Dover

(Úterý, 12.července 2011)
Kent

Doveru se říká „brána do Anglie“. Nejen kvůli trajektům, které sem připlouvají z Francie a Belgie. Majestátní bílé křídové útesy fascinovaly už staré Římany, kteří proto začali zemi říkat Albion, doslova „země bílých útesů“.

Lamanšský průliv je dlouhý 350 km, jeho šířka se pohybuje od 34 do 240 kilometrů. La Manche je samozřejmě francouzské pojmenování, Angličané mu říkají Anglický kanál (English Channel) nebo prostě jenom Kanál (The Channel).

Ještě před koncem poslední doby ledové se přitom dalo přejít na Britský ostrov suchou nohou. Kanál se vytvořil přibližně před 10.000 lety.

Náš trajekt z Calais do Doveru pluje v jednom z nejužších míst, vzdálenost 36 km překoná asi za 1 hodinu.

Dover patří do hrabství Kent, kterému se říká „zahrada Anglie“. Doverský hrad pochází ze 12.století z doby Jindřicha II., otce Richarda Lví srdce. Stojí na místě majáku, který postavili Římané, aby naváděl legionářské lodě, připlouvající z Galie.

Hrad má velké podzemní prostory, které byly využity rovněž za druhé světové války. V roce 1940 se odsud řídila záchranná operace, během níž bylo evakuováno téměř 350.000 vojáků z francouzského Dunkerque. Churchill ji označil za „dunkerský zázrak“.

Winchelsea

(Úterý, 12.července 2011)
East Sussex

Na rozdíl od většiny aut a autobusů, které míří přímo do Londýna, my sjíždíme na silnici, vedoucí podél jihovýchodního pobřeží Britského ostrova.

Zdejší přístavní městečka mají většinou oblázkovou pláž a půvabná mola, vyčnívající daleko do moře. I když některá z nich by už potřebovala pořádnou opravu.

Winchelsea leží přibližně 60 kilometrů od Doveru, v hrabství Východní Sussex. Je to malé, ale historicky důležité městečko.

S Doverem má společné to, že obě místa patřila ve středověku do sdružení, zvaného Cinque Ports, tedy doslova „pět měst“. I když se později rozrostlo na sedm, pojmenování mu už zůstalo a víceméně existuje dodnes. Společenství dodávalo lodě anglickému království a položilo základy Královského námořnictva.

Z dnešního pohledu nám může připadat zvláštní, že Winchelsea leží na kopci. Ve středověku to však bylo přístavní město. Když ho bouře téměř zničily, dal koncem 13.století král Eduard I. příkaz, aby nové bylo postaveno na blízkém kopečku. Proto je nyní kus od pobřeží.

Winchelsea je tím pádem prvním plánovitě postaveným britským městem. Má doslova „design podle pravítka“.

Farní kostel je zasvěcen sv.Tomáši Becketovi. Arcibiskup Thomas Becket byl lordem kancléřem a osobním přítelem Jindřicha II. Ve sporu mezi králem a církví se však postavil proti němu a byl zavražděn v katedrále v Canterbury.

Jádro kostela se zachovalo v původní podobě dodnes, zbytek vypálili Francouzi.

V roce 1066 se na zdejším pobřeží vylodil normanský vévoda Vilém a v bitvě u Hastingsu porazil anglosaské vojsko. Od té doby se mu říká Vilém Dobyvatel a stal se prvním normanským panovníkem na anglickém trůnu.

Beachy Head

(Úterý, 12.července 2011)
East Sussex

Bílé křídové útesy nejsou pouze u Doveru, ale pokrývají téměř celé jihovýchodní pobřeží Anglie.

Nejmalebnější je oblast Beachy Head, nacházející se poblíž lázeňského města Eastbourne. Útesy zde dosahují výšky až 200 metrů.

Bílá skála, trčící rovně vzhůru nad majákem, je vysoká 165 metrů. Maják pochází z roku 1902. Jak naznačují křížky, je to také oblíbené místo sebevrahů.

Eastbourne jsou přímořské klimatické lázně, které dnes mají přes 80.000 obyvatel. Ještě koncem 18.století to přitom byla malá rybářská vesnička. Rozrostla se za napoleonských válek, kdy bylo třeba vojensky zabezpečit britské pobřeží. Vojáci si sem pozvali svoje ženy, kterým se tu zalíbilo. Móda lázní pak vyvrcholila ve viktoriánské éře.

Brighton

(Úterý, 12.července 2011)
East Sussex

Brighton je považován za centrum anglické riviéry. Díky zdejším oblázkovým plážím a snadné dostupnosti se stal oblíbeným výletním místem britské smetánky. Žil tady například herec Laurence Olivier.

Koupání v moři se stalo populárním ve druhé polovině 18.století. Jeho propagátorem byl také princ z Walesu, pozdější král Jiří IV. Ten si tady dokonce se svou milenkou Marií Fitzherbertovou vybudoval luxusní Královský pavilón, kde pobýval víc času než na panovnickém dvoře v Londýně.

Marie Fitzherbertová se stala královou ženou, protože to však byla katolička, nebyl v protestantské Anglii jejich sňatek uznán a Jiří IV. byl přinucen vzít si Karolínu Brunšvickou, kterou nenáviděl.

Většinu času proto trávil v hostinách a radovánkách na svém brightonském sídle, což se podepsalo na jeho zdraví. V každé místnosti bylo několik lenošek, na nichž si mohl tlustý král odpočinout.

Královský pavilón (Royal Pavilion) je zvenku indický, zevnitř čínský. Nejsou to ovšem jediné dva styly, které se v jeho výzdobě projevují. Kvůli přemrštěné všehochuti si jej proto ani další panovníci moc neoblíbili a královna Viktorie nakonec věnovala palác městu Brighton a sama raději trávila víkendy na nedalekém ostrově Wight (Isle of Wight).

Brighton má dnes 150.000 obyvatel. Starou atmosféru můžeme nasát v uličkách čtvrti Lanes, plné starožitnických krámků.

Nejznámější a nejdražší hotely najdeme samozřejmě na nábřeží (Queens Hotel, Old Ship Hotel), kde také vybíhá do moře symbol Brightonu - viktoriánské molo z roku 1899. Dnes jsou na něm umístěny zábavní atrakce a v několika stáncích si můžete dopřát tradiční Fish & Chips.

Arundel

(Úterý, 12.července 2011)
West Sussex

Arundel leží pouhých 30 kilometrů od Brightonu, i když je to už hrabství Západní Sussex. Tento hrad si zahrál v několika filmech a stále je sídlem vévodů z Norfolku. I když je v soukromých rukou, pro veřejnost má otevřeno už víc jak 200 let.

Arundel založil na Vánoce roku 1067 Roger de Montgomery, jeden z nejoddanějších rytířů Viléma Dobyvatele. Ve 14.století jej rozšířili Fitzalanové a v 16.století se dostal díky sňatku do vlastnictví vévodů z Norfolku. Novogotická přestavba proběhla v 19.století.

Hrad stojí poblíž ústí řeky Arun, aby ochraňoval Sussex před útoky od moře. Je to jeden z nejdéle obývaných paláců v Anglii, vévoda z Norfolku bydlí v uzavřených křídlech. V létě se na nádvoří konají Shakespearovské slavnosti a rytířské turnaje.

Kolem ruin dominikánského převorství přicházíme do malebného městečka, které v průběhu let vyrostlo v podhradí. V současné době má 3.000 obyvatel

Portsmouth

(Středa, 13.července 2011)
Hampshire

Portsmouth je jedním z největších přístavů na jižním pobřeží. Město má 200.000 obyvatel a velmi bohatou historii.

Prohlídku začínáme ve čtvrti Southsea, která se pyšní množstvím viktoriánských domů. Z mola vidíme hrad a dvě mořské pevnosti z doby Jindřicha VIII.

Hrad pochází sice ze 16.století, hrál ale významnou úlohu také při vyloďování spojenců v Normandii. Tanky a pilířové bunkry v přilehlém parku jsou součástí expozice Muzea dne D (D-Day Museum), zvaného Muzeum vylodění.

Spinnaker Tower, stojící v portsmouthském přístavu, je nejvyšší vyhlídkou v Anglii. Věž měří 170 metrů, otevřena byla 18.října 2005. Tři vyhlídkové plošiny se nachází ve výšce 100 metrů, ta nejnižší má prosklené dno.

Pod sebou vidíme portsmouthský přístav, katedrálu a dvě kulaté věže, chránící vjezd do vnitřní zátoky. V případě nebezpečí se mezi nimi natahovaly řetězy.

V dálce lze spatřit ostrov Wight, kde měla své letní sídlo královna Viktorie (Osborne House).

Starý přístav byl přeměněn v Námořní královské muzeum, jehož největší chloubou jsou tři lodě - Warrior, Victory a Mary Rose. Warrior a Victory kotví venku, Mary Rose se nachází v klimatizované hale.

HMS Warrior je válečný křižník z roku 1860, první opancéřovaná loď Jejího Veličenstva.

Mary Rose byla pýchou Jindřicha VIII. Potopila se v roce 1545 v námořní bitvě poblíž Portsmouthu. V roce 1982 byla vytažena z bahna a zakonzervována. Proto je umístěna ve speciální hale.

HMS Victory se zúčastnila bitvy u Trafalgaru v roce 1805, v níž porazil admirál Nelson Napoleonovu flotilu, sám byl ale nešťastnou náhodou zastřelen. Jeho tělo dovezli zpátky na lodi Victory v sudu brandy.

Portsmouth je také rodištěm Charlese Dickense. Dům, kde se v roce 1812 narodil, se nachází v severní části města, poblíž místa, odkud odplouvají trajekty do Evropy. Jeho otec byl úředníkem v přístavu a malý Charles tam musel často pracovat, aby rodině vypomohl. Právě tady získal řadu předloh pro své postavy, zejména figurky ze dna společnosti.

Winchester

(Středa, 13.července 2011)
Hampshire

Winchester leží 50 kilometrů od Portsmouthu. Má 35.000 obyvatel a kdysi to bylo hlavní město království Wessex, potažmo celé Anglie.

Slavná Winchesterská katedrála (Winchester Cathedral) stojí na místě kostelíka ze 7.století. Ve druhé polovině 11.století proběhla jeho přestavba na katedrálu a výstavba biskupského sídla.

Winchesterská katedrála je nejdelší katedrálou v Anglii - měří 162 metrů. Uvnitř se nachází hrobka spisovatelky Jane Austenové (1.pol.19.st.) a vzácná křtitelnice z černého mramoru (12.st.).

Na vršku za Západní branou (Westgate) stojí Winchesterský hrad (Winchester Castle), v němž má nyní sídlo městská a oblastní rada. Budovy byly postaveny na zbytcích normanského královského sídla, zničeného Cromwellem. Nejedná se tedy o žádnou významnou památku, až na jednu výjimku - na zdi Velké síně (Great Hall) visí kulatý stůl krále Artuše.

O tom, jestli Artuš skutečně existoval nebo byl pouze legendou, vedou historikové stále spory. Nejpravděpodobnější je, že předlohou pro jeho postavu byl keltský vojevůdce, který na přelomu 5. a 6.století bojoval proti Anglosasům.

Když počátkem 5.století opustili Britské ostrovy poslední římští vojáci, začaly na zemi útočit germánské kmeny ze severní Evropy - Anglové, Sasové, Jutové, hromadně jim říkáme Anglosasové.

Původní obyvatelé Británie se bránili, nebyli však jednotní. Král Artuš sjednotil keltské kmeny a v rozhodující bitvě na vrchu Badon se jim dokonce podařilo dobyvatele na nějaký čas vytlačit.

Nastalo období míru, Artuš vystavěl bájný hrad Camelot, kde se všichni rytíři scházeli u kulatého stolu - aby nikdo nebyl v čele a všichni si byli rovni.

Winchesterský kulatý stůl je kopií, kterou nechal zhotovit koncem 13.století král Eduard I. u příležitosti rytířského turnaje. Artušovu tvář v horní části dal samozřejmě namalovat podle sebe.

Anglosasové se nakonec vrátili a ostrov dobyli. Podle nich se zemi také začalo říkat Anglie. Původní obyvatelstvo bylo vytlačeno zhruba na území dnešního Walesu.

Nastala vláda sedmi království, která ovšem zakrátko musela čelit nájezdům Vikingů. Malá království spojil až koncem 9.století Alfréd Veliký, král Wessexu, a přes značnou početní převahu Vikingy ze země vyhnal.

Alfréd Veliký je tím pádem považován za zakladatele Anglického království a jeho socha stojí na hlavní třídě ve Winchestru, srdci Wessexu.

Stonehenge

(Středa, 13.července 2011)
Wiltshire

Stonehenge je jedním z nejtajemnějších, bohužel ale také nejnavštěvovanějších, míst v celé Anglii. Romantiku narušují davy turistů a silnice, která vede hned za plotem areálu.

Stonehenge byl vytvořen kolem roku 3000 př.n.l., je tedy starší než egyptské pyramidy. Tvoří jej dva kamenné kruhy a pravděpodobně sloužil jako obřadní místo. Často bývá spojován s druidy, čaroději, kteří působili v této oblasti. Časově to však neodpovídá - druidové sem přišli teprve po roce 500 př.n.l.

Vnitřní kruh tvoří šedomodré kameny, které byly přivezeny z místa, vzdáleného 300 kilometrů od Stonehenge. Jak je stavitelé dopravovaly, zůstává stále záhadou.

Vnější sarsenové kameny pochází z pahorkatiny Downs, což je sice jen 30 kilometrů, ale zato váží 50 tun. Přeprava po řekách (jak to dělali v Egyptě) je vyloučena, protože planina Salisbury, na níž Stonehenge stojí, leží na kopečku.

Stonehenge není jedinou tajemnou stavbou na Salisburských pláních. Kromě obřadních kamenů tady narazíme také na malé kopečky, které v sobě skrývají hrobky. V mohylách byly nalezeny šperky a obětní předměty.

Salisbury

Středa, 13.července 2011
Wiltshire

Už jsme dnes viděli nejdelší anglickou katedrálu, teď si prohlédneme tu nejvyšší. Katedrála v Salisbury se začala stavět v roce 1220 a trvala bezmála 40 let.

Hlavním materiálem byl vápenec. Věž katedrály je vysoká 123 metrů. Klášterní dvůr a křížová chodba patří k největším v Británii.

Křtitelnice je moderní, byla vytvořena k 750.výročí založení města. Na kůru najdeme nejstarší kompletní soubor chórových lavic v Anglii, pochází z roku 1236.

Audleyho kaple byla postavena v roce 1524 pro věřící, kteří se modlili za duši biskupa Edmunda Audleyho.

V Kapli sv.Trojice se nachází hrobka biskupa Osmunda, která sem byla převezena z původní katedrály v Old Sarum.

V kapitulní síni je uložena kopie Magny Charty Libertatus, první listiny lidských práv a svobod, kterou vydal v roce 1215 král Jan Bezzemek. Tento dokument položil základy anglikánského práva a existuje pouze ve 4 exemplářích.

Stavba katedrály byla zahájena hned po založení města. Salisbury vzniklo na samém konci 12.století, když obyvatelé opustili původní osadu Sarum, stojící na větrném návrší. Proto se městu taky někdy říká New Sarum. V současné době má 40.000 obyvatel.

Nejstarším domem je Malmesbury House, k němuž byl počátkem 18.století přistavěn nový portál. Brána sv.Anny (St.Ann’s Gate) tvoří jeden ze vstupů do katedrálního okrsku, který se na noc zamyká.

V úzkých salisburských uličkách se dá lehce zabloudit. Záchytným bodem může být třeba Drůbeží křižovatka (Poultry Cross) - krytá drůbeží tržnice z 15.století.

Do Portsmouthu se vracíme opět kolem hradu Portchester. Tato středověká pevnost byla vystavěna na římských základech, stejně jako řada jiných v celé Anglii. Názvy, končící na „chester“, vychází z římského „castrum“ („pevnost“).

Exeter

(Čtvrtek, 14.července 2011)
Devon

Exeter je hlavním městem hrabství Devon. Většina historického centra byla bohužel zničena bombardováním za druhé světové války, protože se jednalo o hodně strategické místo. Sídlily tady mimo jiné československé stíhací perutě (310., 312., 313.).

Bombardování se naštěstí vyhnulo Exeterské katedrále, která je zasvěcena sv.Petrovi. Přesněji řečeno - byla mu zasvěcena ve středověku, později se samozřejmě stala anglikánským chrámem.

Základní kámen katedrály byl položen v roce 1112, většina stavby byla vytvořena ve 13.století ve stylu normanské gotiky. Nejskvostnější částí je západní průčelí, zdobené stovkami sošek, které navíc kdysi byly barevné.

Strop pokrývá souvislá klenba, táhnoucí se v délce 96 metrů přes celou katedrálu. Přepážka, zvaná pulpitum, kdysi oddělovala veřejnou část od kněžské. Andělé na Galerii hudebníků hrají na středověké nástroje.

V současné době má Exeter přes 100.000 obyvatel a jeho historické jádro muselo být prakticky celé postaveno znovu. K nejkrásnějším stavbám patří jedna z nejstarších anglických radnic (Guildhall) nebo hrázděná alžbětinská kavárna (Mol’s Coffee House).

NP Dartmoor

(Čtvrtek, 14.července 2011)
Devon

Bažiny a mokřiny NP Dartmoor zabírají značnou část hrabství Devon. Je to vlastně taková malá divočina uprostřed civilizované země. Zdejší vřesoviště dokonce tak přitahovala Arthura Conana Doyla, že sem umístil děj jednoho ze svých nejznámějších příběhů - Psa baskervilského.

Pastviny oddělují kamenné zídky, občas lze spatřit osamělé usedlosti a divoké poníky. Nejstarší záznamy o nich pocházejí už z roku 1012.

Postbridge (Poštovní most) je placatý most ze 13.století. Tvoří jej tři kamenné desky, podepřené žulovými bloky.

Skalnatým kopečkům se říká tors, nejvyšší vrchol v kraji dosahuje výšky 621 metrů. Část parku slouží jako vojenská střelnice a těžko si lze také představit vhodnější místo pro umístění věznice.

Věznice Princetown vznikla za napoleonských dob a byla původně určena pro francouzské zajatce. Ještě dlouhou dobu to bylo jedno z nejtvrdších vězení v zemi. Instituce je stále funkční, i když nyní je zde 500 spíše lehčích vězňů (přesně 506, kapacita je 623 vězňů).

Cesta z věznice do města vede kolem Kostela sv.Michaela a všech andělů (St.Michael & All Angels Church). V Dartmoorském pivovaru vyrábí speciální Žálářní pivo (Jail Ale).

Princetown je vlastně uměle vytvořené město, vystavěné pro rodiny bachařů. Nejstarším domem je hostinec Péřový oblak (Plume of Feathers Inn), bývalá přepřažní stanice, která se pyšní letopočtem 1785. V Návštěvnickém centru stojí symbol kraje - socha Sherlocka Holmese a poněkud nepovedené „čuby baskervilské“.

Torquay

(Čtvrtek, 14.července 2011)
Devon

Torquay je nejznámějším místem anglické riviéry. V současné době má 65.000 obyvatel a zcela srostlo s okolními městy Paignton a Brixham, takže se mluví spíš o trojměstí Torbay.

Pojem „riviéra“ je v souvislosti s větrným anglickým pobřežím dost překvapující. Golfský proud ale způsobuje, že tady bez problémů můžou růst palmy a další tropické rostliny.

Torquay bylo dějištěm vodních sportů na londýnské Olympiádě v roce 1948, v místní porcelánce se vyrábí porcelán pro mimořádné příležitosti, naposled letos v dubnu na královskou svatbu.

Nejvíc slávy městu ovšem přinesla Agatha Christie, která se v Torquay narodila, prožila své mládí a později se sem často vracela, i když jezdila se svým manželem archeologem po celém světě. V Grand Hotelu prožila líbánky a ráda se procházela po zdejším mole….

St.Michael’s Mount

(Pátek, 15.července 2011)
Cornwall

Hrabství Cornwall zabírá jihozápadní cíp Anglie a je to vůbec nejřidčeji osídlený kraj celé země.

Pobřeží připomíná severozápad Francie a také zdejší Hora sv.Michaela (St.Michael’s Mount) je podobná stejnojmennému klášteru na hranicích Bretaně a Normandie.

St.Michael’s Mount je sice o něco menší, nemusíme se tady ale přetláčet s davy turistů. Jediné, na co si musíme dát pozor, je příliv a odliv.

Když jsme sem dorazili, byla ještě Hora sv.Michaela ostrovem v moři. V 9,45 začal odliv a krátce po 10,00 jsme se už mohli vydat po hrázi směrem k branám kláštera. Dlážděný chodníček je dlouhý 350 metrů.

Vrátit se musíme přibližně do 14,00 hodin. Ve 14,15 začne příliv a po 15,00 hodině bude možno se dostat na břeh už jenom na loďce. Obyvatelé pobřežních vesnic dostávají každý rok zdarma „jízdní řád“ odlivů a přílivů.

Hora sv.Michaela patří do katastru Marazion, což je městečko, ležící na břehu. Místo znali už staří Římané, kteří v Cornwallu těžili cín a tady jej nakládali na lodě. Když se v roce 495 zdejším rybářům zjevil archanděl Michael, stala se hora naproti němu významným poutním místem.

V roce 1135 na ní bylo založeno benediktýnské převorství, které bylo pobočkou mervillského opatství ve Francii. Po stoleté válce anglická koruna ostrov prodala a od roku 1659 je rodovým sídlem St.AubynůF.

Anglická Hora sv.Michaela je naštěstí stále zapomenutá. Klášter obklopují zahrady a ne obchody se suvenýry.

Rozdíl hladiny mezi přílivem a odlivem je 6,5 metru. Když jsme před dvěma hodinami přicházeli, ještě jsme na hrázi čachtali v kalužích vody. Zpátky můžeme kráčet suchou nohou přímo po mořském dně…

Land’s End

(Pátek, 15.července 2011)
Cornwall

Zatímco jihovýchodní pobřeží Anglie zdobí křídové útesy, v hrabstvích Devon a Cornwall jsou žulové. To je také případ nejzápadnějšího mysu, zvaného Land’s End, tedy Konec země (cornwallsky Penn-an-Wlas).

Mys je vysoký 200 metrů. Domy se pyšní nápisy typu „První a poslední hostinec“, „První a poslední občerstvení“, „První a poslední hasičárna“. Záleží na tom, ze které strany to berete. Proč ale své pozice nevyužít, že?

Zarážející je spíš to, že tento kousek země je od roku 1982 soukromým majetkem. Společnost, které patří, na něm postavila kolotoče a za 1 fotku pod směrníky vybírá 14 liber. Tak to je opravdu „konec světa“.

Ze zcela jiného „soudku kultury“ je přírodní divadlo, stojící přímo na útesech nad mořem poblíž městečka Penzance.

Jeho zakladatelka Rowena Cade byla náruživou ochotnicí a milovala Shakespeara. Počátkem 30.let se rozhodla s pár nadšenci vystavět na zahradě svého domu amfiteátr. Minack Theatre byl otevřen v roce 1932, zahajovací hrou se stala Bouře (The Tempest).

I když už Rowena nežije, divadlo stále hraje, především Shakespeara. To byl také důvod, proč jsme se tam nemohli podívat - právě probíhá odpolední představení Hamleta a je už dávno vyprodáno.

Tintagel

(Pátek, 15.července 2011)
Cornwall

Tintagel zabírá romantickou pozici na břidlicových a žulových útesech na severním pobřeží Cornwallu. I když je znám jako rodiště krále Artuše, zbytky hradu, ke kterým stoupáme, pochází až ze 12.století.

To ovšem neznamená, že by na legendách nemohl být kus pravdy. Nynější hrad byl vybudován v roce 1145 na základech bývalého keltského kláštera a archeologické vykopávky dokazují, že tady bylo osídlení už 800 let př.n.l.

Hrad je postaven částečně na útesu a částečně na ostrově, který je s pevninou spojen dřeveným mostkem. V jeskyních pod útesem, které jsou pravidelně zaplavovány vodou, žil podle mýtů čaroděj Merlin.

I když se jednotlivé legendy hodně liší, příběh Artušova narození je ve všech verzích prakticky stejný.

Artušův otec Uther Pendragon se zamiloval do Igraine, manželky cornwallského vévody Gorloise. Když Uther dlouho neúspěšně obléhal vévodův hrad Tintagel, rozhodl se povolat na pomoc kouzelníka Merlina.

Merlin dal na jednu noc Utherovi podobu vévody Gorloise, v níž bez problémů pronikl do hradu. Zatímco si Uther užíval s Igraine, skutečný vévoda byl zabit při útoku na jeho tábor.

Ze spojení Uthera a Igrain se narodil Artuš, kterého hned Merlin odnesl do lesů a dal na vychování siru Hectorovi. Teprve, když dospěl, vytáhl Artuš z kamene „meč králů“ a Merlin odhalil jeho pravou totožnost.

Přilehlé městečko je plné nevkusných cukráren a heren s názvy jako Camelot, Artušova armáda nebo Merlinovy dárky.

Za zmínku stojí jedině budova Staré pošty (Old Post Office), typická ukázka cornwallské stavby ze 14.století.

Bodmin Moor

(Pátek, 15.července 2011)
Cornwall

Také Cornwall má svoje bažiny a močály, které jsou spojeny s hrůzostrašnými historkami. Vřesoviště Bodmin Moor popsala v románu Hospoda Jamajka (Jamaica Inn) spisovatelka Daphne du Maurier.

Daphne du Maurier (1907-1989) se nechala inspirovat příběhy o pašerácích, které slyšela během nucené zastávky na cestě touto zamlženou krajinou.

Černá vlajka s bílým křížem připomíná spíš pirátskou zástavu, ve skutečnosti je to vlajka Cornwallu - bílý kříž znamená cín, který se zde těžil, černý podklad uhlí

Jamaica Inn byla ve své době jedinou stavbou, která stála na Bodminských vřesovištích. Gang pašeráků, vedený hospodským Jossem Merlynem, naváděl na cornwallském pobřeží lodě na útesy, zabíjel námořníky a ukradené zboží převážel do hostince. Dlouho zůstávali neodhaleni, protože se tomuto místu každý vyhýbal a dostavníky projížděly kolem velkou rychlostí.

Daphne du Maurier napsala knihu v roce 1936 a už o tři roky později natočil její filmovou verzi mistr horroru Alfred Hitchcock.

Hospoda Jamajka stojí stále na stejném místě. Dálnice tu sice tehdy nebyla, silnice má ale starý podklad, po kterém už před 200 lety jezdily dostavníky.

Martinovi se nakonec podařilo přemluvit vrátného, aby nás pustil do malého Muzea pašeráctví.

Počasí nám taky přeje - mlha a déšť se víc hodí k atmosféře Bodminských močálů. V hospodě jsme si dali cider a pivo z místního pivovaru St.Austell.

Nejvyšším bodem v kraji je Brown Willie, vysoký 419 metrů. Pár kilometrů od hospody míjíme malé jezero Dozmary Pool, kde podle legendy vrátil smrtelně zraněný král Artuš Jezerní paní meč Excalibur.

Plymouth

(Sobota, 16.července 2011)
Devon

Plymouth leží v ústí řeky Tamar do Anglického kanálu. Už ve středověku to byl díky své poloze známý přístav, odkud vyplouvaly důležité lodě.

Na travnatém návrší Plymouth Hoe stojí socha nejvýznamnějšího mořeplavce. Francis Drake byl vlastně pirát, protože však přepadával španělské lodě, stal se oblíbencem královny Alžběty I., která ho nakonec jmenovala admirálem.

Svého gesta určitě nelitovala. Když v roce 1588 porazil Francis Drake španělskou flotilu, stala se Anglie největší námořní mocností na světě.

Drake se narodil poblíž Plymouth a s vrškem Hoe je spojena ještě jedna příhoda. Drake hrál právě kuželky na zdejším trávníku, když mu přišli oznámit, že španělské lodě se už blíží. Admirál se klidně dál věnoval hře a řekl, že bojovat bude teprve, až dohraje.

Jak je vidět, měl to dobře spočítané. Od královny dostal titul Sir, i když nebyl šlechticem, a ostrov naproti návrší se jmenuje Drakeův ostrov.

Město má nyní 250.000 obyvatel a stále je to důležitý přístav. Dolů scházíme kolem zdí Královské citadely.

Pamětní deska označuje místo, odkud v roce 1620 vyplula loď Mayflower, která přivezla do Ameriky Otce Poutníky (Pilgrim Fathers). Pilgrim Fathers je pojmenování, které se používá pro první osadníky Plymouthské kolonie v dnešním Massachusetts.

Glastonbury

(Sobota, 16.července 2011)
Somerset

Glastonbury má sice v současné době pouhých 10.000 obyvatel, ve středověku bylo ale toto místo sídlem významného kláštera.

Glastonburské opatství (Glastonbury Abbey) údajně vlastnilo Svatý Grál, tedy pohár, z něhož pili učedníci při Poslední večeři a do něhož byla zachycena krev ukřižovaného Ježíše Krista.

Do Glastonbury jej přinesl Josef Arimatejský. Poté, co zabodl svou hůl na půdě opatství, vyrašil z ní trnitý keř, což bylo znamení, že je na správném místě. Mnich u vchodu nám říká, že svatý keř, potomek toho původního, najdeme hned za branou kláštera (Glastonbury Thorn).

Glastonburské opatství má stále svou magickou atmosféru, přestože z něj zůstaly pouze ruiny. Po zrušení klášterů v době Jindřicha VIII. začal areál chátrat a nikdo se o něj už nestaral.

Nejzachovalejší budovou je Opatova kuchyň (Abbot’s Kitchen) ze 14.století. Několikrát denně zde mniši představují středověké recepty a způsoby vaření.

Glastonbury bývá také často ztotožňováno s bájným ostrovem Avalon, místem posledního odpočinku krále Artuše a královny Guinevry. Tuto domněnku ještě podpořil v roce 1191 nález dvou koster a olověného kříže na jižní straně Mariánské kaple.

Těla byla v dubnu 1278 přenesena za přítomnosti krále Eduarda I. a královny Eleanory do černé mramorové rakve, která byla uložena v chóru katedrály, kde se zachovala až do zrušení kláštera v roce 1539.

Dalším „artušovským“ symbolem je kopec Glastonbury Tor, tyčící se přibližně 2 km od města. Dnes na něm stojí ruiny věže, která je pozůstatkem Kostela sv.Michaela (St.Michael’s Tower).

Před vysušením bažin však byl Glastonbury Tor ostrovem uprostřed jezera a jeden z možných překladů slova Avalon zní „ostrov skla“. Sklem je míněná třpytivá jezerní hladina.

Dalším překladem je „ostrov jablek“, který by se ovšem dal aplikovat na celou oblast Somersetu. Stále zde vidíme spoustu jablečných farem a tradičním nápojem je jablečný cider. Tady se mu říká Scrumpy Jack.

Nejhezčí částí kláštera je Mariánská kaple (Lady Chapel) s nádherným tesaným portálem a podzemní kryptou.

Glastonburské opatství vzniklo v roce 712 na základech keltského kláštera z přelomu 4. a 5.století. Jedná se tedy o jednu z prvních křesťanských staveb v Anglii a o jeho významu svědčí to, že zde byli pohřbeni tři anglosasští králové (Edmund I., Edgar Mírumilovný a Edmund II. Železný).

V roce 1184 byla bohužel většina původních staveb zničena požárem, o oživení klášterního života se postaral až výše uvedený nález hrobu Artuše a Guinevry. Poté se stalo Glastonbury opět významným poutním místem.

Ve 14.století bylo pouze Westminsterské opatství honosnější než Glastonburské a jeho rozvoj zastavilo teprve rušení klášterů za Jindřicha VIII.

O velikosti původní katedrály si můžeme udělat představu z jejího půdorysu. Na jedné straně ji uzavírala Mariánská kaple, kolem ambitu se dostaneme k chóru. Před Vysokým oltářem se nachází hrobka krále Artuše a Guinevry, za ním pak ještě Kaple krále Edgara.

Wells

(Sobota, 16.července 2011)
Somerset

Wells doslova znamená „studánky“ a město dostalo toto pojmenování proto, že ve středověku zde byla studánka sv.Ondřeje, která se stala známým poutním místem.

Z toho důvodu se tady taky počátkem 12.století začala stavět velká katedrála a o 100 let později biskupské sídlo.

Viděli jsme už v Anglii několik katedrál, ta ve Wellsu však rozhodně patří mezi ty, na které se nezapomíná.

Západní průčelí zdobí 365 soch světců, králů a rytířů - na každý den jeden ochránce.

Hlavní část katedrály pochází ze 14.století. Centrální věž podpírají zvláštní nůžkové oblouky.

Do osmiboké Kapitulní síně vede vějířové schodiště, centrální sloup připomíná palmu. Podobná palmová klenba završuje také strop retrokůru.

Bath

(Sobota, 16.července 2011)
Somerset

Bath leží uprostřed Midsomeru a i když by se podle televizního seriálu mohlo zdát, že tady už všichni byli vyvražděni, davy návštěvníků nás přesvědčují o tom, že to rozhodně není pravda a vysněnou atmosféru z knih Jane Austenové tady asi taky budeme hledat marně.

Bathské opatství založil biskup Oliver King údajně na příkaz samotného Boha. Stavba katedrály byla zahájena v roce 1499 na místě původního svatostánku z 8.století.

Duchovní měl sen, jak stoupají svatí do nebe a zase sestupují na zem. Portál proto lemují dva žebříky - na jednom lezou andělíčci nahoru, na druhém slézají dolů.

Bath je lázeňské město. Nemůžeme je ale srovnávat s našimi lázněmi, kde vytéká ze zřídel léčivá voda. Do Bathu se lidé jezdí hlavně koupat.

Jenom jediný pramen se vlastně pije a ten je ještě uzavřen v hale s kavárnou. V Pump Room také často sedávala Jane Austenová a poslouchala příběhy, které potom zapracovávala do svých románů.

Centrum Jane Austenové se nachází poblíž Královnina náměstí (Queen Square). Návštěvníky zve na prohlídku pan Darcy v dobovém obleku.

Jane Austenová také ráda zašla na některé ze dvou náměstí, která ve druhé polovině 18.století opět pozvedla oblibu lázeňského města - Royal Circus, kde jsou domy uspořádány do kruhu, a Royal Crescent ve tvaru půlměsíce. Obě jsou dílem architekta Johna Wooda a jeho syna. Dole se nachází pokoje pro služebnictvo, nahoře pro panstvo.

Bath má dnes 80.000 obyvatel a vrcholem prohlídky jsou bezesporu Římské lázně (Roman Baths), největší římská stavba na Britských ostrovech.

Zdejší pramen objevil podle pověsti už v roce 860 př.n.l. malomocný keltský král Bladud. Římané kolem něj postavili v 1.století lázně, zasvěcené jak keltské bohyni vod Sulidě, tak římské Minervě (Aqual Sulis). Nejvzácnějším exponátem muzea je její pozlacená bronzová hlava.

Posvátný pramen vyvěrá v malé nádrži, zvané Králova koupel (King’s Bath). Přetékající voda je sváděna do Velkého bazénu, kde se udržuje stálá teplota 46,5oC. Velký bazén (Great Bath) byl původně zastřešený. K němu přiléhají Východní a Západní lázně.

Městem protéká řeka Avona. Pulteney Bridge postavil v roce 1770 architekt Robert Adam podle florentského Ponte Vecchio. Na mostě je vystavěna vlastně celá ulice - krámek vedle krámku.

Londýn

(Neděle, 17.července 2011)
London

Londýn má v současné době 8 milionů obyvatel a je jedním z největších měst Evropy. Mnoho historických budov tady ale neuvidíme, protože v roce 1666 byla většina města zničena požárem.

Stále však vznikají nové stavby. Jednou z posledních dominant je Londýnské oko (London Eye), které bylo uvedeno do provozu v březnu 2000. Točí se velmi pomalu, aby lidi mohli za jízdy nastupovat. Jeden okruh trvá půl hodiny.

Na protějším břehu Temže stojí Památník bitvy o Británii a může nás těšit, že čestné místo zabírají znaky 310. a 312. československé stíhací perutě. Český pilot Josef František se dokonce s počtem 17 sestřelů stal nejúspěšnějším spojeneckým pilotem, ten byl ovšem členem polské stíhací perutě.

Londýn založili Římané při své druhé invazi do Británie. Císař Claudius dal v roce 43 postavit první most před Temži a poblíž něj položil základní kámen osady, nazvané Londinium.

Římané se setkávali s odporem místních kmenů. Nejstatečnější bojovnicí byla ikérská královna Boadicea, která v roce 61 dokonce Londinium dobyla a zapálila. Od té doby je považována za vzor vlastenky a její socha na válečném voze zdobí pilíř Westminsterského mostu (Westminster Bridge).

Jedním ze symbolů Londýna jsou Budovy Parlamentu (Houses of Parliament), zakončené vysokou hodinovou věží, zvanou Big Ben. Budovy Parlamentu stojí na místě Westminsterského paláce, který od počátku 11.století sloužil jako sídlo anglických králů.

Teprve za vlády Jindřicha VIII. se stal místem zasedání obou komor parlamentu a soudního dvora. Po požáru v roce 1834 se však z původního paláce zachovala pouze Westminsterská hala a několik dalších částí. Rekonstrukcí byl pověřen architekt Charles Barry.

Na Parlamentním náměstí stojí sochy významných Britů. Winston Churchill má do sebe zaveden elektrický proud, aby na něho nesedali holubi.

Stany u plotu patří demonstrantům, kteří tady protestují prakticky nepřetržitě. V Britském království je možno nadávat na všechno - kromě královny.

Westminsterské opatství založil v roce 1065 Eduard III. Vyznavač a prvním králem, který zde byl korunován, se stal Vilém Dobyvatel. Od té doby proběhla v nejvýznamnější anglické katedrále řada korunovací, pohřbů a královských svateb.

Naposled to byla 29.dubna letošního roku svatba prince Williama a Kate Middleton, která dostala titul vévodkyně z Cambridge.

Od Westminsterského opatství pokračujeme k Buckinghamskému paláci stejnou trasou jako královský svatební průvod.

Z White Hall vybíhá malá ulička Downing Street, kde je v čísle 10 tradiční sídlo britských premiérů. Mříže sem umístila teprve Margaret Thatcherová po útocích IRA.

Uprostřed White Hall stojí památník, věnovaný ženám, které bojovaly ve druhé světové válce. Obleky a brašny představují profese, kterým se nejvíc věnovaly - zdravotnice, spojařky, telefonistky.

Stejně jako my zabočil v půli ulice svatební průvod do areálu Královniny jezdecké gardy (Horse Guards), jehož součástí je také přehlídkové prostranství. Kdysi se na něm konaly rytířské turnaje.

Z královské konírny v Buckinghamském paláci právě přijíždí garda na střídání stráží.

Park sv.Jakuba (St.James’s Park) je nejstarším londýnským parkem. Původní mokřiny upravil Jindřich VIII. na honební revír a Karel II. pak v 17.století přetvořil v park, který otevřel veřejnosti. Kolem jezera se už tenkrát procházeli pelikáni, kachny a další vodní ptáci.

Buckinghamský palác postavil v roce 1703 vévoda z Buckinghamu, krátce na to ho jeho syn prodal králi Jiřímu III. Královskou rezidencí se však stal až za královny Viktorie. Její velkolepá socha, obklopená alegoriemi, stojí uprostřed rondelu před palácem.

Na Park sv.Jakuba hned navazuje Green Park a na konci cesty vidíme Wellingtonův oblouk, který jej odděluje od Hyde Parku. Londýn tak má přímo ve svém středu dost široký souvislý pás zeleně.

Od Buckinghamského paláce vychází široká třída The Mall, která bývá dějištěm slavnostních i smutečních průvodů. Vzpomeneme si na zaplněné prostranství, doprovázející rakev princezny Diany nebo Královny Matky.

Vlajky u Budovy Commonwealthu nám připomenou, že Britské impérium na konci 19.století zabíralo území, nad nímž „slunce nezapadá“. Dnes jsou to samostatné státy, které spolu spolupracují v rámci Společenství národů.

Další památník je věnován Jiřímu VI. a královně Alžbětě II., tedy panovnici, která nastoupila na trůn po jeho smrti v roce 1952 a vládne Velké Británii dodnes. Dvě plakety připomínají významné události, k nimž došlo ve 40. a 90.letech.

The Mall nás přivádí až na Trafalgarské náměstí (Trafalgar Square), pojmenované podle bitvy, v níž anglická flotila porazila spojené španělsko-francouzské loďstvo a donutilo Napoleona vzdát se úmyslu dobýt Británii.

Sloup se sochou admirála Nelsona obklopují fontány a bronzoví lvi. V rohu stojí Kostel sv.Martina na poli, horní stranu náměstí zabírá Národní galerie, v níž si můžeme zdarma prohlédnout například van Goghovy Slunečnice.

Novinkou je časomíra, která odpočítává vteřiny do zahájení Olympiády. Na rozdíl od minulých návštěv tady ale nevidíme holuby. Otázkou je, jestli jim vadí dnešní deštivé počasí nebo se londýnští radní skutečně postarali o jejich vyhoštění.

Covent Garden je oblíbená londýnská tržnice. Jane Austenová sem chodila na ovocné a květinové trhy, které se konaly už od 15.století. Dnes je nahradily hlavně butiky a příjemné posezení v kavárničkách vám zpříjemní žongléři a hudebníci.

Mnohem hektičtější přístup ke kultuře představuje Piccadilly Circus, náměstí, které je zároveň dopravním středem Londýna. Neonové plochy, které se tady začaly objevovat už počátkem 20.století, si ovšem teď můžou dovolit už jenom ty nejbohatší firmy.

Dál pokračujeme metrem. I když londýnské metro je nejstarší na světě a dalo název ostatním podzemním drahám (Metropolitan Railway), tady ho pod tímto jménem nikdo nezná. Londýňané mu říkají prostě The Tube, tedy „roura“.

Katedrála sv.Pavla (St.Paul’s Cathedral) je sídlem londýnského arcibiskupa. Jedná se přitom už o čtvrtý svatostánek. První velký kostel byl na tomto místě postaven v roce 604, všechny však byly zničeny požárem.

Současná katedrála vznikla koncem 17.století a jejím architektem byl Christopher Wren. Ceněná je zejména jeho kopule, vysoká 111 metrů. Je to druhá nejvyšší kopule na světě, po Chrámu sv.Petra v Římě.

Jednou z nepřehlédnutelných nových dominant londýnského City je díky svému tvaru budova The Gherkin, lidově zvaná Okurek. Byla otevřena v roce 2004, měří 180 metrů a má 40 pater.

Ruiny římské zdi a socha císaře Trajána připomínají, kdo vybudoval první opevnění Londýna.

Za oficiálního zakladatele Londýnského Toweru (Tower of London) je považován Vilém Dobyvatel, který nechal dokonce na jeho stavbu dovézt kámen z Francie.

Nejstarší dochovanou částí Toweru je Bílá věž (White Tower), která byla dokončena v roce 1080 a se svými 30 metry to byla na dlouhou dobu nejvyšší stavba Londýna.

Tower byl královským sídlem až do 17.století. Posledním králem, který jej obýval, byl Jakub I. Jako vězení sloužil ale až do druhé světové války. Vězni byli do pevnosti dopravováni po kanálu Branou zrádců (Traitor’s Gate).

Tower Bridge, otevřený v roce 1894, je symbolem Londýna nejen po architektonické, ale také po technické stránce. Ramena v prostřední části se zvedají, aby mohly velké lodě proplout po Temži do moře. Chodci můžou v tu dobu procházet po horním chodníku, kam vedou schody ve věžích.

Z mostu vidíme křižník Belfast, použitý při vylodění v Normandii. Nyní kotví naproti Toweru a slouží jako muzeum.

Do okrajových částí východního Londýna se dostanete nejrychleji pomocí DLR, rychlodráhy bez řidiče. Jednu ze zastávek má přímo v budově Canada Tower, která je vysoká 253 metrů (přesná adresa je One Canada Square). Od roku 1991 je to nejvyšší budova Londýna, ale už to dlouho trvat nebude.

Greenwich je považován za námořní a astronomické centrum Britského království. Nachází se tady Námořní muzeum a Královská námořní akademie. Greenwichský čas je považován za čas světový.

Na kopci stojí Královská observatoř (Royal Observatoty). Zdaleka viditelný červený balón se spouští každý den přesně ve 13,00 hodin, aby si kapitáni proplouvajících lodí mohli nařídit své hodinky. Dnes je to už možná zbytečné, ale tradice je tradice.

Z nejvyššího bodu shlíží na Greenwich socha generála Wolfa, který porazil Francouze v sedmileté válce a získal tím pro Spojené království Kanadu.

Od roku 2000 dominuje panoramatu Greenwiche také Millennium Dome, největší konstrukce svého typu na světě. Hala je zavěšena na 12 stometrových pilířích. Jejich počet symbolizuje 12 hodin, odpovídajících greenwichskému měření času.

Královskou observatoř zřídil král Karel II. v roce 1675. Její nejstarší částí je Flamsteed House, který je dílem Christophera Wrena. Dnes jsou v jednotlivých pracovnách vystaveny hodiny, chronometry, teleskopy, sextanty a další přístroje, používané k měření vzdáleností.

Většinu návštěvníků ovšem zajímá ocelový pásek na dvoře, který vyznačuje nultý poledník. Greenwichský nultý poledník byl stanoven roku 1851 a oficiálně přijat na mezinárodní konferenci v roce 1884.

Málokdo si nechá ujít příležitost stát jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli…