opět k vodopádům Montmorency.

Vodopády Montmorency byly osvětleny v roce 2008 při příležitosti oslav 400.výročí založení města Québec.


Québec City, Québec

(Úterý, 15.května 2012)


Québec City není moc oblíbené jméno, přesnější je Ville de Québec, protože je hlavním městem frankofonní provincie a s anglickými nápisy se tady prakticky nesetkáte. Pojmenování Québec vychází z indiánského označení „kraj, kde se zužuje řeka“. Tím mysleli samozřejmě řeku Sv.Vavřince.

Město Québec založil v roce 1608 vyslanec francouzského krále Samuel de Champlain poblíž osady Irokézů. Původně se jednalo o dva sruby a sklad bobřích kožešin. Jenže v roce 1665 už tady bydlelo 550 lidí v 70 domech a území bylo přejmenováno na Novou Francii.
V současné době má Québec přes 500.000 obyvatel. Staré město (Vieux-Québec) se dělí na horní a dolní část. Horní město je ohraničeno hradbami. Středověká síť uliček se sbíhá na Place d’Armes, kde stojí socha Samuela de Champlaina, památník UNESCO a horní stanice lanovky.

Symbolem Québecu je luxusní historický hotel Chateau Frontenac, pocházející z roku 1893. Z terasy Dufferin (Terrasse Dufferin) se naskýtá pohled na Dolní město, rozkládající se u řeky.

Obelisk v parku byl vztyčen na počest generála Wolfa, který obléhal Québec a měl značný podíl na vítězství Britů v sedmileté válce. Opět jsme tedy svědky jisté schizofrenie - památníky oslavují jak francouzské vlastence, tak jejich britské protivníky.

Námořní poručík Pierre Dugua de Mons, jehož busta stojí před citadelou, kolonizoval počátkem 17.století zdejší území pro francouzského krále Jiřího IV. Samuel de Champlain na první mapě nové Francie dokonce označil tento vršek jako Mont du Gas.

Quebecká citadela (La Citadelle de Québec), stojící na vršku Diamantového mysu (Cap Diamond), je unikátní vojenské dílo, často nazývané „Gibraltar severní Ameriky“.

Původně ji postavili Francouzi na přelomu 17. a 18.století, na pevnost ale stále útočili Angličané. Rozhodující bitva proběhla 13.září 1759 na Abrahámových polích a netrvala ani 20 minut. Francie však díky ní ztratila nejen město Québec, ale brzy také celou kolonii.
Pevnost potom Britové přestavěli, aby je chránila nejen před cizími nepřáteli, ale také před vzpourou ve vlastním městě. Proto má tvar hvězdy a výhled na 360 stupňů.

Francouzští obyvatelé se cítili zrazeni svým králem a Britům se nakonec pomstili tím, že rodili stále víc malých Frantíků. Říká se tomu „pomsta z kolébky“. Jedna rodina měla 12-15 dětí a většina obyvatel Québecu dodnes mluví francouzsky.

Citadela je kombinací různých stylů. Stará prachárna (1750) a opevnění Diamantového mysu (1693) byly postaveny ještě za francouzského režimu. Britové je zapracovali do své pevnosti, vybudované mezi roky 1820 a 1850. A aby to nebylo málo, momentálně zde sídlí německá posádka (takže prohlídka je možná pouze s průvodcem).

Horní město je obehnáno zachovalými hradbami, které značnou měrou přispěly k zápisu Québecu na seznam UNESCO. Na Parlamentní vrch můžeme projít Branou sv.Ludvíka (Porte Saint Louis).

Klášter uršulinek (Monastére des Ursulines) založila v roce 1639 sestra Marie de l’Incarnation, která připlula se dvěma uršulinkami do Québecu, aby se věnovala vzdělávání zdejších dívek. Na současném místě stojí klášter od roku 1642 a za celou tu dobu se jeho dveře nezavřely. Dnes studuje v klášterní škole asi 500 dívek a věnuje se jim 57 uršulinek.

Z výstavy v klášterním muzeu je patrné, že dívky měly na svou dobu dost pokrokové pomůcky. Marie de l’Incarnation taky pochopila význam misijní činnosti v rodném jazyce a sestavila první indiánský slovník.

Kaple uršulinek (Chapelle des Ursulines) je považována za jednu z nejhezčích ukázek řezbářské práce v Kanadě. Soubor pozlacených dřevěných sošek vytvořil Pierre-Noël Levasseur pro první kapli v roce 1723, zlacení prováděly samotné uršulinky.

Pěkný je vyřezávaný anděl s trumpetou na kazatelně, mezi nejvzácnější patří tři sochy na hlavním oltáři - sv.Augustýn (kazatel lásky, se srdcem v pravé ruce), sv.Josef (ochránce Nové Francie, se svatým dítětem) a sv.Uršula (patronka uršulinek, s korunou, myrtou a šípem, který probodl její tělo).

V oratoriu Marie de l’Incarnation stojí granitový sarkofág. Socha zobrazuje Marii jako „matku kanadského kostela“, což lze chápat jako „matku všech kanadských věřících“.

Katedrála sv.Trojice (Cathedral of Holy Trinity) je anglikánská. Za zakladatele anglikánské církve v Kanadě je považován biskup Jacob Mountain, který přistál v Québecu v roce 1793. Krátce poté požádal krále Jiřího III. o povolení ke stavbě katedrálního chrámu.

Stavba první anglikánské katedrály mimo území Britských ostrovů byla zahájena v roce 1800 a trvala 4 roky. Zvonice je vysoká 47 metrů. Královská lavice, potažená královskou modří, je určena pouze pro vládnoucího monarchu nebo jeho zástupce, což je generální guvernér Kanady.

Přicházíme na Radniční náměstí (Place de l’Hotel de Ville). Památník v parku je věnován kardinálu Taschereau, který sloužil jako quebecký arcibiskup a jako první kanadský kardinál se stal členem kardinálského kolegia.

Z náměstí nelze přehlédnout ani Price Building, jeden z nejstarších mrakodrapů v Kanadě. Byl otevřen v roce 1931, je vysoký 82 metrů a v současné době slouží jako rezidence premiéra Québecu.

Bazilika Notre-Dame de Québec (Basilique-Cathédrale Notre-Dame de Québec) je první katolickou katedrálou v Kanadě. Původně byla postavena v roce 1647 a vysvětil ji biskup Francois de Laval. Přestože byla dvakrát zničena požárem, byla vždy obnovena na původních základech podle originálních plánů.

Hlavní oltář je miniaturní replikou oltáře z Baziliky sv.Petra v Římě. Dřevořezby jsou pokryty zlatými listy. Rovněž baldachýn je mistrovským dílem Francoisa Baillairgého z konce 18.století. Problém úzké svatyně vyřešil tím, že tradiční sloupy, držící konstrukci, nahradil karyatidami. Tato unikátní struktura se pak stala vzorem pro řadu farních kostelů v Quebecké provincii.

Kazatelna, kurátorská lavice a některé kaple jsou rovněž prací Baillairgérovic rodiny. V pohřební kapli je uloženo tělo monsieura Lavala. Francois de Laval byl prvním quebeckým biskupem, v roce 1980 ho papež Jan Pavel II. prohlásil za svatého.

Nejstarším kouskem v katedrále je Svatá lampa, kterou daroval biskupovi Lavalovi král Ludvík XIV. Najdeme ji v pravé uličce před oltářem sv.Rodiny.

Quebecký seminář (Séminaire de Québec) založil biskup Laval v roce 1663. Jeho cílem bylo vychovávat kněze, hlásat evangelium a spravovat farnost. Malý seminář se postupně rozrostl v rozlehlý areál, v němž dnes sídlí Lavalova univerzita (Université Laval) a Muzeum francouzské Ameriky.

Muzeum francouzské Ameriky (Musée de l’Amérique francaise) je jedním z nejstarších v Kanadě. Bylo založeno v roce 1806. Muzeum popisuje zrození francouzské kultury v severní Americe.

Součástí komplexu je rovněž Seminární kaple (nyní Muzejní kaple). První kaple na tomto místě stála už v roce 1750. Po požáru byla roku 1898 přebudována podle plánů Josepha Ferdinanda Peachyho. Zdi, strop a sloupy jsou z pomalovaných ocelových plátů, čímž je budova chráněna proti požáru a zároveň odpovídá tehdy modernímu stylu. Empírový interiér ukrývá největší sbírku svatých relikvií v Kanadě.

Monument biskupa Lavala byl vztyčen v roce 1908 na počest 200.výročí úmrtí zakladatele církve v Nové Francii. Postavy hledí do parku Montmorency, kde stál první biskupský palác.
Scházíme do Dolního města. Rue du Petit-Champlain je nejstarší ulicí, kde bydleli kupci a obchodníci s kožešinami. Vede podél hradeb dolů a dnes tady mají sídlo řemeslníci, umělecké obchůdky, galerie a kavárny.

Dolní město zaplňují francouzské domy. Typickým příkladem je Maison Chevalier.

Nejromantičtějším náměstím je Place Royale, rozkládající se v místě prvního osídlení Québecu. Přesně tam, kde Samuel de Champlain postavil v roce 1608 svou l’Abitation.

Notre-Dame des Victoires je nejstarším kamenným kostelem v severní Americe. V roce 1688 začala výstavba kaple, která měla sloužit obyvatelům Dolního města. Původně byla zasvěcena Ježíškovi. V roce 1690 byla přejmenována na počest vyhnání britských lodí guvernérem Frontenacem na Notre-Dame de la Victoire (Notre-Dame Vítězství) a po dalších úspěších na Notre-Dame des Victoires (Vítězství v množném čísle).

Nakonec se však britské koule kostelu stejně nevyhnuly a při obléhání Québecu v roce 1759 byl zničen vojsky generála Wolfa. Rekonstrukci zahájil v roce 1763 Jean Baillairgé.

Muzeum civilizace (Musée de la Civilisation) má pěknou budovu, připomínající Národní galerii v Ottawě (jejím autorem je rovněž Moshe Safdie). Uvnitř však stojí za vidění pouze výstava prvních národů.
Jinak se jedná o dočasné exhibice všeho možného (od klobouků až k samurajům), rozlehlé prostory zejí prázdnotou a u interaktivních obrazovek se střídají děti, které na chvíli vstaly od svých domácích počítačů.


Cambridge, Massachusetts

(Středa, 16.května 2012)


Po rozhovoru s poněkud zmateným celníkem jsme včera opět překročili hranice do USA a přes státy Vermont a New Hampshire se dostali do Massachusetts. Zelenou krajinu Nové Anglie, která měla být konečně zpestřením po nudných dálnicích, jsme si ale díky lijáku moc neužili.

Oblast se nazývá Nová Anglie (New England), protože se tady poprvé vylodili osadníci z Anglie, tzv Otcové poutníci. Vypluli lodí Mayflower z anglického přístavu Plymouth dne 6.září 1620. Plavba trvala 66 dní, bylo jich celkem 120 a přesně tolik jich taky doplulo (1 během plavby zemřel, 1 se narodil).

Cambridge někdo ani nepovažuje za samostatné město (přestože má svoje směrovací číslo), ale pouze za předměstí Bostonu, ležící na druhé straně řeky Charles. V každém případě je Cambridge stejně jako její britská jmenovkyně sídlem velice prestižní univerzity.

Harvardova univerzita byla založena v roce 1636, jako nejstarší univerzita v USA. Nejdéle sloužící stavbou na Harvardském dvoře (Harvard Yard) je Massachusetts Hall, postavená v roce 1720.

Před Univerzitní halou (University Hall) stojí socha zakladatele Johna Harvarda s hodně ohmatanou špičkou levé nohy. Mezi studenty totiž panuje tradice, že kdo chce dostudovat, musí si ji pohladit.

S datem založení univerzity je to ale trochu zmatené. Oficiální prameny udávají 1636, na soše je uveden letopočet 1638. Na vlaječkách všude kolem čteme 375 let, což je přesně uprostřed.

Dnes má univerzitní areál 400 budov a ze všech největší je Widenerova knihovna (Widener Library). Prvních 400 knih věnoval John Harvard, dnes čítá 3 miliony svazků. Bez průkazky se dovnitř ale nedostaneme.

Za plotem a silnicí se nachází ještě několik Harvardských muzeí umění a Pamětní síň (Memorial Hall), která byla otevřena v roce 1878. Tato multifunkční hala je určená k pořádání promocí, slavnostních shromáždění a dalších divadelních představení. Kdyby to někoho moc rozpálilo, na křižovatce má sídlo Vrchní hasičská zbrojnice.


Boston, Massachusetts

(Středa, 16.května 2012)


Boston leží v ploché krajině při ústí řeky Charles do Atlantického oceánu. Téměř polovinu rozlohy zabírají vodní plochy (106 km2). Původní pahorky byly z velké části odbagrovány kvůli zaplnění močálů a mělčin, na nichž vyrostla podstatná část nynějšího centra.

Jen Beacon Hill, nejmenší ze tří původních kopců, zůstal jako historická rezervace zčásti zachován (odbagrována byla asi polovina) a stal se oblíbenou rezidenční čtvrtí. Stojí zde i budova Massachusettského parlamentu (Massachusetts State House),

Massachusetts State House vyrostl na místě, které sloužilo Johnu Hancockovi jako pastvina pro krávy. Byl dokončen v roce 1798. Kopule byla původně dřevěná, později ji Paul Revere pokryl mědí a teprve od roku 1874 ji zdobí zlaté pláty.

Boston založil roku 1630 puritánský právník John Winthrop, následován tisícovkou poutníků na 11 lodích. Dnes má 600.000 obyvatel a je hlavním městem státu Massachusetts.
Především je však Boston spojen s počátkem války za nezávislost. Daně na čaj způsobily v roce 1773 velké demonstrace a bostonští patrioti, převlečení za Mohawky, obsadili tři lodě Britské východoindické společnosti a jejich náklad naházeli do vody. Říká se tomu „bostonské pití čaje“.

Procházku po stopách revoluce, zvanou Cesta ke svobodě (Freedom Trail) začínáme v parku Boston Common. Boston Common je jednou z 9 velkých zelených ploch ve městě a vznikl už v roce 1634.

Park Street Church byl založen v roce 1809 a jeho 66 metrů vysoká věž byla dlouhou dobu nejvýraznějším bodem v krajině. Kostelní hřbitov (Granary Burying Ground) je jedním z nejstarších v USA a je na něm pohřbena řada významných Američanů včetně obětí Bostonského masakru a známých hrdinů revoluce - John Hancock, Paul Revere, Samuel Adams. Ústřední místo zabírá hrobka rodiny Franklinových, samotný Benjamin Franklin v ní ale není, jeho hrob se nachází ve Philadelphii.

Pokračujeme po Tremont Street kolem baptistického chrámu až ke Královské kapli. Královskou kapli (King’s Chapel) dal postavit v roce 1686 královský guvernér na městském pohřebišti, protože mu nikdo nechtěl prodat pozemek na stavbu nepuritánského kostela.

První kaple byla malý svatostánek, který používali úředníci, zajišťující v Bostonu prosazování britských zákonů. V roce 1749 však stavba byla už příliš malá pro církevní shromáždění, proto vznikl současný kostel. Zajímavostí je vitrážové okno za hlavním oltářem, zakryté okenicí. Otevírá se pouze o Velikonocích.

Nejznámějším mužem, pohřbeným na zdejším hřbitově, je John Winthrop, zakladatel Bostonu a první massachusettský guvernér.

Před Starou radnicí (Old City Hall) stojí sochy Benjamina Franklina, který v této ulici navštěvoval Bostonskou latinskou školu, a starosty Quincyho, který dal ve městě konečně postavit velkou tržnici.

Old Corner Bookstore je nejstarším knihkupectví v USA. Dům byl postaven v roce 1712 jako lékárna. Knihkupectví a nakladatelství zde bylo zřízeno v roce 1829 a v polovině 19.století se stalo mekkou americké literatury. O úctě Američanů k památkám svědčí to, že dnes je z něj mexický fastfood.

Old South Meeting House je jednou z nejstarších budov ve městě, s výraznými prvky gregoriánské architektury, což jsou zdi z červených cihel a oblouková okna.

Původně to byl Jižní kostel (Old South Church). Postaven v roce 1729, jako puritánský chrám zbožnosti fungoval až do roku 1872. Protože zde byly největší prostory v koloniálním Bostonu, shromáždilo se tady 16.prosince 1773 na 5.000 naštvaných kolonistů, aby protestovali proti zavedení britských daní na čaj. Přímo odtud pak vyrazili do přístavu na čajovou party.

V roce 1876 byl dům určen k demolici. Starý jižní však přečkal díky hrdinnému úsilí bostonských občanů a byl zachován jako národní památka. Dnes je z něj muzeum.

Další ukázku preferencí amerických hodnot najdeme na Post Office Square. Na jeho jižní straně stojí budova ve stylu art-decco, známá jako Verizon Building nebo Bell Atlantic Building. V jejím lobby byl murál „Telefonisté a telefonistky v práci“ na počest vynálezce telefonu Alexandera Grahama Bella, který měl v těchto místech svoji laboratoř. Dokud byla budova sídlem telefonních společností, bylo v ní aspoň malé muzeum telefonů. Banka, které nyní patří, muzeum zrušila a obraz zabílila (TD Ameritrade Bank).
Pokračujeme stejnou cestou, jako kdysi dav kolonistů s heslem „Žádné daně na čaj!“. Do bostonského přístavu, kde Samuel Adams dal tajný signál ke svržení 342 beden do vody.

Nyní se na místě „pití čaje“ nachází Muzeum čajových lodí (Boston Tea Party Ships & Museum). Lodě se však právě restaurují a muzeum otevírá přibližně za měsíc. Zatím můžeme spatřit aspoň Beaver, která už je na svém místě.

Old State House se jakožto sídlo britské koloniální vlády stal centrem klíčových událostí americké revoluce. Byl postaven v roce 1713 na místě bývalé dřevěné radnice, která shořela.

Na náměstí před ním se 5.května 1770 odehrál Bostonský masakr, při němž britští vojáci stříleli do povykujícího davu. Obětí bylo sice „jenom“ pět, z dnešního pohledu lze ale tuto událost považovat za startovní výstřel odporu kolonistů vůči britské nadvládě. Místo Bostonského masakru nyní označuje kamenný kruh na chodníku.

Dalším důležitým bodem je bílý balkón, z něhož 18.července 1776 přečetl plukovník Thomas Crafts poprvé Deklaraci nezávislosti. Lev a jednorožec nad ním byly jakožto symboly anglické koruny odstraněny, později zase vráceny.

Faneuil Hall sloužila jako tržnice a shromažďovací hala. Založil ji v roce 1742 bostonský měšťan Peter Faneuil a říká se jí „kolébka svobody“. Před budovou stojí socha Samuela Adamse, který stál v čele skupiny, jež dovedla Ameriku k nezávislosti.

Jako symbol dobrý, jako tržnice byla však Faneuil Hall už nedostačující. Pořádnou velkou tržní halu dal v Bostonu postavit až starosta Josiah Quincy ve 20.letech 19.století. Protože za to nechtěl žádné peníze, byla po něm aspoň pojmenována.

Památník holocaustu (Boston Holocaust Memorial) byl vybudován v roce 1995 na památku židů, zabitých v průběhu holocaustu. Šest skleněných věží, vypouštějících bílý kouř, symbolizuje plynové komory. Pojmenovány jsou podle polských koncentračních táborů (Majdanek, Chelmno, Sobibor, Treblinka, Belzec a Auschwitz-Birkenau).

Názvem Blackstone Block se označuje blok dochovaných domů z počátku 18.století na Union Street. Nejstarší je hotel Duke of Chartres z roku 1714 (možná dokonce 1704). V letech 1796-8 zde žil v exilu francouzský král Ludvík Filip a od roku 1826 je tady rybí restaurace Union Oyster House, podle nápisu nejstarší restaurace v USA.

Ještě starší je sousední taverna Bell in Hand (Zvoneček v ruce), která nese na štítě letopočet 1795. Je to nejstarší hospoda ve Spojených státech a tím pádem taky nejlepší místo, kde si dát Samuela Adamse. Jméno tohoto oblíbeného revolucionáře totiž nese hodně hořký bostonský ležák, zřejmě nejlepší pivo v celé Americe.

Paul Revere House pochází z roku 1680, je to tedy nejstarší dochovaná stavba v Bostonu. Stříbrotepec Paul Revere koupil tento měšťanský dům v roce 1770 a žil tady se svou rodinou v době, kdy podnikl slavnou noční jízdu se zprávou o chystaném britském pochodu na Lexington a Concord (v noci z 18. na 19.dubna 1775).

V Bostonu se narodili 4 američtí prezidenti, včetně J.F.Kennedyho. Rodina Kennedyů měla úzký vztah ke kostelu sv.Štěpána (St.Stephen’s Church) na Hanover Street. Byl postaven jako kongregační farní kostel ještě před revolucí a mezi lidmi se mu říkalo „Nový severní“. V roce 1890 tady byla pokřtěna Rose Fitzgeraldová a roku 1995 proběhl její pohřební obřad. Jak je vidět, svoje syny o hodně let přežila.

Jezdecká socha na mallu zachycuje Paula Revera, kterak spěchá se svým varováním k revolucionářům. Děti se dnes ve škole učí zpaměti básničku Paul Revere’s Ride (Jízda Paula Revera), ve které se vyskytuje i jméno za ním stojícího kostela.

Old North Church (Starý severní kostel) je nejstarším kostelem v Bostonu. Byl postaven v roce 1723 a stále je to aktivní episkopální chrám.

Večer 18.dubna 1775 vylezl kostelník Robert Newman na jeho věž, aby tam zavěsil dvě lampy jako signál Paula Revera, že Britové mašírují do Lexingtonu, aby zajali Samuela Adamse a Johna Hancocka.

Přes Park Kryštofa Kolumba se vracíme do bostonského přístavu. Není to ovšem ani kvůli kinu IMAX ani kvůli Akváriu Nové Anglie (New Engand Aquarium). To už má stejně zavřeno.
Long Wharf, na němž stojí blok starých celních budov, je nejstarším bostonským molem. Bylo vybudováno v roce 1710 a v koloniální době to bylo nejdůležitější spojení města se zbytkem světa. Britské jednotky po něm mašírovaly, když v roce 1768 okupovaly Boston a opět v roce 1776, když se vrátily.

V roce 1790 tady přistála Columbia po své úspěšné plavbě do Orientu, kde američtí obchodníci poprvé vyměnili kožešiny za čínské zboží, a v roce 1819 vyplula briga Thaddeus s prvními misionáři na Havajské ostrovy.

Bostonská Cesta svobody (Freedom Trail) končí až ve čtvrti Charlestown na druhém břehu řeky, u Bunker Hill Monumentu.

Tento 68 metrů vysoký žulový obelisk stojí na místě, kde 17.června 1775 proběhla první bitva špatně vyzbrojených kolonistů proti silné britské armádě. Plukovník William Prescott se za této situace proslavil rozkazem „Nestřílejte, dokud neuvidíte bělmo jejich očí“.

Chtěl tím svým vojákům říct, že mají střílet na krátkou vzdálenost a zbytečně neplýtvat municí. Tuto bitvu sice kolonisté prohráli, Britové však ztratili téměř polovinu svých mužů a definitivně se přesvědčili o tom, že to Američané se svým bojem za nezávislost myslí vážně a že už se nejedná o žádnou malou vzpouru.


Providence, Rhode Island

(Čtvrtek, 17.května 2012)


Providence je hlavním městem Rhode Islandu, nejmenšího státu unie. Navíc to vůbec není ostrov. Jméno vzniklo pravděpodobně tak, že objeviteli Giovanni da Verrazzanovi se líbilo pobřeží, které mu připomínalo řecký Rhodos. Ostatně i dnes je toto místo oblíbeným cílem amerických dovolenkářů.

Rhode Island byl první kolonií, která vyhlásila nezávislost na britské vládě - 5.května 1776, tedy dva měsíce před oficiálním přijetím Deklarace nezávislosti.

Parlament Rhode Islandu (Rhode Island State House) byl postaven u paty Smithovy hory na přelomu 19. a 20.století a pochopitelně patří taky k těm nejmenším.

Waterplace Park byl vybudován na břehu řeky Woonasquatucket, která měří pouhých 25 kilometrů a patří k nejkratší americkým tokům. V řeči Algonkianů to znamená „tam, kde končí slaná voda“.


9/11 Memorial, New York

(Čtvrtek, 17. května 2012)


Vrátili jsme se do New Yorku. Během 14 dní, co jsme byli pryč, nám Klára přes internet zajistila návštěvu Památníku 11.září (9/11 Memorial). Památník se nachází na ploše bývalého World Trade Centra a nové budovy se staví na jeho okraji (konkrétně Freedom Tower bude stát na místě bývalé „šestky“).

9/11 Memorial byl otevřen v září loňského roku. Původní místo Dvojčat bude zřejmě v budoucnu otevřeným náměstím, nyní je však možno jej navštívit pouze po předchozí rezervaci a bezpečnostní prohlídce. Dva bazény kopírují půdorys věží č.1 a 2. Desetimetrová vodní kaskáda je nejrozsáhlejší v zemi. Do parapetů je vyryto 2.983 jmen obětí teroristických útoků z 11.září 2001 a 26.února 1993.

Hned za severním bazénem vyrůstá 1WTC. Bude vysoká 1776 stop (541 metrů) a bude nejvyšší budovou USA. Východně od jižního bazénu se staví 4WTC, která bude mít 72 pater a výšku 977 stop (298 metrů).

V těsné blízkosti World Trade Centra se nachází Kaple sv.Pavla (St.Paul’s Chapel), což je nejstarší kostel na Manhattanu. Byla postavena v roce 1766, v dubnu 1789 se tady konala inaugurační mše prezidenta George Washingtona. Kaple jako zázrakem přežila několik požárů a také teroristické útoky na Dvojčata. V září 2001 posloužila dokonce jako základna záchranářům, na plot lidé vyvěšovali fotografie pohřešovaných příbuzných.

Záchranářům a obětem je také věnována právě dnes otevřená výstava. Dokumenty, fotografie a části hasičské výstroje doplňují kondolence ze všech částí světa.

Zvon naděje (Bell of Hope) daroval městu New York londýnský starosta v roce 2002. Rozeznívá se vždy 11.září. Zvon byl ulit ve Whitechapel Bell Foundry v Londýně, odkud pochází rovněž Zvon svobody a Big Ben.


Jersey City, New Jersey

(Čtvrtek, 17. května 2012)


Vzhledem k dopravním zácpám jsme dnes nejeli až do New Yorku, ale zaparkovali na protějším břehu řeky Hudson, tedy ve městě Jersey City. Na místo World Trade Centra jsme se pak dopravili podzemní dráhou PATH.

Jersey City má téměř 250.000 obyvatel a je to druhé největší město ve státě New Jersey.

Na Burzovním náměstí (Exchange Place) stojí památník obětem Katyňského masakru v roce 1940. Plakety ovšem připomínají také Poláky, poslané Stalinem na Sibiř, a později byla doplněna rovněž P.Marie, ochraňující oběti teroristických útoků na Dvojčata.

Z jerseyského mola se naskýtá nádherný pohled na panoráma jižního Manhattanu. Tentokrát ovšem s naprosto čistou oblohou. Škoda, že jsme takové počasí neměli první den…


Fotoalbum (U.S.A.)

Fotoalbum (Kanada)


Na začátek textuCestopisyDomů